Dobrý den,
manželovi je přesně 50. Mně je 46. Máme 2 děti. Dceři je 20 a synovi 6.
Krátce poté, co manžel oslavil 50, si začal krátký, ale velice bouřlivý románek s jednou mladou krasavicí. Nechci tady rozebírat jeho nevěru ani naše manželství, po vzájemné dohodě jsme věc hodili za hlavu, jestli nám to vydrží, nevím – jenže je tady problém. Manželova milenka otěhotnela a brzy se to má narodit.
Velice korektně jsme se všichni tři dohodli, že ona si to dítě nechá (protože chce), dohodli jsme se na jakémsi odstupném a alimentech (peníze nejsou problém). Jenže v prostředí, kde žijeme, je jenom otázka času, kdy se celá věc provalí (už teď o ní ví spousta lidí). Tam, kde žijeme my, jsou na denním pořádku drby, pomluvy, anonymní dopisy atd.
A tady je problém. Naše děti zatím o dalším nevlastním sourozenci nic nevědí, ale je jen otázka času, kdy jim to nějaká „dobrá duše“ řekne. Vůbec by mne nepřekvapilo, že paní sousedka řekne svému dítěti, aby ve školce mému synovi řeklo, nebo se ho zeptalo, na něco o ještě nenarozeném sourozenci. Nebo někdo na ulici zastaví moji dceru a bude jí tohle povídat.
Neutají se to a je to jen otázka času. Proto bude nejlepší to našim dětem říct. I o nevěře, i o sourozenci. Chci se vás zeptat, jak tohle říct 20leté holce a 6letému, ale velice inteligentnímu dítěti. Neměl by to dělat ani manžel sám, protože se bojím, že to ještě víc zkazí. Poraďte, prosím.
modraruze
Názor odborníka
Dobrý den,
považuji za rozumné a odpovědné, když se rodiče v situaci, kdy rodinu nevyhnutelně čeká nějaká nepříjemná událost, chopí iniciativy a sami seznámí děti s hrozícím nebezpečím a svým pohledem na ně. Nezbytné pro zdar celé akce je, aby tak učinili po oboustranně přijatelné dohodě o obsahu a formě sdělení. Za předpokladu, že rodiče své děti dobře znají a rozumí jim, přirozeně zvolí vhodné místo, čas a způsob, jak dětem o svých obavách povědět.
V takových podmínkách mohou také snadněji sledovat reakce svých dětí a eventuálně je podpořit, pokud mají s vyrovnáváním se s danou věcí potíže. Po takovém rozhovoru nebo lépe rozhovorech je potřebné ponechat dětem volnou možnost se k tématu podle potřeby znovu vracet a probírat je. Neexistuje ovšem žádný univerzální způsob, jak se dětem nepříjemné události oznamují.
Z vašeho dotazu jsem nicméně nabyl pocit, že jádro vašich obav může ležet jinde než v myslích vašich dětí. Domnívám se, že váš dotaz formulovaný jako starost o děti by mohl sloužit k obcházení vaší vlastní psychické bolesti, kterou vám manžel po mnohaletém soužití způsobil. Mám dojem, že to, co se hrozí „provalit“ a ohrozit vaši rodinu, není ani tolik zájem vašich spoluobčanů o šťavnatý drb, jako spíše vaše vlastní autentická reakce na zradu manžela a její důsledky.
„Hození za hlavu“ nelze považovat za nejlepší řešení manželské krize, které by mohlo celé vaší rodině vrátit potřebný klid a stabilitu. Doporučil bych vám proto vyhledat zkušeného párového psychoterapeuta, který by vám s manželem mohl nabídnout efektivnější variantu k vaší „tlusté čáře“ za nepříjemnou minulostí. Ostatně existence nemanželského dítěte vašeho manžela a nevlastního sourozence vašich dětí ze své podstaty neumožňuje takové definitivní řešení.
V případě, že se nebudete cítit dostatečně sebejistá na psychoterapeutickou práci v páru, doporučuji vám zvážit psychickou podporu v individuální psychoterapii.
S pozdravem
Petr Sakař
