Mám měsíc nového přítele (28 let). Jelikož je mezi námi dálka 400 km, nabídla jsem mu bydlení v mém pronajatém bytě. Oba jsme se do sebe po chvíli zamilovali. Jelikož mám nějaké zdravotní problémy, nemůžu užívat hormonální antikoncepci. V polovině mého cyklu jsme měli pohlavní styk, kdy došlo k vyvrcholení partnera. Posléze jsem zjistila, že v tu dobu jsem měla nejspíš ovulaci, a šla do lékárny pro Postinor (i přes mé problémy užívat HAK).
I přesto jsem však těhotná. Partner se na dítě necítí, jelikož jsme spolu krátce. A já se nemůžu rozhodnout, zda potrat, či dítě. On říká, že mě do potratu nenutí, ale i tak neustále dává najevo, že je to brzo. Bojím se, abych po potratu nelitovala anebo neměla nějaké fyzické problémy s následným otěhotněním. Můj byt je malý, s dítětem bychom se vešli tak tak.
Partner tvrdí, že jsem mladá a komplikace být nemusí. Avšak mně nepřijde, že jsem na dítě moc mladá. Vím, že jsem citlivá a do konce života bych si to vyčítala. Partner mi také nejednou řekl, že je to má vina, že jsem si nepohlídala ovulaci. Přátelé a rodina mi radí, abych se rozhodla dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A když partner dítě nechce, tak za to nestojí. Což si nemyslím a rozhodně ho nechci ztratit, protože ho miluju.
Nejspíš jsem pro variantu si dítě nechat a partnera v procesu přijetí dítěte podpořit. Jelikož jsem odmala dělala chůvu svým bratrancům a pracuji jako zdravotní sestra, myslím si, že jsem schopná se o dítě postarat (samozřejmě s partnerem).
Bohužel on to bere jako podraz, protože jsem si v době styku myslela, že nemůžu otěhotnět, a tudíž dle jeho názoru není strůjcem celé situace, jelikož mi věřil. Nevím, jak celou situaci vyřešit.
Sabina, 25 let
Názor odborníka
Milá Sabino,
ocitla jste se na jedné ze zásadních životních křižovatek. Rozhodujete se, zda se teď stanete matkou, anebo neplánované těhotenství brzy ukončíte.
Z lékařského hlediska je zákrok umělého ukončení těhotenství celkem bezpečný a s velmi malou pravděpodobností nežádoucích dopadů na zdraví a budoucí plodnost ženy. Ale z hlediska psychologického je závažný a může zasáhnout velmi hluboko. Dotýká se témat života a smrti, ženství, osobních a morálních hodnot i smyslu života a poslání.
Mateřství (rodičovství) je obrovská výzva, která naprosto změní váš život na mnoho let. Vaše podmínky nejsou příznivé – pokud výzvu přijmete, nebude to snadná cesta. Navíc nevíte, zda po té cestě půjde váš partner s vámi. A tuším, že na rozhodnutí máte jen pár týdnů, možná dokonce už jen dnů…
- Jak se v tomto životním bodě cítíte? Sama, zoufalá, bezmocná? Nebo se spoustou starostí a obav, ale také s pocitem, že se máte v nouzi o koho opřít a že „to nějak půjde“?
- Zažila jste nebo zažíváte i nějakou jiskřičku radosti, nebo dokonce pocit, že by bylo hezké mít dítě, že byste si je (za jiných okolností) přála?
- Jak byste se rozhodla, kdyby záleželo jen a jen na vás?
Píšete, že se na dítě necítíte příliš mladá, že jste soběstačná (máte byt a práci) a máte s dětmi i zkušenosti. Zdá se, že si sebe jako matku už docela dovedete představit.
Zkouška vztahu
Váš partner je zřejmě těhotenstvím zaskočen mnohem více než vy a v šoku reaguje hněvem a obviňováním. Fakt je, že i on má na situaci svůj nepopiratelný podíl, a tedy také nese odpovědnost. Je jeho velkou výzvou, jak se této své odpovědnosti zhostí.
Možná mají vaši přátelé pravdu: „nestojí za to“ – aktuální krize jen odhaluje jeho charakterové vady. Ale možná jen potřebuje nějaký čas, aby se vzpamatoval a vše si promyslel, a nakonec tuto životní výzvu přijme a zvládnete ji spolu.
Bohužel jste měli příliš málo času na vzájemné poznávání, bezstarostnou zamilovanost a užívání si jeden druhého. Těhotenství přineslo do vašeho vztahu témata společné budoucnosti, plánů, hodnot, vzájemné opory a důvěry. Nečekaně brzy, ale už tu jsou. A potratem nezmizí – není možné se vrátit zpět, jako by se nic nestalo.
Jak se vám daří o společné budoucnosti, o dítěti či ukončení těhotenství spolu mluvit? Kromě toho, že jde o zásadní věc, kterou teď musíte v krátkém čase rozhodnout, je to také první ukázka toho, jak dokážete spolu být i v jiných těžkých chvílích.
Jak to bude dál s vaším vztahem, je teď nejisté a ve vaší moci jen z poloviny. Jisté ale je, že sama se sebou budete celý další život. A – prakticky vzato – vy máte poslední „slovo“, vy na potrat buď půjdete, nebo nepůjdete. Ve vašem těle se budou dít všechny důsledky tohoto rozhodnutí.
Jak se rozhodnout podle svého nejlepšího vědomí a svědomí?
Přes všechny emoce, dohady s partnerem a rady přátel a rodiny se potřebujete dostat sama k sobě. Vnější hlasy jste vyslechla, teď se pokuste poctivě naslouchat těm vnitřním. Svým osobním obavám a nejistotám. Třeba si je napište na papír, nakreslete. Všechny. A také svá přání, touhy, naděje.
Můžete zkusit namalovat vnitřní mapu všech hlasů, které se ve vás ozývají. Možná jsou tam i nějaké hodnotové imperativy, přesvědčení, co pro vás osobně je a není správné. Možná se ozvou i ženské touhy, mateřské instinkty, potřeba pečovat a ochraňovat… Možná si vezmou slovo vaše dosavadní zkušenosti a také sebedůvěra a odvaha.
Pokud teď v sobě něco důležitého potlačíte, před něčím zavřete oči, pravděpodobně to bude dřív nebo později bolestně protestovat. Kolik času ještě na rozhodování máte? Nespěchejte, nenechte na sebe tlačit a využijte ho do poslední vteřiny. Někdy až v té poslední chvíli jasně cítíme, co chceme.
Dopřejte si v období rozhodování tolik péče a podpory, kolik jen půjde. Pohodlně se oblečte, najezte, jděte do přírody nebo si třeba dejte koupel. Nepijte alkohol a pořádně se vyspěte. Až se budete (aspoň na chvíli) cítit fajn, zeptejte se také svého těla.
- Jak se cítíte při představě té či té varianty?
- Je tam někde uvolnění, energie, teplo?
- Nebo cítíte tíhu, sevření, neklid?
- Jak se vám dýchá?
To dobré, správné rozhodnutí může přijít i s pocity bolesti a smutku, ale poznáte ho podle vnitřního klidu. Zatím nemusíte vědět, jak konkrétně to všechno zařídíte. Teď je potřeba udělat rozhodnutí, které ve vašich očích obstojí. Na všechno ostatní bude čas později.
Držím vám palce,
Jana Kučerová
