Dobrý den,
chtěla bych požádat o názor. Znám muže, který dlouhá léta, vlastně už od puberty, na ženy působil, jakoby hrál hry. Nejprve je přiměl, aby se do něj zamilovaly, pak si je přitahoval a odtahoval jako jojo a tím je neuvěřitelně psychicky ničil.
Takovýchto žen měl i několik najednou a udržoval si je takto dlouhodobě. Vždy měly pocit, že když ještě chvíli vydrží, bude z toho vztah. A když si to myslely nejvíce, on je vždy něčím zcela nečekaně zarazil a oddálil se. Sám o tom uvažoval všelijak. Ženy se mu líbí, na každé něco jiného, ale žádná není dokonalá, proto s ní nemůže zůstat, protože tu dokonalost přechodně vidí/hledá v každé nové.
Vždy se snažil připoutat si ženu citově, zatímco on se držel nad věcí. Většina žen, zcela nezávisle na sobě, ho nazývala hráčem, sobcem, co nerespektuje city ostatních. On je velmi inteligentní a přemýšlivý, jsem si jistá, že je za tím nějaký hlubší důvod, ale se svým upřímným smýšlením nejsem schopná motivy prohlédnout.
Jaké důvody by mohly iniciovat takovéto chování? Nízké sebevědomí, které si takto snaží upevnit, pocit moci, touha ovládat, hledání lásky, dostatečně silné partnerky. Co myslíte, že by za tím mohlo být?
Adéla
Názor odborníka
Milá Adélo,
děkuji vám za zajímavý dotaz. Vzbudil spoustu otázek i ve mně.
Píšete o muži ze svého okolí a o jeho způsobu vztahování se k ženám. Ptáte se, jaké důvody by takové chování mohly iniciovat. Ze všeho nejvíc mi vystupuje do popředí dojem, že jste o vnitřním životě toho muže hodně uvažovala – a došla jste opravdu daleko. Popisujete, jak jeho chování působí na ženy, s nimiž byl ve vztahu. A i přesto, že píšete, že je psychicky ničil, dovedete pojmenovat i jeho kladné stránky a zajímat se o jeho uvažování. Připadá mi cenné, že se na situaci díváte z několika úhlů pohledu.
K vaší otázce mě napadají desítky možných odpovědí. Například, že to může být muž, který si přeje být někomu blízko, ale neví, jak toho dosáhnout. Nebo že to může být muž, jehož potřeba mít odstup a uchránit se před blízkostí může bránit přání mít dlouhodobý vztah. Jakékoliv podobné odpovědi jsou ale pouze hypotézy a nejspíš nevypovídají o muži z vašeho okolí vůbec nic. Každá taková úvaha toho zato hodně vypovídá o mně.
V psychologii tomu říkáme mechanismus projekce. Když se díváme na svět kolem sebe a na chování jiných lidí, to, čeho si všímáme, a způsob, jak si to vysvětlujeme, nevyhnutelně odráží naše zkušenosti. Náš popis skutečnosti je vlastně zrcadlo našeho vnitřního světa. Bylo by určitě zajímavé vědět, co je na pozadí chování vašeho známého. Abychom se ale dopátrali skutečné odpovědi, musel by si ji přát znát váš známý. I kdyby si to však přál, lidská paměť je velmi zrádná.
Mám za to, že k současnosti tady a teď máme lepší přístup než k osobní historii tak, jak se „doopravdy“ odehrála. Být schopni popsat, jak se věci dějí, jak k nim sami přispíváme a jaké dopady mají na náš život a lidi v našem okolí, může být ve finále stejně zajímavé, jako zodpovědět si otázku, proč se to děje – a možná ještě zajímavější. Protože důkladný popis obsahuje často i zárodek odpovědi, co dělat, kdybychom chtěli osvědčené vzorce chování nějak změnit.
Když tedy píšete, že muž z vašeho okolí přiměje ženy, aby se do něj zamilovaly, a pak si je přitahuje a oddaluje jako jojo, říkám si: jak to dělá? Jak přiměje ženy, aby se do něj zamilovaly? Co na něm jeho partnerky přitahuje? Co jim jeho chování umožňuje? Sama píšete například o dlouhotrvajících nadějích – o pocitu, že když partnerka ještě chvíli vydrží, bude z toho vztah. Říkám si, co to vypovídá o muži, jehož chování se snažíme pochopit? A nakolik to naopak vypovídá něco o ženách, se kterými měl nebo má vztah (o tom, co je pro mě zajímavé nebo důležité, nebo kolik toho jsou ochotny a schopny vydržet)?
Říkám si taky: jaké to pro mě jako pro ženu je, když se partner nečekaně oddaluje ve chvíli, kdy čekám blízkost a naopak? Hráč a sobec, to jsou silná slova a silná slova mohou mít kořeny v silných emocích. Kde se v ženách z okolí tohoto muže tak silné emoce berou? Čím je tento muž probouzí?
Píšete, že on sám o tom přemýšlí všelijak a to ve mně vzbuzuje velký zájem. Pokud chceme komukoliv z našeho okolí lépe porozumět, chce to kus odvahy naslouchat a taky dovednost nechat své vlastní myšleny a hypotézy na chvíli stranou. Je tedy moc fajn, když je muž z vašeho příběhu ochotný sdílet, jak svým vztahům on sám rozumí a nenechá nás napospas vlastním představám.
Ve vašem příběhu čtu, že váš známý hledá ve vztahu dokonalost a tu nemá jediná žena. Dále se drží nad věcí, ačkoliv se snaží své partnerky připoutat citově. A tak mě opět napadá spíše hodně otázek nežli jasných odpovědí. Co pro něj znamená být nad věcí? Ví o tom, že si druhé citově připoutává? Jaká je pro něj ta představa? Co mu to dává a umožňuje, když je nad věcí a současně je k němu někdo citové připoutaný? Co mu to naopak bere? V čem mu to brání? A v neposlední řadě, co pro něj znamená dokonalost? Jak se projevuje a jak to poznám, že je někdo nebo něco dokonalé?
Myslím teď na svého oblíbeného autora Ronalda Fairbairna a na jeho přesvědčení, že ne vždy hledá člověk ve svém životě jen slast. Touhou po slasti vysvětloval motivy lidského chování Sigmund Freud – ale jak bychom pak vysvětlili to, že člověk jde a opakovaně se spálí na stejných kamnech? Nebo že se místo sobeckého užívání někdy obětujeme jeden pro druhého? Fairbairn byl přesvědčený, že našim hlavním motorem je touha po vztazích. A současně že vztahy navazujeme a udržujeme takovým způsobem, jakým jsme se to kdysi dávno dělat naučili. Opakujeme své vzorce, protože chceme mít vztahy a umíme je navazovat pouze určitým způsobem.
Nejsem si v tuto chvíli jistá, že jsem vám odpověděla. Důvodů, které mohly iniciovat chování onoho muže, může být tisíc a já si vůbec netroufám hádat. Doufám však, že něco z mé odpovědi vám třeba přece jen dávalo smysl a ještě jednou děkuji za podnět k přemýšlení.
Přeji vám mnoho zajímavých chvil při snaze objevit, jak žijeme své vztahy a otevřenost nechat se neustále překvapovat novostí světa lidí kolem nás.
Ester
