Dobrý deň,
chcela by som vás poprosiť o radu týkajúcu sa môjho postoja k bývalému vzťahu môjho priateľa. Má z neho totiž trojročnú roztomilú dcérku, ženatý však nikdy nebol (vzťah okamžite ukončil po odhalení nevery jeho bývalej, tesne po narodení ich dcérky).
Máme spolu vynikajúci vzťah, nedávno sme sa nasťahovali do spoločnej domácnosti a jeho dcérku si brávame dvakrát mesačne na víkendy. Je to úžasné bezproblémové dievčatko, našťastie si ma aj rýchlo obľúbila. Môj problém však spočíva v tom, že sa vnútorne neviem vyrovnať so skutočnosťou, že môj priateľ už z lásky splodil dieťa s inou ženou.
Aj keď oni dvaja sa rozišli v zlom a takmer spolu nekomunikujú, žiarlim na jeho bývalú, pritom doteraz som mala pocit, že žiarlivosť takmer nepoznám. Máme 25 rokov, plánujeme spolu tiež deti, ale ako ženu ma vnútorne zožiera, že jeho bývalá vďaka malej dcérke zostane v jeho živote už navždy.
Viem, že je to úplná hlúposť, ale ja zúfalo potrebujem zaujať nejaký postoj, aby som sa týmito myšlienkami zbytočne netrápila a brala to ako nemenný fakt, s ktorým sa treba zmieriť. Ako by som sa mohla čo najlepšie vyrovnať so situáciou? Veľmi pekne ďakujem za cennú radu!
Jassmine
Názor odborníka
Dobrý den,
děkuji za váš dotaz a důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Otevřela jste téma, které se myslím týká více lidí, jen každý nemá vaši odvahu si je připustit nebo chtít hledat možnosti vyrovnání se se situací.
Co všechno už jste zvládla?
Nejprve mě při čtení vašeho dotazu napadlo, že velmi krásně píšete jednak o vašem vztahu s přítelem, jednak o jeho dcerce. Říkala jsem si tedy, že už jste možná prošla nějakým vývojem v nalézání odpovědi na otázku, kterou pokládáte – že se váš postoj k přítelově dcerce už nějak proměňoval. A tak by mě zajímalo podívat se na váš způsob vyrovnávání se s faktem, že přítel má z předchozího vztahu dceru, v této perspektivě: jaké to bylo, když jste se to dozvěděla, v jakých situacích jste na to myslela více, kdy méně, kdy vůbec, s jakými lidmi jste o tom hovořila, čí pohled vám pomohl, čí se vám nelíbil, jak se vaše uvažování o tom proměnilo, když jste se spolu sestěhovali, když jste začali mluvit o tom, že spolu chcete dítě, když jste se poprvé potkala s jeho dcerou, když jste začala cítit, že vás má ráda a v dalších důležitých momentech vašeho života s přítelem? A jaké momenty by to mohly být v budoucnosti, které budou měnit tento váš postoj? Jak si představujete, že byste jednou mohla vnímat, že má partner dítě z předchozího vztahu, když se vám s tím bude dařit vyrovnat? Můžete si třeba představit nějaký obraz, situaci, historku, která by se jednou mohla stát, a která by dokumentovala, jak se vám dobře podařilo se s tímto vyrovnat?
Rozpustit balvan
Kdybyste si odpověděla na tyto otázky, možná by se dalo uvidět, že to není jednolitý balvan, ten pocit žárlivosti nebo myšlenka, že z lásky už zplodil dítě s jinou ženou, nebo možná ještě něco jiného, co lépe vystihuje podstatu vašeho trápení. Není to balvan, který přišel do vašeho života a už v něm zůstane, a vy tedy nemáte jinou možnost, než se naučit, jak se mu vyhýbat, nezakopávat o něj, ale pořád ho tam mít. Možná objevíte, že má nějaké praskliny, že něco ty praskliny zvětšuje a odlamuje z toho kamene různé části, že podléhá rychlé erozi a jednoho dne po něm nebude památky… nebo se možná přetaví do něčeho jiného, co ve vašem životě budete moci lépe uplatňovat – například do poznání, že vztah se může rozpadnout, i když už v něm jsou děti, a tedy je nutno o něj pečovat. Tohle je ale jen můj nápad, možná to ještě bude něco docela jiného.
Tíha zkušenosti
Přivádí mě to ale k druhé úvaze: co vnesla tato zkušenost vztahu, dítěte, nevěry, rozpadu vztahu do života vašemu příteli a co to znamená v jeho životě? Z každého vztahu si něco odnášíme, co si tedy odnesl on z tohoto? Jak to proměnilo jeho hodnoty, možná výběr druhé partnerky – vás… Napadl mě takový obraz, když jsem četla vaše řádky, že možná si každý odnášíme takové „dítě“ z předchozích vztahů, a to nejen partnerských, ale vztahů s rodiči, přáteli, důležitými lidmi. A dělá to z nás toho, kým jsme v současných chvílích. Tyto všechny naše „děti“ nějak rostou a vyvíjejí se, dospívají, působí na ně naše další zkušenosti. Nejsou to tedy nehybná mementa z naší minulosti, ale mění se tím, jaký smysl jim přisoudíme v přítomnosti. Jako bychom skoro neutvářeli jen naši budoucnost, což se zdá zřejmé, ale také minulost – stále znova ji vytváříme.
Z vašich slov nějak cítím, že si velmi přejete pracovat na tom, aby přítelův bývalý vztah, bývalá partnerka nezasahovala do vaší společné přítomnosti a budoucnosti negativně, tak, že byste v sobě nosila žárlivost. Pak už je to jen o hledání cest, jak toto přání naplnit, a to je docela komplexní otázka – netýká se té konkrétní ženy, která kdysi byla v životě vašeho přítele, ale vašeho pohledu na život, na vztahy, na rodinu… a ten se teď nějak proměňuje.
Já vám upřímně přeji, aby se vám podařilo ten balvan rozpustit, najít, co vám v tom může překážet a co pomáhat. Mohlo by pro vás být velmi užitečné s někým o tom hovořit, ujasňovat si to nahlas třeba s nějakým odborníkem ve vašem okolí. Tohle určitě stojí za vaši pozornost.
Pomohl vám článek?
