Před pěti lety jsem se poznala se svým nynějším přítelem. Seznámili jsme se na vysokoškolské koleji, a i když jsme oba naprosto jiní, něco nás táhlo k sobě. Vše pokračovalo hezky do té doby, než jsme se po čtyřech měsících sestěhovali. Zjistila jsem, že přítel chodí spát v hodinách, kdy já vstávám, že je raději doma než na výletech, že mu stačí pár kulturních akcí do měsíce.
Říkala jsem si, že to nepůjde, že se budeme muset rozejít, neboť já jsem pravý opak, ale nakonec jsem si zvykla chodit ven s přáteli a k příteli se vracet „do bezpečí“. Stále jsem ale ve skrytu duše doufala, že se jeho přístup změní a že začne být více „akční“.
Co mě ale teď trápí ještě víc, je přítelovo chování. Já jsem sociální pracovnice a mám blízko k lidem. Mám ráda, když si lidé pomáhají, jsou na sebe hodní, schází se apod. U přítele ale vidím, že je občas k lidem moc kritický, netečný, někdy až zlý. Sotva ve společnosti pozdraví, neusměje se, vybírá si, s kým mu stojí za to prohodit slovo…
Když mu říkám, že mi vadí, jak se chová k lidem a někdy i k mým přátelům, tak říká, ať nepřeháním, že já všem „lezu do zadku“ a chci být se všemi zadobře. Vidí to úplně jinak než já. Ráda někoho pustím sednout, zvednu spadlé noviny kolemjdoucímu apod., ale to on nikdy.
Mám pocit, že si ho kvůli tomu nemohu vážit a že ho přestávám mít ráda. Když s ním o tom mluvím, tak mi říká, ať si zvyknu, že jiný už nebude. Jsem z toho smutná a nevím, jestli si mám zvykat a učit se, že je takový, i když se mi to vůbec nelíbí, nebo jestli mám přehodnotit náš pětiletý vztah dříve, než si vezmeme hypotéku a budeme mít děti.
Kateřina, 26 let
Názor odborníka
Když si žena bere muže, doufá, že se změní, ale on se nezmění. Když si muž bere ženu, doufá, že se nezmění, ale ona se změní, praví lidové moudro. A byť pracuje s vtipem, víra ve změnu partnera bývá ve vztahu vážná věc.
Přestože jste partnerovi řekla, co se vám na jeho chování nelíbí, on to měnit nehodlá. Chcete přesto i nadále doufat, že se partner změní? Kromě toho, že se tím postavíte do situace, ve které si koledujete o opakovaná zklamání, stavíte do nepříjemné situace i partnera – stáváte se po jeho boku ženou, která mu neustále dává najevo, že je s jeho chováním nespokojená. Chcete být takovou partnerkou?
Kromě tématu víry ve „změnu druhého“ nabízím k úvaze ještě tři souvislosti:
Co se změnilo u vás samé?
Píšete, že jste si zvykla po boku přítele žít po svém a fungovalo to několik let. Dnes vám to tak však přestává vyhovovat. Co se u vás v poslední době změnilo, že chcete vaše navyklé způsoby spolužití měnit? Je to partner, kdo se ve vašich očích mění k horšímu, nebo jsou to vaše nové potřeby a s nimi související nové požadavky na partnera?
Protiklady se nasycují
Velmi často se ve vztazích objevuje vzorec „nasycení se protikladů“. Co to znamená? Že vás kdysi partner nevědomě zaujal právě proto, jak byl odlišný a skrze něj jste si mohla „osahat“ vlastnosti a způsoby chování, které vám toho času byly vzdálenější. Nejednou se pak stává, že se člověk těchto protikladů nasytí, najde díky srovnání takzvaně „sám sebe“ a následně si začne hledat partnera podobného sobě samému. Aneb rovný rovného si hledá.
Kam vztah posunout?
Potíže se ve vztazích často objevují tehdy, když vztah nějakým způsobem stagnuje: jsou v něm udržovány již neužitečné a nefunkční mechanismy místo toho, aby se rozvíjely nové možnosti soužití s novými vstupy a podněty, které více odpovídají současné společné situaci a životní etapě. Možná tedy váš vztah potřebuje jen posunout vpřed. Zvažte, co to ve vašem případě může znamenat. Držím palce.
