Dobrý den,
nevím kde a jak začít. Trápí mě, že si mě lidé kolem mě vůbec neváží, podráží moji vůli a trpělivost a berou vše jako samozřejmost. Když se ozvu, tak je z toho dusno a jsem strašná.
Nevím, jak z toho vybruslit, bojuji s depresí, přibrala jsem na váze, sebevědomí nemám a bojím se, že zůstanu sama. Nejsem dokonalá, jsem citlivá a každý toho využívá.
Moje okolí na depresi nevěří, tím pádem mě, když to tak nazvu, podkopávají: „Zhubni, jsi tlustá, myslíme si, že to s depresí jen přeháníš, začni cvičit,“ a další různé věci.
Přítel čeká, až mu donesu pod nos čerstvě uvařené jídlo a pomalu už ani nepoděkuje.
Jsem z toho nešťastná, tak se snažím, aby všem vše vyhovovalo, a nedočkám se ocenění. Nedokážou si představit, jaké je bojovat o každý den.
Myslím, že mi dochází síly, když se nesnažím a mlčím, buď do mě rodina ryje, co mně jako zase je, že jsem strašně náladová, nebo se se mnou můj přítel vůbec nebaví a vydedukuje si, že jsem naštvaná a že se se mnou nebude vůbec bavit.
Snažím se, aby mi někdo aspoň poděkoval. Aspoň to díky mě pohladí na duši. Nikdo si mě neváží, i když se snažím jim vykouzlit úsměv a stojí mě to všechny síly. A bylo to tak vždy, se všemi příteli a vždy s rodinou. Dalo by se to nějak řešit? Co mám dělat, aby to bylo lepší? Dělám ze sebe jen vola.
Děkuji.
Petra
Názor odborníka
Milá Petro,
svou potíž jste popsala tak pěkně a srozumitelně, že jste si téměř odpověděla sama.
Pro své blízké se můžete přetrhnout a oni si na to nejspíš zvykli. Vám v tom takhle není dobře, trápí vás to, ráda byste to změnila, jenže když se o to pokusíte, okolí se brání – nebaví se s vámi, jdou „do vás“, že jste tlustá, naštvaná atd. Bojíte se, že zůstanete sama, a tak se nakonec znovu a znovu snažíte udělat druhým radost. Jenže marně. Jako by nějaký hlásek uvnitř vás říkal „snaž se, děvče, snaž, když budeš dělat, co chtějí, budou tě mít rádi“. Zafunguje to ale jen na chvilku a nakonec vám připadá, že ze sebe děláte jen vola a nikdo si vás neváží.
Dá se s tím něco dělat a vy jste si položila skvělou otázku: „Co mám (já) dělat, aby to bylo lepší?“ Odpovím vám, s dovolením, vašimi slovy – už toho vola ze sebe nedělejte. Lidé si váží těch jedinců, kteří si váží sami sebe. Jenže to se hezky řekne, že?
Začněte u sebe. Přestaňte tolik sledovat, jak vyhovět vašemu okolí a zabývejte se víc tím, co vyhovuje vám. Co vám dělá radost. Hledejte si, co potřebujete k tomu, abyste se cítila dobře. Zkoumejte, co jste ochotná udělat pro druhé čistě proto, že vás to těší a co naopak děláte z „musu“ , takže očekáváte náležitou vděčnost. Jste stejně hodnotný člověk, jako všichni ostatní. V některých vlastnostech vynikáte, v jiných jste průměrná, v něčem chybujete, jako každý další člověk. Máte své hodnoty, ideály, přání, zájmy.
To jaká jste, je důležité nejvíc pro vás samotnou, pro váš život. Vnímejte své pocity, věřte jim a zařiďte se podle nich. Zpočátku to není snadné, ale zkoušejte to. Začněte říkat „NE“, když se vám do něčeho nechce. Je možné, že to na vás okolí bude opět „zkoušet“, ale když budete sama sebou, ustojíte takové reakce lépe. Postupně se vymezíte a budete pro vaše blízké čitelnější, budou lépe vědět, co od vás mohou chtít a co je pro vás nepříjemné, čím vás potěší a co si k vám rozhodně nemohou dovolit. Když si zpevníte své hranice, okolní lidé je budou více respektovat.
Přeji vám hodně síly, odhodlání a trpělivosti. Nepůjde to všechno hned. Píšete, že jste to tak měla s rodinou a potom i s partnery, takže snažit se o rychlou změnu by byl nadlidský úkol. Buďte na sebe laskavá a oceňujte se i za drobné krůčky. Doporučuji vám najít si na tuto cestu průvodce – terapeuta, který vás podrží ve chvílích, kdy to pro vás bude obtížné a pomůže vám v sobě najít sílu do dalších kroků.
Martina Porkertová
