Dobrý den, jmenuji se Tomáš a prosím o radu.
Z prvního manželství mám 3 děti, které jsem si vzal do péče – matka pije, neplatí a nevídá se s nimi. Poznal jsem ženu, která řekla, že mi s dětmi pomůže. Vzali jsme se, postavili dům a zplodili dcerku. Bohužel se do nás pletli její rodiče, z ženy se stala macecha. A tak máme za sebou rozvod a prodaný dům.
Nyní bydlím s dcerou (19) a synem (16) v nájmu, nejstarší syn (20) bydlí sám, dcerku (3) si beru po dvou týdnech na víkend, o prázdninách na 2 týdny.
S klukama jsou vztahy dobré, ten starší mi i poděkoval za vychování a vše, co pro ně dělám, že u mámy by ani školu neudělal. Dcerka je taky v pořádku, byly časy, kdy brečela, že nechce za mamkou, teď je to dobré. Starosti mi dělá vztah se starší dcerou.
Měli jsme hezký vztah, ale narušila ho druhá žena a teď, když bydlíme sami, nedokážeme spolu mluvit. A když už něco, tak se od dcery dozvím, že se mám nad sebou zamyslet, mám se chovat jako táta, že za jejich životy můžeme s její matkou oba, ale já trochu víc, mám se snažit, aby oni byli šťastní atd. Dcera se na mě usměje pouze, když chce peníze nebo půjčit auto.
Když jsem ještě platil hypotéku, tak se dcera po škole starala o domácnost, já byl stále v práci. Prý jsem si z ní udělal služku. Teď stíhám domácnost sám, ale nevím, jak urovnat vztah. Dcera ke mně nemá úctu. Jednou dcera řekla, že zajde k psychologovi. Je opravdu chyba v ní? Nebo co pro to můžu udělat já? A mají ty ženy něco společného, že u nich dělám nějakou chybu?
Děkuji za radu a názor.
Tomáš
Názor odborníka
Milý Tomáši,
máte za sebou nelehká životní období. Ustál jste dva rozvody a současně nesete víceméně výhradní odpovědnost za tři děti (až na to čtvrté nejste „sám“).Vaše děti tím procházejí s vámi a zvládají to, jak nejlépe dokážou.
Je vcelku obvyklé, že náročné situace mají na sourozence v té samé rodině rozdílný dopad. Zdá se, že kluci se s tím zatím poprali bez zjevných následků (nebo si zkrátka nestěžují), zatímco vaše starší dcera nyní otevřeně projevuje nespokojenost a zlobí se na vás. Nechci se zde pouštět do spekulací, zda je váš komplikovaný vztah způsoben tím, že si nyní vaše dcera konečně může „dovolit“ pubertální vzdor, když před tím musela převzít roli dospělé ženy a starat se o domácnost, nebo tím, že dlouhodobě postrádá laskavou a důvěryhodnou mámu, nebo si vás málo váží. Pro to nemám dost informací a navíc je zde něco důležitějšího.
Z vašeho psaní je zřejmé, že vám na dětech velmi záleží a děláte vše, co je ve vašich silách, abyste jim zajistil spokojený život. Přesto je vaše starší dcera nešťastná, a to natolik, že sama mluví o vyhledání psychologa. A vy jste to zaznamenal, slyšíte co říká. Sice si s tím ještě moc neumíte poradit, ale není vám to jedno, o dceři přemýšlíte, děláte si starost, jak urovnat vztah, kladete si poctivé otázky.To je nejpodstatnější a už jen toto samo o sobě je výborný start.
Co tedy můžete udělat vy? Pokračujte v zájmu o ni. Hledejte příležitosti, jak s dcerou mluvit… Co přesně myslela tím, že se máte chovat jako táta? Co by od vás potřebovala, aby byla šťastná? Neočekávejte od ní úsměvy a nenechte se odradit tím, že vám možná zprvu odsekne nebo uslyšíte něco, co se vám nebude líbit. Buďte k ní upřímný a povězte jí o tom, jak vás trápí,k že spolu nevycházíte. Trpělivě zkoumejte její vidění světa. Zamýšlejte se nad tím a ptejte se dál. Možná, že se nakonec dozvíte, jak být s dcerou zase zadobře, a jako bonus získáte i hlubší pohled do ženského prožívání. Něco se dozvíte i sám o sobě a vašich vztazích s předchozími ženami.
A ještě k vaší poslední otázce – hledání stejných „chyb“ ve vztazích (nejsou to skutečné chyby, jsou to opakující se vzorce chování, které můžete nahlédnout a hledat způsob, jak se z nich uvolnit) je typickým tématem v individuální psychoterapii. Máte velký náskok, když jste si tuto otázku již položil. Šikovný psychoterapeut vám ji pomůže vyřešit mnohem rychleji a elegantěji, než když budete hledat odpovědi sám.
Přeji vám, Tomáši, i vašim nejbližším klidné Vánoce a hodně zvědavosti i akceptující laskavosti při hledání cesty k vaší starší dceři.
Martina Porkertová
