Pokládám se za celkem vyrovnaného člověka. V poslední době jsem si ale při různých příležitostech všimla, že jsem vyrovnaná (spokojená, efektivní, milá na ostatní…) hlavně tehdy, když jde všechno takříkajíc „po mém“. Jsem v pohodě, když jsem v pohodě.
Jakmile se práce nahromadí, objeví se něco nečekaného, tlačí mě čas nebo nemám potřebný klid, stává se ze mě úplně jiný člověk. Zmatkuju, jsem protivná (hlavně doma), nevrlá – mám pocit, že „takhle by to přece nemělo být“. Nekoukám napravo nalevo, mluvím víc nahlas, přehlížím spoustu věcí, kterých bych si jinak všimla – nejenom detaily úkolu (napíšu do formuláře špatně vlastní adresu), ale i svět vůbec. Takže si pak nedokážu pořádně užít, že se udělalo hezky apod.
Snažím se od té doby, kdy jsem si toho všimla, dávat větší pozor a hlídám si, abych v kritických momentech nezapomínala dýchat a podobně. Spíš mě zajímá, jestli si nějak nelžu do kapsy, když si o sobě myslím, že jsem jako člověk docela v pohodě. Protože v náročnějších momentech to není pravda.
Adéla, 34 let
Názor odborníka
Dobrý den, Adélo,
píšete, že v situacích, kdy jste v pohodě, se pokládáte za vyrovnanou, nicméně ve chvílích, kdy se vám toho více nakupí a nemáte potřebný klid, zmatkujete a stáváte se nevrlou. Zároveň vyjadřujete nejistotu, zda jste tak vyrovnanou, jak jste si myslela.
To, čeho se z mého pohledu váš dotaz dotýká, je sklon našeho myšlení – uvažovat v protikladech (dichotomiích). Obecně máme také tendenci přisuzovat lidem trvalé vlastnosti, což tak úplně nemusí odpovídat skutečnosti.
Dá se říct, že máme často sklon vidět lidi (i sebe samé) například jako pilné, nebo líné. Méně lidí si uvědomuje, že bude existovat spousta variant mezi těmito dvěma extrémy. A jen málokoho napadne, že je možné být pilným i líným současně.
Citlivý, nebo hrubý? Jak kdy
Lidské chování a prožívání bývá totiž často ovlivněno kontextem, ve kterém se objevuje. Například určitý politik může být značnou částí společnosti považován za arogantního a hrubého, což odpovídá jeho obrazu v médiích. Zároveň to ale může být citlivý, milující otec a manžel.
Když se zeptám sám sebe: „Jsem tolerantní a otevřený názorům druhých, nebo názory a postoje druhých odmítám a jsem netolerantní?“ Upřímná odpověď by byla, že jsem obojím. Záleží pouze na tom jak, kdy, kde a s kým.
Využívejte celý web.
PředplatnéStejně tak bych měl tendenci přemýšlet i o vašem dotazu. Je možné, že v určitých situacích býváte klidná a vyrovnaná a v jiných naproti tomu zmatkujete a jste neklidná. Mám za to, že je to naprosto v pořádku, a spíš by mě překvapovalo, kdyby se objevoval stále pouze jeden extrém.
Je otázkou, nakolik jsou pro vás pocity neklidu omezující a jak často je pociťujete. Můžete navštívit odborníka – psychoterapeuta a o vašem prožívání se s ním pobavit detailněji. Pokud dojdete k tomu, že již popisovaný neklid přesahuje určitou mez, je možné s ním zkusit terapeuticky pracovat.
S úctou
Jan Pokluda
