Dobrý den,
v jádru mého problému bude nejspíše to, že jsem lenoch. Nemyslím, že je to samo o sobě špatně – když v něčem vidím smysl, ráda do toho vložím energii. Jinak je to ovšem předem prohraný boj.
Studuji ale obor, který mě baví, a také se bokem věnuji šití a návrhářství. Bohužel jsem si v tomhle na sebe upletla bič. Zaskládala jsem se totiž zakázkami, které mi nepřinášejí žádné uspokojení, jedná se o jednoduchou, mechanickou a zdlouhavou činnost. Přitom vím, že s troškou iniciativy bych mohla dělat, co mě baví a co mě rozvíjí. V tuto chvíli jsem ale naslibovala tolik, že by to vyžadovalo nejméně měsíc 100% nasazení (kterého nejsem schopná), a to ani nepočítám školní povinnosti. S lidmi navíc nekomunikuji tolik, jak by si představovali, a vzniká kolem toho hodně zbytečného stresu, říkám si, jestli to máme zapotřebí.
Dlouho to bylo tak, že jsem dokázala takto i na nezáživných projektech něco najít a s nadšením jim věnovat všechen čas (a s tím jsem operovala při časovém odhadu), ale poslední dobou prostě nevidím důvod. Sice jsem si díky tomu uvědomila, co je pro mě důležité, a že snaha zavděčit se všem je cesta do pekel, ale to neřeší momentální situaci. V tuto chvíli nejsem schopná dělat cokoliv, aniž bych nebyla v křeči kvůli zbytku a nemyslela na to, co bych dělala raději…
Prosím, poradíte, jak bych mohla překonat vypěstovaný odpor k práci?
Lenka
Názor odborníka
Hezký den, Lenko,
začnu vaší otázkou na konci dotazu: Jak překonat odpor k práci?
Obecně mi fungují tyto principy:
-
Zkusit v práci najít něco přínosného, co odpor „převálcuje“ (což, jak píšete, jste dříve uměla).
-
Najít pro sebe adekvátní odměnu, která mne „namotivuje“ práci dokončit, protože pak… (budou nové šaty, dobré jídlo, kino, víno… cokoliv, co si nedopřáváte denně).
-
Nesnažit se ho překonat.
Ten poslední způsob Vám bude znít asi trochu zvláštně, ale s upřímným srdcem tvrdím, že mě funguje nejlépe. Když se snažíte odpor překonat, upínáte pozornost na problém namísto řešení. Vytváříte na sebe tlak. Nezřídka se přidají výčitky a frustrace a kritické hodnocení. Zkuste si na místo toho položit otázku: „Jaké mám teď možnosti?“
Přiznám se, že je pro mne ve vašem dotazu několik neznámých.
-
Vaše zakázky vám nepřinášejí radost? „S troškou iniciativy bych mohla dělat, co mne baví“. Omlouvám se, ale nerozumím souvislostem. Co je tedy to, co vás baví, a proč to neděláte?
-
Píšete: „Když v něčem vidím smysl, ráda do toho vložím energii“. Dumám tedy, proč se nyní nutíte do něčeho, v čem smysl nevidíte? Co konkrétně vás k tomu nutí? Pocit zodpovědnosti? Peníze? Vztahy, které máte se zákazníky? Když si uvědomíte motivy, rozšíří se vám i možnosti řešení a ujasníte si, čeho jste/nejste ochotna se vzdát.
Píšete, že najít smysl i v nezáživných projektech jste uměla. Není tedy možné, že jste se opravdu nyní pustila do něčeho, co vám není vlastní? Odejít nebo něco ukončit je leckdy těžší než zůstat. V úvodu usuzujete, že jste lenoch. Hranice mezi „leností“ něco dělat a „varovnými signály“, že směr který máme, není pro nás ten pravý, může být někdy hůře patrná. Ale pokud se upřímně podívat na svůj život, najdete ty správné indicie k tomu ji rozeznat. Mohly by vám pomoci tyto otázky:
-
Kdy naposledy jste zatla zuby a nějakou práci dokončila?
-
Co vám v tom pomohlo? Co bylo hnacím motorem/motivem?
-
V čem se tato situace liší od předchozích?
Co se týče současné situace, tam bych já osobně použila následující postup:
-
Sepište si (pokud ho nemáte) seznám všech zakázek a závazků (šití, škola, případně další důležité oblasti).
-
Číslujte je podle významu/důležitosti (1= nejdůležitější). Pozor! Ne podle toho, jak časové hoří. Zohledněte jejich dopad a případný vliv do budoucna.
-
Vyberte 3–5 pro vás nejdůležitějších a promyslete časovou náročnost + množství investované energie, případně financí apod. A ujasněte si, co z toho vám ještě za snahu stojí (bude‑li co) a proč. Doporučuji si například přečíst něco o Parretovu pravidlu. Ve zkratce říká: 20 % činnosti vede k 80 % výsledků. Takže z 10 úkolů je třeba rozpoznat a vyřešit primárně 2 nejdůležitější. Poté máte dvě možnosti:
-
Ostatní závazky s jasnou, stručnou a věcnou omluvou ukončit, případně za sebe najít náhradu.
-
Odsunout je (pokud to bude možné) a věnovat se jim až po splnění těch 3–5 nejdůležitějších.
A poslední bod. Pokud s lidmi nekomunikujete tolik, jak by si představovali, doporučuji být k nim upřímná a jasně vysvětlit, proč tomu tak je, a navrhnout jasná pravidla komunikace, která jste schopná dodržovat. Ať druhá strana ví, co čekat.
Lenko, držím palce. Už víte, co je pro vás důležité. K takovému poznání vedou různé cesty. Vaše vedla přes „zahlcení prací“. Držte si své uvědomění a využijte ho k dalším krokům.
Iveta Hrotková
