Dobrý den,
je mi 25 let. Před půl rokem se se mnou po pětiletém vztahu rozešel přítel. Od začátku vztahu jsme spolu bydleli, měli téměř vše, plánovali rodinu. Odstěhovala jsem se zpátky k rodičům.
Myslím, že s rozchodem jsem se již vyrovnala, i když to nebylo lehké. Chodím do práce, po práci si zacvičit, mám spoustu přátel. Ale od rozchodu mám stále myšlenky, že potřebuji celkovou změnu. Že jsem ještě mladá na to, žít takovýto stereotypní život, že jsem ve vztahu něco zameškala.
Přemýšlím o odjezdu do zahraničí. Ráda bych tam strávila třeba rok, zdokonalila se v jazyce, protože mám pocit, že cizí řeč už vůbec neovládám. Ale zase mám obavy všechno tady opustit. Rodinu, jistou práci, přátele. Jenže od rozchodu je ta touha po změně tak strašně intenzivní, že nad tím musím pořád přemýšlet. Co když se rozhodnu špatně, odjedu a po návratu budu bez práce a po delším odloučením i bez přátel?
Vnitřně cítím, že bych změnu potřebovala, už proto, že žiji prakticky od narození v jednom malém městě. Mám pocit, že pokud tu zůstanu, už mě nic překvapivého a nového nečeká. Budu pořád chodit do stejné práce a potkávat se se stejnými lidmi… Občas mám ale strašný pocit, že pokud odjedu, stane se něco mým rodičům a já jim zrovna nebudu na blízku. Jsem zvyklá je vídat denně a hodně jim pomáhám…
Snad mi vaše odpověď pomůže v rozhodování. Děkuji.
Líza
Názor odborníka
Milá Lízo,
děkuji za váš dotaz do poradny. Píšete o svém rozhodování, zda zůstat doma a být nablízku rodičům, nebo zda odjet třeba na rok do zahraničí – a o vaší silné touze po změně poté, co jsete se rozešli s partnerem.
Vyrovnat se s rozchodem je vždycky obtížné, tím spíš, když vztah trval dlouho a plánovali jste rodinu a budoucnost. Mnoho lidí pak cítí potřebu změnit prostředí, udělat jakousi čáru za minulostí a začít znovu – a nebo prostě využít možnosti svobody a toho, že se rozhoduje více sám za sebe a více sám na sebe spoléhá. Bývá dobrou známkou, když se podaří vytvořit si vlastní život bez partnera, jako jste to dokázala vy. Chodíte do práce, zacvičit si, máte své přátele. A s tím souvisí i vytváření vlastních plánů, vyhlídky do budoucího života, chystání vlastní budoucnosti podle svého.
Ze zkušenosti mi připadá důležité v takových chvílích poslouchat, co vám napovídají vaše pocity. Píšete o touze i o strachu. Bojíte se, že když odjedete, přijdete o přátele, o práci a v nejhorším případě se něco může stát i rodičům. A současně máte pocit, že pokud zůstanete, budete pořád chodit do stejné práce, pořád potkávat stejné lidi a uvíznete ve stereotypu. Touha se týká poznávání, změny, nových podnětů a zkušeností. Píšete, že je teď ve vás velmi silná. Že sama cítíte, že změnu potřebujete.
Může být užitečné jít dál. Uvažovat, co vám pocity a myšlenky vlastně říkají. A testovat, nakolik jsou reálné věci, ze kterých máte strach.
Můžete si na pomoc vzít dobrou kamarádku nebo tužku a papír, a domýšlet obavy důsledně do konce – nakolik skutečně hrozí, že si po návratu domů už nenajdete práci? Nakolik je reálné, že za rok přijdete o přátele? Pokud by se to stalo, jaké možnosti vám zůstanou? Pochopila jsem z vašeho dotazu, že vůbec největší strach máte o rodiče. Kdyby se jednomu z nich skutečně něco stalo, co by to mohlo být? Hrozí to? A kdyby to přišlo, v čem to bude jiné v případě vašeho pobytu v zahraničí než teď – nebo než kdyby se to stalo dříve, když jste bydlela s přítelem? Můžete zkusit domyslet i variantu, kdy zůstanete doma. Jaké jsou výhody a nevýhody. Jaký je pravděpodobný scénář. Jak se bude situace vyvíjet v čase, a jaké jiné možnosti celkové změny vám zůstanou.
A i při tomto přemýšlení si zkuste všímat i svých emocí. Možná u promýšlení jedné z variant ucítíte pozitivní impulsy nebo radost, a i to bude pro vás určitá nápověda. Po nějaké době se často stává, že rozum začíná spíš škodit – to když stále převrací tytéž úvahy, aniž by v nich šel dál k jádru. A tehdy mohou pomoci právě emoce a intuice. Také je užitečné najít si podporu v okolí. Mohou to být rodiče nebo přátelé, zkrátka někdo, s kým si o svém rozhodování a nejistotách můžete promluvit. A kdo vás podpoří v rozhodnutí, ať bude jakékoliv.
Přeji vám hodně štěstí a odvahy, ať nakonec dovedete jít tam, kam vás srdce více potáhne.
S pozdravem
Nela Wurmová
