Co je a co není ruminace
Některé věci potřebují tiše zrát. Neustálým omíláním jim nepomůžeme.
Štěstí | Dalibor Špok | 8. 8. 2018
V minulém dílu našeho seriálu jsme zjistili, že ani zpracování problému nebo zodpovězení otázky nemusí vždy vést k jejich vymizení z naší mysli. Pokud věříme, že teprve toto vymizení je signálem, že byl problém úspěšně vyřešen nebo že naše rozhodnutí bylo správné, zaděláváme si na velký problém. Začínáme totiž zaměňovat prospěšné vědomé zabývání se našimi obtížemi za škodlivou ruminaci.
Ruminací nazývají psychologové mentální stav, kdy něco v mysli opakujeme stále dokola. Takový stav pro nás nejen že nemá velký užitek (na nic nového nepřijdeme, žádné nové řešení se neobjeví), ale vysloveně nám škodí: zesiluje emoce, vyčerpává nás, propadáme se do beznaděje, protože od tohoto opakování falešně očekáváme, že náš problém vyřeší. Ruminace je tedy často základem našich obsesí i dalších úzkostných problémů.
Pokračování článku je pouze pro předplatitele s plným přístupem. Chcete-li pokračovat ve čtení, pořiďte si předplatné na rok nebo na dva roky.
Půl roku bez archivu
600 Kč
- články a videa pro předplatitele publikovaná od 20. 10. 2018 do 21. 4. 2019
- bez přístupu do archivu
- bez přístupu do Učebny
- bez online poradny
- bez audia ke stažení
Roční předplatné
1600 Kč
- články pro předplatitele
- videa pro předplatitele
- přístup do archivu
- přístup do Učebny
- online poradna
- audio ke stažení
Přístup ke všemu, co jsme kdy pro předplatitele udělali.
Dvouleté předplatné
2500 Kč
To samé.
Na dva roky.
Výhodněji.
- články pro předplatitele
- videa pro předplatitele
- přístup do archivu
- přístup do Učebny
- online poradna
- audio ke stažení
Řekli o nás
Psycholožka
Psychologie.cz zpřístupňuje psychologii široké veřejnosti a zároveň pomáhá dialogu mezi odborníky. Je srozumitelná, sympaticky odvážná i docela obyčejně lidská.
Hlubinná analytická terapie, sebepoznání.
Jak málo člověk ví o sobě samém. Jak málo se ve veřejném prostoru mluví o tom, co se v nás lidech odehrává. Čím více se doba vyhrocuje, tím spíše se snaží člověk porozumět tomu, co se to děje. Chce pochopit proč lidé jednají tak, jak jednají, chce vědět proč se věci dějí právě tak, jak se dějí. Chceme vědět, proč se tolik odcizujeme jeden druhému navzájem. Chceme být blíže jeden druhému a přitom nejsme blízko ani sami sobě. Proto vítám každý prostor, kde se o takových věcech může mluvit. O to více, pokud je otevřený, kultivovaný a nechává čtenářům prostor pro vlastní úsudek. Psychologie.cz taková je. Roste spolu s námi.
Klinická psycholožka a psychoterapeutka
Pamatuju si, jak jsme se před mnoha lety potkali se zakladateli Psychologie.cz v kavárně a vymýšleli koncepci webu, o čem by se mělo psát a co by tak čtenáři ocenili. Ve vzduchu bylo cítit vzrušení a zápal pro věc. Říkala jsem si, že tohle půjde, že tihle chlapíci jsou moc milí a tvořiví. A taky že jo. Psychologie.cz funguje, jak pro nás psychology, tak pro čtenáře. A já to oběma stranám ze srdce přeju.
Pokud si nejste jisti, můžete se podívat na seznam videí a článků, které předplatné nabízí.