Poradna
Foto: Shutterstock.com
odemčené

Máma pije.

Potřebuju poradit, pomoci. Jedná se o potíže s mojí maminkou. Nevím na koho se obrátit ani co …

Michal Novák, Psycholog a psychoterapeut

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

22. 12. 2010

22. 12. 2010

Potřebuju poradit, pomoci. Jedná se o potíže s mojí maminkou. Nevím na koho se obrátit ani co vlastně dělat. Mám podezření, že má potíže s alkoholem, které se stupňují.

Poprvé jsem to zjistil před cca osmi lety, kdy jsem náhodou zjistil, že ji zadržela policie, protože řídila podnapilá. Pak jsem si začal jejího chování všímat víc a víc a mockrát jsem ji viděl opilou. Mám pocit, že se to stává několikrát do týdne, ne‑li denně.

Strašně nerad bych jí křivdil, ale mám o ni obrovský strach, protože trpí vzácným dědičným jaterním onemocněním (hyperbilirubinemií). Je neuvěřitelně vyhublá, má zvetšené břicho. Chtěl jsem ji odvést k jaternímu specialistovi, ale vždycky se se mnou pohádá, že nikam nepůjde. Těch věcí bych mohl sepsat strašně moc…

Jedná se mi o to, že nevím, co s ní. Chci jí pomoct, ale nevím, jak, na koho se obrátit, jak s ní vlastně mluvit, protože ona se mnou samozřejmě mluvit nechce. Naše vztahy se zhoršují, kdykoliv přijde řeč na její zdravotní stav, tak se pohádáme. Začala zanedbávat domácnost, je podrážděná, depresivní, neustále se zabývá tím, že jí všichni kolem ubližují a že se k ní všichni špatně chovají.

Navíc vůbec nechce jíst. Neustále se vymlouvá, že už jedla. A když už si něco nandá na talíř, tři čtvrtiny toho nechá, popřípadě se dělí s kocourem, kterého má doma (dává mu jídlo pod stolem).

Když si zpětně čtu, co jsem napsal, tak je mi z toho špatně, ale tak to je. Prostě nevím, co dělat, jsem z toho ze všeho zoufalý a rád bych věděl, jestli u vás najdu pomoc nebo informace.

Vím, že dokud nebude chtít sama zahájit léčbu, tak to nebude procházka růžovým sadem, ale já se už i v noci budím hrůzou, že se jí něco stalo a že to takhle přeci nemůžu nechat.

Tomáš

Tomáš

Názor odborníka


Dobrý den Tomáši,

asi vás svojí odpovědí moc nepotěším. Myslím, že z těch několika věcí, které uvádíte, se vaše podezření může zakládat na pravdě. Vaše maminka skutečně může mít problém s pitím.

Jak správně píšete, průšvihem celé situace okolo závislých je nízká schopnost sebereflexe a sklon k bagatelizaci sebezničujícího chování. Řada případů končí kolapsem závislého, např. hospitalizací na záchytné stanici, v nemocnici apod. Teprve tehdy je alespoň část závislých schopna začít uvažovat o nápravě.

Léčba závislosti?
 

I zde jako jinde platí, že čím dříve se s léčbou začne, tím méně invazivní opatření je nutné (a možné) zvolit (ambulantní léčba vs. hospitalizace). Obávám se, že psychologie ani psychiatrie však zatím nepřišla na zaručený recept, jak „dostat“ závislého do léčby, aby zároveň ulehčila obrovské zátěži, které čelí jejich příbuzní.

Za své praxe jsem se setkal s řadou takových rodin, nešťastných partnerů a dětí, kteří popisovali podobné potíže jako vy. Taky vím, jak je pro příbuzné těžké se vyrovnat s vlastní bezmocností. Zdraví každého svéprávného dospělého člověka je skutečně jenom jeho věcí – a v případě závislosti je to snad i dobře, protože třeba léčba alkoholismu z donucení nemá nejmenších vyhlídek na úspěch.

Chraňte sebe


Doporučit vám můžu snad jen smíření se s tímto nepříjemným stavem a respektování zodpovědnosti vaší matky za své zdraví (ano, každý je strůjcem svého osudu). Pokuste se respektovat, že matka vidí svoji situaci jinak, čímž se vyhnete oboustranně zatěžujícím hádkám (tím nemyslím, že s ní máte souhlasit, jen jí nechat prostor pro vlastní názor: „Nesouhlasím s tebou, ale nechávám ti právo myslet si něco jiného„).

Životně důležité pro vás může být rovněž uhájení vlastních hranic. Nemůžete např. stále hasit problémy vzniklé nezdravým chováním vaší matky. Někdy se mluví o přístupu tzv. tvrdé lásky (“Budeš‑li hledat cestu ven ze svých problémů, máš moji maximální podporu. Do té doby musíš nést důsledky sám.")

Z laického pohledu se může takový přístup zdát nehumánní, přesto je velice účinný a hlavně nám pomáhá respektovat toho druhého a neinfantilizovat ho.

Pokud nebudete úspěšný ve vymezení vlastních hranic, hrozí vám riziko, že se dostanete do vážných potíží. Bohužel. Právě proto můžete být i vy ve velkém ohrožení. Někdy je lepší podělit se o své břemeno s někým nezainteresovaným, nejlépe s psychologem.

Využívejte celý web.

Předplatné

Držím vám palce,

M. Novák

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.

Načítá se...
Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.