S manželem se známe pět let, v dubnu tohoto roku jsme se brali. Máme dvouletou dceru.
Dříve býval manžel pracovitý, hovorný, byla s ním legrace.
Nyní ho zhruba pět měsíců nic netěší. Veškerý volný čas tráví na počítači hraním her. Neustále si stěžuje na únavu, bolesti lýtek.
Je velmi vzteklý, i kvůli maličkostem, někdy až hysterický. Sprostá slova a řev jsou skoro na denním pořádku.
Nejhorší je, že (jak sám tvrdí), nenávidí moji rodinu k smrti.
Já si ovšem podle něho musím vážit jeho rodiny. Vždy tak jednou za měsíc udělá sám od sebe scénu a chce se odstěhovat. Zajímavé je, že se to děje vždy k prvnímu dnu v měsíci, ale nakonec to stejně neudělá.
Já na tyto jeho nálady už nijak nereaguji.
Mluví si sám pro sebe, tvrdí, že ho nic nebaví a nic netěší. Za všechno špatné můžu já. Když ho upozorním na práci kolem domu, vždy se vymluví na to, že on chodí do práce a já sedím doma na mateřské. Pracuje jako dělník, nemá žádnou psychicky náročnou práci.
Takový nikdy nebyl. A já už pomalu nevím, co s tím, tyto jeho nálady mě vyčerpávají.
Budu vděčná za jakoukoliv radu.
Danka
Názor odborníka
Dobrý den, Danko,
příčin stavu, který popisujete u vašeho manžela, může být celá řada. Může se jednat o osobní krizi, vyvolanou situačně – třeba problémy v práci, nebo může být i spojená se žárlením na dceru.
Příčiny však mohou být vážnější, napadá mě rozvíjející se duševní porucha. Navrhuji následující: Pokuste se promluvit s manželem.
Ale dříve než k tomu dojde, popřemýšlejte, jak by se asi tak mohl manžel ve vašem vztahu cítit. Nepřipadá si zbytečný? Může cítit smutek a samotu? Kolik má vaší pozornosti? Až s ním budete hovořit, nemluvte jen o něm a o tom, co na něm pozorujete, ale mluvte o tom, co vy prožíváte a jak se cítíte. Myslím, že vám to může pomoci vést s ním dialog.
Mohlo by vás zajímat
Na jedné lodi
Do vztahu přináší každý svou osobní nedozrálost. Jak se podpořit v růstu?
Přečíst článekV každém případě váš manžel vydává varovné signály o jeho vnitřním problému, o kterém nedovede otevřeně hovořit. O tom slovní agresivita a tendence k únikovým aktivitám (ať už formou útěku od rodiny nebo uchýlení se k počítači) svědčí. Problém bych zcela určitě nepodceňovala, stav bych nenechávala gradovat. Pravděpodobně nebude ani od věci hovořit s manželem o návštěvě psychologa – psychoterapeuta, který by buď manželovi nebo vám oběma pomohl situaci rozuzlit a nabídl postup řešení.
Mějte na paměti, že je důležité, aby jste pečovala také o sebe, nejen to, aby jste se zabývala pouze situací manžela. Pokud nebude manžel ochotný ke spolupráci, vydejte se za odborníky sama.
Přeji vám úspěšné vyřešení Vašeho problému.
Zdeňka Košatecká
