11. 1. 2021
Traumatická událost vyvolá masivní stresovou reakci organismu a může vyvrcholit až tím, že se člověk od svého prožívání zcela oddělí. Navenek může dál fungovat, chodit do práce, mít děti. Přitom ale zažívá deprese, návaly paniky, trápí ho neurčité zdravotní problémy, může trpět pocitem, že svět kolem není skutečný, že on sám do něho nepatří. Aby se mohl uzdravit a žít plným životem, potřebuje znovu navázat kontakt se svými emocemi.
Necítím většinu emocí, napsala nám do redakce třicetiletá Koko. Jediné, co cítím, je strach, úzkost, vnitřní neklid a vztek. V dětství jsem byla fyzicky i psychicky týraná ze strany rodičů, později se přidala šikana ze strany spolužáků. Trávila jsem celé dny sama. V té době jsem plíživě začala ztrácet emoce, aniž bych si to uvědomovala. Pravděpodobně bylo lehčí necítit než žít v pekle s celým citovým rejstříkem.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné