Dobrý den,
manžel je lakotný. Před cizími lidmi rád rozdává, „ukazuje se“, doma dělí peníze na moje/tvoje a byl schopen si z příspěvku na domácnost odebrat i 70 korun za šroubky.
Úplně stejný vztah k penězům má i jeho maminka. Pochopila jsem, leckdy nad tím mávnu rukou. Dokud jsem plně rodinu financovala já, bylo vše v pořádku, jakmile jsem si po 15 letech řekla o příspěvek na domácnost, začal se manžel měnit.
Pár příkladů: koupil dům, avšak na radu společníka z firmy ho napsal na firmu, ač je to pro něj nevýhodné. Na můj dotaz odvětil, že mi do toho nic není, že je to firmy. Od společné chaty dal klíče jen dětem, mně ne, protože to prý patří jen jemu. O vstup do domu se tedy musím prosit.
Podobně se musím prosit i o vstup do sadu, když chci pro rodinu natrhat ovoce (pozemek je dar, stromy jsou nasázeny v manželství). Sice říká, že „samozřejmě“, ale neverbální mluva naznačuje „velkorysost“. Příště však klíč není tam, kde byl předtím a musím se znovu doprošovat.
Od otce dostal torzo domu, kompletně a nákladně jsme ho opravili ze společných peněz. Přesto na mne odmítl několikrát část domu napsat, ač jsem argumentovala riziky z podnikání (bral si tehdy úvěry). Novou vanu by taky zaplatil, ale prý se „nechovám dobře“. Občas si při nákupech techniky „zapomíná“ peněženku.
Zkrátka – do jeho peněz vydělaných jeho podnikáním mi nic není, na druhou stranu mi pak vyčítá nezájem o něj a jeho práci. Já se však bojím na cokoliv zeptat. Raději pak vše zaplatím sama. Jak se mám chovat?
Alice
Názor odborníka
Milá Alice,
v málokteré rodině jsou finanční procesy nastavené ideálně. Na vaši otázku “Jak se mám chovat?” je snadná odpověď: Neřešte to tolik, mávněte nad tím rukou jednou provždy. Tedy pokud máte manžela ráda, věříte mu, chcete s ním dál žít a on s vámi taky.
Z vašeho dopisu není jasné, nakolik je váš vztah stabilní v jiných oblastech. Jestli vás trápí i jiné okolnosti, může vám vaše nespokojenost s rozdělením moci a prostředků posloužit jako vstupní téma pro párovou terapii.
Je‑li situace ještě vážnější a hrozí rozvod, směřujte svůj dotaz na právníka, případně navrhněte muži, že spolu zajdete k mediátorovi. To je odborník, který pomáhá lidem nalézat oboustranně přijatelná řešení. Váš muž by na to mohl slyšet, mediace totiž vyjde levněji než právní spor.
Pokud ale vaše rodina nestrádá a jde jen o vaši představu spravedlnosti a sounáležitosti (nadále se budu vyjadřovat k této variantě), můžete se pokusit přijmout manželovu neochotu sdílet s vámi peníze a majetek jako jeho slabůstku. Každý nějakou máme. A jsou i horší. Znám rodiny postižené skrblictvím jednoho z manželů a mám zkušenost, že s trochou tolerance a pochopení (a třeba i humoru) se mohou prožít ke spokojenosti.
Záměrně vám nedávám obvyklou, ale ve většině případů zcela neužitečnou psychologickou radu “v klidu si o tom promluvte”. Nepochybuji, že jste se o to už pokoušela. A předpokládám, že marně.
Váš muž zjevně potřebuje autonomii, chce “mít svoje”. Můžeme to vidět jako vadu charakteru, ale třeba to zas tak zlé není. Třeba s vámi mnohé sdílí a některé věci prostě potřebuje mít ve škatulce „moje“.
Možná by bylo fajn, kdyby byl velkorysejší, ale změnit to asi není ve vaší moci. Snažit se o to nátlakem by vám, obávám se, štěstí nepřineslo. Nabízím vám proto pár otázek, kterými chci zaměřit vaši pozornost jiným směrem:
- Jaké by to bylo, kdybyste se od manžela – s trochou nadsázky – začala učit?
- Co potřebujete a chcete vy a nemá to s manželem nic společného?
- Jaké radosti v životě máte a jsou jen vaše?
- Jste dobře zabezpečená na stáří, ať už je budete prožívat s manželem, nebo bez něj?
Vymýšlejte si další otázky, které jsou o vás a jen o vás. Kdykoli se při hledání odpovědí přistihnete, že ve vás pění zloba na manžela, zastavte se, usmějte se („Aha, zase jsem ve slepé uličce!“) a pokuste se vrátit zpátky k sobě.
Nesnažte se změnit jeho, zaměřte se raději na to, abyste změnila svůj život tak, aby vás manželův vztah k majetku a k vám tolik netrápil a neohrožoval. Stejně tak si ale svého muže kvůli jeho nedostatkům „nezošklivujte“. Ze všech mužů na světě jste si vybrala jeho, tak mu dejte šanci, musí být přeci dost dobrý!
Všímejte si jeho úspěchů i záblesků vstřícnosti a náznaků velkorysosti. Občas ho obejměte a pochvalte. Jeho potřeba zabezpečení může být ve skutečnosti potřebou bezpečí. Když je bude cítit u vás, třeba přijde na to, že jste mu dražší než všechny jeho peníze a nemovitosti dohromady.
