Dobrý den,
mám zhruba 5letý vztah. S partnerem jsme se potkali náhodou, když žil s jinou ženou, dlouho ji se mnou podváděl a pak ještě velmi dlouho vztah s ní ukončoval. Během té doby jsem společný život neplánovala, nevěřila jsem, že by se kvůli mně prakticky rozvedl (je o 25 let starší). Nakonec jsme spolu žít začali a dodnes mezi námi funguje ohromná přitažlivost a touha.
Máme ale bohužel zcela rozdílné představy o životním stylu – já pracuji ve velmi stresovém oboru, jsem městský typ, mám ráda aktivitu, život venku, poznávání nových věcí a míst; on podniká a volný čas chce trávit na vesnici, se známými v hospodě, při práci na chatě.
Dlouho jsem tam s ním pravidelně jezdila na víkendy a přemáhala jsem se, přestože mi to prostředí nedávalo téměř nic, připadala jsem si, že hniju zaživu ve svém věku. Lidé v tom okolí mi nejsou blízcí ani věkem, ani zájmy a povahou a nerozumím si s nimi. Několikrát už mě přítel ubezpečil, že mě nebude nutit tam jezdit a že najdeme společnou cestu, jak být spolu. Vždy ho to ale za chvíli přejde.
V Praze být trvale nechce, nemá doma pomalu žádné věci, neustále si kultivuje chatu, aby „to bylo dodělaný“. Představu, že by chatu prodal a našli jsme místo, které bude vyhovovat oběma, téměř nepřipouští. Žijeme vlastně neustále odděleně a každá hádka se nakonec svine k chatě a tomu, že já nejsem ochotna nic obětovat našemu vztahu.
Vůbec nevím, jak s ním o tom mluvit, je nepřístupný, machistický, výbušný, nekompromisní. Díky předem za jakoukoli radu.
Evelýna
Názor odborníka
Milá Evelýno,
díky za váš dopis. Popisujete svůj vztah – jeho vznik a současný stav. V závěru chcete radu, ale nevím přesně, s čím chcete poradit. Proto vám napíšu to, co mě napadalo při čtení vašeho příběhu.
Pochopila jsem, že nejste ve vztahu spokojená. Píšete, že s přítelem máte zcela odlišnou představu o životním stylu. Zaznamenala jsem, že jediné, co vás, spojuje je přitažlivost a touha (o ostatních věcech nepíšete). Nemůžete spolu mluvit o tom, co vás dělí a je překážkou ke spokojenému životu, protože je přítel nepřístupný, machistický, výbušný, nekompromisní.
Pokud jsou to jeho obecné vlastnosti, tak bych se na vašem místě zamyslela, zda jsou to povahové rysy, které jsou pro vás slučitelné se spokojeným partnerským životem, ve kterém je dle mého názoru základem přesný opak: otevřenost, komunikace, respekt. Pokud se ale partner takto chová pouze v otázce změny životního stylu, tak bych to chápala jako jasný signál toho, že nechce v této oblasti nic měnit. Myslím, že tak, jako je pro vás nemyslitelné trávit svůj volný čas na chatě, stejně tak pro přítele vaše představy odpočinku jsou v rozporu s jeho potřebami. Z mého pohledu je to zásadní otázka ve vztahu: jak si představujeme společný život, jaké máme potřeby a vize do budoucna. Pokud se tyto představy zcela míjí, tak vztah se dle mého názoru nemůže vyvíjet ke spokojenosti obou stran.
Píšete také o tom, že prostředí, ve kterém se přítel cítí dobře, vám nic nepřináší, nemáte si s jeho známými co říct, je mezi vámi velký věkový rozdíl. Evelýno, zamyslete se, co vám vztah přináší, jaký je důvod toho, že v něm jste a zda je to dostatečný důvod v něm být i nadále. Pokud se partneři neshodují v základních otázkach, potom je někdo nucen ustoupit, přizpůsobit se, vzdát se toho, co ho naplňuje, ignorovat svoje potřeby. Z dlouhodobého hlediska se mi obětování ve vztahu pro druhého nejeví jako dobré řešení. Píšete, že v hádkách vám partner vyčítá, že vy se nechcete pro vztah obětovat. Vztah by ale neměl být otázkou obětování se.
Pokud ve vztahu chybí touha a přítažlivost, přípomína to spíše přátelství, když naopak chybí vše ostatní, tak z toho může být pouze vztah milenecký. Chci vás ujistit, že je možné ve vztahu zažívat jak přitažlivost a touhu, tak i důvěru, respekt a k tomu mít společné zájmy a představy. Evelýno, je na vás, abyste vyhodnotila, co pro sebe chcete. Naslouchejte svým potřebám a důvěřujte tomu, co chcete.
Přeji hodně štěstí.
Agata Čadková
