Dobrý den,
chtěla bych poradit, jak mohu řešit situaci s mámou, jak jí pomoci.
Myslím si, že je alkoholik. Za posledních pár let si nevybavuji, že by vydržela celý den nepít. Ráno jde do práce střízlivá, ale když se vrátí, hned si nalije víno.
Je děsivé, jak se vám za těch pár hodin během odpoledního pití před očima proměňuje ze střízlivého člověka v bytost, která se motá, je agresivní, hádavá. A ješte si myslí, že to snad okolí nepozná.
Už na první pohled poznám, jestli zrovna pije, nebo ne. Za ta léta už to má člověk bohužel v oku.
Myslím, že to tak pozvolna začalo zhruba před patnácti lety, ze začátku jednou za čas, ale teď už posledních sedm let takto intenzivně, jak popisuji. Zhruba před pěti lety jsem se osamostatnila a odstěhovala se od rodičů, ale nemyslím si, že by v tom byla nějaká souvislost. Takže od té doby bydlí rodiče sami.
Nyní mám zhruba roční díte a tajně jsem doufala, že to bude důvod, proč pít nebude. Ale byla jsem naivní. Když se napije, tak se k němu chová ošklivě (zatím pouze verbálně). V podstatě s ní nemůžu dítě nechat samotné. Co kdyby ho neuhlídala. Pokaždé, když ji vidím opilou, tak se na ni okamžitě naštvu a chovám se k ní odměřeně.
Párkrát v minulosti jsem se s ní o tom zkusila bavit, ale vždy měla svoje důvody (já si to víno ředím, tvůj táta pil dřív a já jsem si s ním užila svoje a mě teď bude někdo něco vyčítat), v podstatě je naštvaná na svět a s pitím jí je asi líp.
Prosím o radu, jak situaci řešit i s ohledem na mé dítě, aby mělo babičku.
Taťána
Názor odborníka
Dobrý den, Táňo,
Děkuji za váš dotaz. Situace, kterou popisujete, je bohužel velice častá. Prosíte o radu, jak ji řešit, ale dokud si o tuto radu nepožádá vaše maminka, je bohužel v této chvíli neřešitelná. Popisujete okamžiky, které by podle vás měly vést k uvědomění si, k pojmenování problému a snad i k touze o jeho řešení. Teď mám na mysli narození vašeho dítěte. Každý z nás čekáme, že se něco změní, když v životě přijdou tyto chvíle. Vyznat se v hlavě alkoholika a pochopit jeho myšlenkové pochody nelze. Protože závislý člověk si vždy najde důvod a hlavně ospravedlnění svého chování.
Z příznaků, co popisujete, lez usoudit, že má s pitím problém. Sedm let každodenní konzumace alkoholu je už vcelku jasný ukazatel. Míru závislosti však takto na dálku odhadnout nejde. K tomu, aby bylo možné mamince pomoci, je třeba následující postup. Její uvědomění si, že problém existuje a přiznat si ho, chtít změnu a chtít ho řešit, začít s jeho řešením a udržet tuto změnu. Se všemi těmito fázemi jí můžete pomoci a můžete ji v nich provázet. Co je však v této chvíli nejdůležitější, je to, aby sama maminka přiznala, že se jí její pití vymklo kontrole, a chtěla s tím něco dělat. Dokud se tak nestane, tak závislost má bohužel tendenci se zhoršovat.
Závislý člověk často potřebuje důvod, který by klidně mohl být právě narození dítěte, ale není. Potřebuje pořádný „kopanec“, který by ho donutil otevřít oči. A často ani ten nestačí. Pro nás, jejich blízké, je však nemožné čekat, až se něco takového stane, nechceme bezmocně přihlížet, jak milovaná osoba ničí sebe, svůj život a vše, na čem by jí mělo záležet. I když však prvotní impulz přijde a problém si přizná, není ještě vyhráno. V případě samotné abstinence často dochází k relapsům. V případě dlouhodobého pití, je alkohol již naučeným vzorcem chování, reakcí na veškeré komplikace, co nás v životě potkají.
V aktuální fázi, dokud vaše máma nebude minimálně na počátku změny, čili u přiznání si problému s pitím, musíte hlavně ošetřit sama sebe a své blízké. I když však tento prvotní impuls přijde, není ještě vyhráno.
Nemůžete vinit sebe. Vaším úkolem není do smrti bydlet u rodičů, hlídat je. Nyní jste rodičem vy, ale ne pro ně, pro vaše dítě. Vy jste dospělá a jedním ze znaků dospívání je mít vlastní život, vlastní rodinu, vlastní cíle…
Když bychom se setkaly v rámci terapie, měla bych na vás spoustu otázek. Bohužel jsou naše možnosti omezené. Jen přemýšlím nad pitím vašeho táty? Kdy to bylo, jaká byla jeho motivace pro abstinenci, jak to působilo na vaši rodinu?
Bohužel je docela častý rodinný vzorec, že pil jeden z partnerů a teď pije ten druhý. Dalším typický znak závislosti vidím v jejím ospravedlňováním se, užila jsem si s tátou svoje, a proto piju.
Co se týká obav o vaše dítě, jsou na místě. Opravdu není dobré, nechávat ho na hlídání opilému člověku, i když se jedná o vlastní matku. Sice by to mohl být jeden z těch „kopanců“, ale za jakou cenu.
Využívejte celý web.
Předplatné
V případě závislého člověka nepomůžou prosby, výhružky ani hádky, ale určitě není na škodu dávat mamince najevo, že vám její chování vadí a systematicky v tom pokračovat. Konfrontovat ji, vznést požadavek, popřípadě uzavřít dohodu. Předpokládám, že jste zkoušela si s ní promluvit. Neusnadňujte návykové chování, neskladujte doma alkohol. Buďte s ní na „jedné lodi“, nepijte v její přítomnosti.
Ačkoliv se alkoholismus může zdát jako problém jednoho člověka, trpí tím daleko větší okruh blízkých, nejčastěji rodina. Doporučuji vám obrátit se na odborníka, který posoudí stav závislosti a nastolí vhodný typ léčby, která může být ambulantní, ale i pobytová. Přeji vám hlavně hodně motivace vaší maminky.
Lucie Bukáčková
