Zdravím vás, už dlho sledujem váš web a myslím, že teraz je ten správny čas požiadať vás o radu.
Doteraz som sa vždy pozbierala a išla ďalej ale už vážne neviem, či mi to stačí.
Doma mám rodičov ktorí nikdy nemali dobrý vzťah. Otec často pije a mama mu to všetko toleruje.
Ako som dospievala, začala som sa s ním hádať, nikomu sa nepáčilo jeho správanie, keď prišiel domov podgurážený alkoholom, ale ja som mu vždy musela povedať môj názor, zatiaľ čo všetci boli ticho. Mama sa vždy na druhý deň tvárila akoby sa nič nestalo, takto to ide roky a už vážne nevládzem hrať ich hru.
S otcom sme sa úplne odcudzili, keď videl, že už nemám záujem sa s ním rozprávať, potom všetkom, čo sme si museli vypočuť a odtrpieť keď prišiel domov opitý. A tváriť sa akoby nič, to nie som ja. Dokonca i keď nepije, stále nemá na mňa pekného slova, iba aká som neschopná, hlúpa a že to nikam nedotiahnem. Pritom som super zmaturovala, chodím na výšku.
Problém s otcom by som prežila, keď skončím školu z domu odídem a náš styk bude obmedzený. Ale nemôžem, neviem nadviazať vzťah s mužmi. Môže za to aj moje nízke sebavedomie. Veľa chlapcov odmietam len tak zo strachu. Keď vidím, že ma začne mať niekto rád, bojím sa toho a musím zdupkať ešte skôr, ako sa to niekam posunie.
Vždy si poviem, že to neurobím, a vždy spravím tú istú chybu a stránim sa každého náznaku vzťahu s niekým. Aj keď to cítim rovnako ako dotyčný, niečo akoby vo mne mi bránilo a hovorilo mi, že aj tak na to nemám.
Prosím vás, dá sa z toho nejako dostať?
Ďakujem
Simona
Názor odborníka
Milá Simono,
děkuji za dotaz a hlavně za otevřenost a odvahu, se kterou s námi sdílíte své trápení. Píšete, že jste dosud své pocity pouze „sbírala“ a šla dál. Nyní zvažujete, zda vám to stačí a zda nepotřebujete něco jiného. Ráda bych vás povzbudila k tomu, že jde dělat víc. A pokud budete chtít, můžete své pocity nejen sbírat, ale také třídit, pojmenovat a naučit se rozumět tomu, co vám chtějí říct.
Ve vašem dotazu vnímám dvě polohy – jedna z nich se týká vašeho vztahu s rodiči. Druhá pak vašeho vztahu k mužům. Protože se vás nemůžu takto na dálku zeptat, čemu byste se primárně chtěla věnovat, zkusím se ve svých myšlenkách dotknout obou těchto témat, a to i proto, že si myslím, že spolu mohou souviset.
Velkou část vašeho dotazu věnujete vztahu vašich rodičů, který podle vás není příliš harmonický (tatínek pije a maminka dělá, že se nic neděje). Když se nad vaší situací zamyslím, napadá mě, že se vlastně onu hru rodičů snažíte nabourávat, protože se neodkážete dívat na to, jak to u nich funguje. Ale ať se snažíte, jak se snažíte, tak se to nemění. Maminka nereaguje a tatínek si také dál řeší situaci po svém. Vy se však neumíte tvářit, že se nic neděje a dáváte to tatínkovi najevo. Jeho reakcí je pak to, že vás neoceňuje, nechválí, nepodporuje. A to vás zpětně opět zraňuje. Přijde mi to jako takový začarovaný kruh.
Říkám si, co by se stalo, kdybyste mezi rodiče přestala vstupovat a nechala je hrát jejich hru tak, jak chtějí. Oba jsou to dospělí lidé a mohou se sami rozhodnout, jak budou žít. Určitě není špatné rodičům říct, jak na vás jejich chování působí (je možné, že si to neuvědomují), ale je potřeba to udělat v klidu, konstruktivně a s rozvahou. Kritika a velké emoce situaci nepomohou, spíše naopak. Bylo by fajn zjistit, jak ostatním z rodiny v této situaci je, a podle toho hledat možnosti řešení. To jaké řešení vybrat, by pak záleželo na tom, co byste jako rodina, případně jednotlivci potřebovali.
Říká se, že rodiče a příbuzné si nikdo z nás nevybírá. Osobně si to taky myslím, proto vnímám jako důležité to, abyste myslela především na sebe. I když si budete moc přát nebo se sama snažit, aby to mezi rodiči fungovalo jinak, je to pouze na nich. Jste dospělá mladá žena a nemáte zodpovědnost za život a (ne)spokojenost svých rodičů. Zodpovědnost máte pouze za svůj život.
A zde se dostávám k druhé poloze vašeho dotazu, kde píšete o tom, že je pro vás náročné udržet vztahy s muži, kteří o vás projeví zájem. Existují psychologické teorie, které hovoří o tom, že partneři, které si vybíráme, do určité míry zrcadlí náš vztah k rodiči opačného pohlaví. A to tak, že hledáme partnery, kteří jsou buď velmi podobní rodiči, nebo jsou jeho pravým opakem.
Kdybychom spolu pracovali, určitě by mě zajímalo, o jakých mužích to vlastně hovoříte. Je jich více, nebo se jedná o nějakého konkrétního muže? Čím ve vás ten strach vzbuzují? Jsou si muži, kteří ve vás strach vzbuzují, něčím podobní? Jaký byl váš poslední vztah? Jakou roli ve vztahu máte? Píšete, že i když sama cítíte, že vztah s mužem chcete, něco vás zastaví. Co konkrétně ten hlas říká? To jsou všechno myšlenky, které mě napadají. Přijdou vám osobně v něčem zajímavé, napadá vás k tomu něco, Simono?
Aby to nebylo tak jednoduché, existují i další teorie, které se zaměřují na rannou vztahovou vazbu dítěte s primárním rodičem (většinou jde o matku). Tato teorie zkoumá vztah rodiče k dítěti, což později může mít vliv na schopnost důvěry/nedůvěry dítěte k okolnímu světu a lidem.
Prosím berte tyto teorie pouze jako možnosti, střípky, na které je možné se zaměřit. Nemám dostatek informací k tomu, abych dokázala říct, zda to tak je nebo není. Jediný kdo to může vědět, jste vy.
Klidně si vaše myšlenky a poznatky zapisujte a přemýšlejte nad nimi. Možná v nich objevíte něco, co bude rezonovat s pocity, které právě zažíváte. Pokaždé, když ucítíte, že vás nějaká myšlenka dotkala, je to znamení, že jste na správné cestě. Nemusí to být vždy jednoduché a příjemné, proto se nebojte si říct o pomoc od někoho, kdo vám je blízký, případně se nebojte vyhledat odborníka, který by vám s tímto procesem mohl více pomoci a mohl být při vašem hledání dobrým společníkem.
Simono, na konci dotazu se ptáte, zda jde z této situace vyjít. Já věřím, že ano a myslím, že jste už pomalu vykročila k prvnímu kroku.
Přeji vám, aby vaše další kroky byly stejně odvážné, jako ten, co jste udělal právě teď.
Myslete na sebe a naslouchejte svým pocitům.
Využívejte celý web.
Předplatné
S pozdravem
Marie Kovářová
