Celou noc jsem proplakala.
Od přítele, se kterým jsem teď „teprve“ půl roku, ale přesto už plánujeme budoucnost (léta letí a já mladší nebudu) jsem zjistila, že mě jeho matka nenávidí.
Vůbec jsem to za tu dobu nevěděla. Já ji mám ráda a vždy jsem se k ní chovala jako ke své vlastní. Často jsem byla zvaná na večeře, já jí tam pekla bábovku, prostě jsem u nich byla jako doma. Teď, je to asi 14 dní, jsem k nim ale tak nějak najedou „nesměla“ chodit.
Myslela jsem si, že jí není dobře. Trpí hodně cukrovkou a tak občas nemá náladu. Bohužel mi ale Jarda včera řekl, co za tím ve skutečnosti vězí.
Nenávidí mě, prý mi nevěří, má pocit že chci být jen středem pozornosti, že jsem moc ufňukaná a bůh ví co ještě. Strašně mě to ranilo.
Já jsem upřímný člověk, někdy možná až moc. A středem pozornosti? Já? Osoba, která mlčí, dokud není tázaná? To fakt nevím. To nejsem já a nikdy jsem nebyla. Jsem spíš taková ta pověstná voda – která ale břehy nemele.
Všechny maminky mě měly vždycky rády. Maminka jednoho bývalého přítele se mi doteď ozývá, jak se mám, že jsem její Lucinka. Peče mi dobroty a nosí dárky k Vánocům. I když se to už asi vůbec nehodí.
Jsem z toho celá zmatená. Jeho otec mě rád má, ale mamka je generál, tak u nich nesmím najednou přes práh. Jarda zatím bydlí u nich, ale má svůj byt ve stejném paneláku jako rodiče. Brzy se tam stěhuje – a já tam snad za ním ani nebudu moct jít, abych ji nepotkala.
Tak to bolí. Prostě to vůbec nechápu a nevím, co mám dělat.
sisi
Názor odborníka
Dobrý den, Sissi,
situace, kterou popisujete, pro vás jistě není jednoduchá. Píšete, že jste se dozvěděla, že vás přítelova matka nenávidí a nerozumíte tomu, co se vlastně stalo. Jste z toho smutná a zmatená – asi si zpětně procházíte různé situace a hledáte vysvětlení pro to, co k tomu vedlo. Těžké na tom pro vás jistě je i to, že jste se o výhradách vůči své osobě nedozvěděla přímo, ale bylo vám to pouze „tlumočeno“: Bez možnosti se k tomu vyjádřit, reagovat.
Doufám, že emoce, které tuhle situaci doprovázely, už nejsou tak silné a že se vám podařilo získat trochu odstup. Když jsem si váš příběh četla, vyvolal ve mně několik otázek. Dovolte, abych se s vámi zastavila u některých momentů, které popisujete a otázky, které mě napadly, berte prosím jenom jako podněty k zamyšlení a zmapování vzniklé situace.
Co všechno se stalo?
V první řadě mě napadlo, jestli jste za toho půl roku zaznamenala nějaké reakce přítelovy matky, které vás mohly upozornit, že se „něco děje“? Je možné, že tam nějaké náznaky byly, ale vy jste je nevnímala, nebo jim nepřisuzovala důležitost? Stává se totiž, že i když událost přijde jako „blesk z čistého nebe“, většinou tomu předchází řada signálů, kterým nevěnujeme pozornost.
Byl váš přítel touto situací zaskočen? Komunikujete o tom spolu? Vyjádřil vám podporu, nebo se snaží zachovat neutrálně? Změnilo to nějak vztah mezi vámi?
Obecně by se dalo říct, že vztah syn‑matka může být na pomyslné škále od velmi pevného až po uvolněný. Jak toto vnímáte u vašeho přítele? Je možné, že jeho matka cítí vaši častou přítomnost jako ohrožení své role? Říká se, že pro matku je synova partnerka „radost, ale i ztráta.“ Do vašeho vzájemného vztahu mohou vstoupit žárlivost, obavy, strach.
Příbuzné si nevybíráme
Pravdou je, že příbuzné si nevybíráme, ale obvykle s nimi chceme vycházet. V případě tchyně to asi platí dvojnásob. Vztahy tchyně (i potenciální) a snachy patří odedávna k nejvíce komplikovaným. Pokud tyto vztahy fungují dobře, mají na tom zásluhu vždy obě zúčastněné strany. A samozřejmě zaleží také na tom, jaké jsou obě ženy osobnosti a jak si „lidsky sednou“. Často se to ale nemusí dařit podle našich představ a určitě znáte ve svém okolí příklady, kdy se to nepovedlo vůbec.
Vy jste teď v jakési fázi seznamování a pronikání do toho, jak to v přítelově rodině chodí. Poznáváte, jaké jsou navyklé způsoby komunikace i rozložení rolí. Píšete, že jste u nich byla jako doma: možná i v tom mohlo vzniknout nějaké napětí. Napadá mě, že je–li přítelova matka dominantní, mohla vnímat vaši častější přítomnost jako ohrožení jejího dosavadního vlivu na syna.
Jiná řeč
Také způsob komunikace, který ze své původní rodiny neznáte, mohl hrát svoji roli. V některých rodinách se nelibost a nepříjemné pocity nevyjadřují přímo, ale jenom v náznacích. Nebo se o negativních pocitech nemluví, a pokud se nahromadí, mohou vygradovat v nějakém nepříjemném afektu. Ale to už jsou možná mé zkušenosti, které nemusejí „sednout“ na vaši situaci. Berte je spíš jako podnět k zamyšlení.
Jak se bude situace vyvíjet dál, záleží z části i na vás. Přítelovu matku nezměníte, můžete změnit jen svůj postoj k ní a vaše reakce na vzniklé situace. Pokuste se neupadnout do lítosti a pocitu křivdy. Pokud s přítelem plánujete společnou budoucnost, je důležité si uvědomit, že přítelovi rodiče budou vždy nějak figurovat ve vašem životě. Zkuste zvolit jiný způsob komunikace, možná se tolik citově neangažovat, neočekávat, že budete mít s jeho matkou vztah jako s vlastní.
Z mého pohledu může celé situaci výrazně pomoci i to, že se přítel chystá k odstěhování ze své původní rodiny. Je to důležitý krok k tomu, aby se osamostatnil. Pokud byste se přesto cítila v této situaci bezradná, zkuste vyhledat pomoc rodinného terapeuta, který vám pomůže se v situaci více zorientovat a zvládat ji.
Držím vám i vašemu příteli palce a přeji, ať se to podaří.
