Příjemný dobrý den,
ráda bych se svěřila s něčím, co mě už dlouho trápí a z čeho jaksi sama nedokážu nalézt východisko.
Již devátým rokem jsem aktivní kuřák marihuany. Začátky byly samozřejmě v partě – uvolňování nálady, touha zkusit něco zakázaného a v té době pro mě nového… Postupem času jsem tento „uvolňovač“ začala hodně užívat i doma a o samotě. Byl to pro mě ráj – zavřít se doma, udělat si klídek a pohodu, pustit si film a doslova si nechat vykouřit vše z hlavy.
Jenže tyto mé chvilky se staly zvykem a zvyk se stal nutnou potřebou a snad i závislostí – tedy aspoň tou psychickou. Mám necelý rok přítele, který je také aktivním kuřákem. Řekla bych, že náš vztah je na tom založen. Vlastně si nedokážu představit, že bychom spolu marihuanu nekonzumovali. Je na tom založena naše sexuální touha, společné večery a vlastně trávíme „spálení“ čas pořád.
Je mi 27 let, mám zajímavou práci, která mi dává hodně možností, ale díky své závislosti tyto možnosti nevyužívám. Již jsem zapomněla, co to je, přečíst si knížku, udělat si hezký večer s kamarádkami. Prostě mám pokaždé utkvělou představu o tom, že každý můj večer skončí stejně – zkouřeně.
Dávám přednost marihuaně před životem a vlastně mám takový pocit, že mi utíká. Nesnáším pocit, kdy mi marihuana dochází a já přemýšlím, jak ji dostat co nejdříve k sobě. Jsem ochotna udělat pro to cokoliv – lhát přátelům, dojet do jiného města za zdrojem a podobně.
Chtěla bych přestat, ale perou se ve mě dvě bytosti a každá má svůj názor…
Bublina
Názor odborníka
Dobrý den,
velice vám děkuji za dotaz. Asi nejvíce mě zasáhly dva momenty: první, kdy píšete, že váš vztah s přítelem je na marihuaně založen, a druhý, kdy zmiňujete pocit utíkajícího života a potenciálu, který nevyužíváte.
Pokud váš vztah s přítelem na kouření marihuany stojí a padá, pak bych vám doporučil položit si otázku: Je pro vás představitelné, že byste s kouřením přestala, zatímco přítel by pokračoval? Pokud si to příliš představit nedokážete, zkusil bych jako první krok začít velice intenzivně mluvit s ním o společné změně. Pokud si to představit dokážete, pak budete rozhodně potřebovat pořádnou podporu „odjinud“. A možná taky budete vystavena rozhodnutí: buď přítel, anebo tráva…
Pokud jde o samotné přestávání, velice hrubě bych rozdělil dva způsoby: náhlý a pozvolný. V tom náhlém jde o to, vysadit kouření naráz a už se k němu nevracet. V pozvolném jde o experimentování s malými změnami – pokusit se nekouřit ÚPLNĚ každý den, vyzkoušet i jinou relaxační aktivitu než užívání nějaké látky, zkoušet snižovat dávky, posunovat dobu prvního zapálení, apod. Každému vyhovuje něco jiného. Na tomto webu je pod jiným dotazem celkem zajímavá diskuse o přestávání s marihuanou.
Můžete samozřejmě využít odbornou pomoc – čím dál víc center pro uživatele drog se specializuje na kuřáky marihuany, pražský Sananim otevřel terapeutickou skupinu, nemusíte se však orientovat pouze na specialisty, jakýkoliv psychoterapeut by vám měl být schopen poskytnout účinnou podporu ve vašem úsilí.
Závěrem se zase vrátím k tomu momentu utíkajícího života. Cítil jsem z něj naději a chuť něco změnit. Období před třicátým rokem je přitom pro takové změny ideální. Máte už nějaké životní zkušenosti, ale také možnost splnit si spoustu snů a využít naplno svůj potenciál. Takové šance bych se nevzdával.
Budu rád, když nám dáte vědět (např. do komentářů), jak se vám daří a co jste podnikla.
S pozdravem,
Pavel Nepustil
