Dobrý den.
Seznámili jsme se v mých patnácti letech a po čtyřleté známosti jsme se vzali. Manžel je o tři roky starší. Jsme manželé 25 let, máme dvě dospělé děti a jednoho malého syna.
Po sedmnácti letech fungujícího manželství jsem náhodně přišla na manželovu milenku.
Situaci jsem s manželem řešila a na základě jeho prosby, ať mu dám čas tři měsíce, že situaci vyřeší, jsem nepodnikala ráznější kroky. Bohužel tři měsíce nestačily, a tak jsem po půl roce vyhledala pomoc v manželské poradně.
S pomocí paní psycholožky jsem se snažila stav ustát tak, aby nedošlo k rozvodu. K rozvodu nedošlo, ale naopak došlo k otěhotnění a následně narození dítěte. Milenka to nezvládla a odstěhovala se. Do práce jsem se vrátila, když měl malý půl roku. Manžel mi velmi pomáhal. Idyla trvala přibližně rok. Pak se manžel asi zbláznil.
Od té doby vyhledává různé vztahy. Na mojí otázku, k čemu je potřebuje, mi odpovídá, že se mě to netýká, že to se mnou nijak nesouvisí, a že mě má rád, tak proč to pořád řeším. Uvědomuji si, že čím jsem starší, tím jsem méně tolerantnější k jeho úletům. Ochladly i jeho projevy láskyplného chování a sexuální život téměř vyhasl.
Nerozumím sama sobě, proč po tolika podrazech s tímto člověkem ještě stále jsem.
Opět náhodně jsem zjistila, že byl s milenkou na dovolené u moře. Na otázku, proč nejel s námi, ale s ní, mi odpověděl, že se jen jel koupat. Navrhovala jsem, že se rozejdeme, jako dva normální lidé, že se můžeme na všem domluvit. O rozvodu nechce slyšet. Stále opakuje, že za všechno můžu já.
Můžu?
Paina
Názor odborníka
Dobrý den, a díky za váš příběh.
Musím říci, že vás opravdu obdivuji. Je úžasné, co jste s manželem zvládli a že jste před léty dokázali zachránit manželství. Zároveň však absolutně nerozumím tomu, proč za to můžete? Jak na to manžel přišel? Myslíte si totéž?
Já se z vašeho příběhu nic takového nedočetla. Každopádně bez ohledu na to, kdo a jak to začal, je třeba bavit se o tom, co s tím dál. A v každém případě to bude záležet na vás obou, ať už má dojít k rozvodu či pokračování manželství, je třeba o tom s manželem hovořit a společně se na tom podílet.
Kladu si stejnou otázku, jako vy sama. Proč jste stále se svým manželem? Co vám manželství přináší? Mohlo by to být i jinak? Zmiňujete, že ochladly projevy láskyplného chování a sexuální život téměř vyhasl. Je to pro vás přijatelné? Zdá se, že teď bude záležet jen na vás, zda manželovi nadále budete tolerovat jeho paralelní vztahy nebo se rozhodnete pro zásadní změnu. Ta změna může znamenat změnu v rámci manželství, nebo rozchod.
Jak se nyní cítíte? Jste šťastná? Co byste si opravdu přála? Je možné o tom všem otevřeně hovořit s manželem o samotě nebo by vám pomohl opět nějaký odborník? Už máte tu zkušenost a zdá se, že pomoc byla úspěšná, k rozvodu nedošlo. Umíte společně situaci řešit a dokážete o tom všem mluvit, to je moc dobře. Nyní je možná vhodný čas to zopakovat a říct si opět o pomoc. Zakázka však může být odlišná.
Jaká by byla nyní vaše zakázka na terapii? Otázkou také je, zda byste chtěla párovou terapii s manželem, nebo v současné situaci by pro vás bylo přijatelnější jít do terapie sama. Co chcete změnit a co jste ochotna pro to udělat? Je to jen o vašich hranicích a toleranci. Rozhodněte se vy sama, co je pro vás přijatelné a co už ne. Co chcete a co nechcete. Pak řešení jistě najdete.
Přeji hodně sil!
Se srdečným pozdravem,
Kateřina Vrtělová
