S manželem se známe pět let, v dubnu tohoto roku jsme se brali. Máme dvouletou dceru.
Dříve býval manžel pracovitý, hovorný, byla s ním legrace.
Nyní ho zhruba pět měsíců nic netěší. Veškerý volný čas tráví na počítači hraním her. Neustále si stěžuje na únavu, bolesti lýtek.
Je velmi vzteklý, i kvůli maličkostem, někdy až hysterický. Sprostá slova a řev jsou skoro na denním pořádku.
Nejhorší je, že (jak sám tvrdí), nenávidí moji rodinu k smrti.
Já si ovšem podle něho musím vážit jeho rodiny. Vždy tak jednou za měsíc udělá sám od sebe scénu a chce se odstěhovat. Zajímavé je, že se to děje vždy k prvnímu dnu v měsíci, ale nakonec to stejně neudělá.
Já na tyto jeho nálady už nijak nereaguji.
Mluví si sám pro sebe, tvrdí, že ho nic nebaví a nic netěší. Za všechno špatné můžu já. Když ho upozorním na práci kolem domu, vždy se vymluví na to, že on chodí do práce a já sedím doma na mateřské. Pracuje jako dělník, nemá žádnou psychicky náročnou práci.
Takový nikdy nebyl. A já už pomalu nevím, co s tím, tyto jeho nálady mě vyčerpávají.
Budu vděčná za jakoukoliv radu.
Danka
Názor odborníka
Dobrý den, Danko,
příčin stavu, který popisujete u vašeho manžela, může být celá řada. Může se jednat o osobní krizi, vyvolanou situačně – třeba problémy v práci, nebo může být i spojená se žárlením na dceru.
Příčiny však mohou být vážnější, napadá mě rozvíjející se duševní porucha. Navrhuji následující: Pokuste se promluvit s manželem.
Ale dříve než k tomu dojde, popřemýšlejte, jak by se asi tak mohl manžel ve vašem vztahu cítit. Nepřipadá si zbytečný? Může cítit smutek a samotu? Kolik má vaší pozornosti? Až s ním budete hovořit, nemluvte jen o něm a o tom, co na něm pozorujete, ale mluvte o tom, co vy prožíváte a jak se cítíte. Myslím, že vám to může pomoci vést s ním dialog.
V každém případě váš manžel vydává varovné signály o jeho vnitřním problému, o kterém nedovede otevřeně hovořit. O tom slovní agresivita a tendence k únikovým aktivitám (ať už formou útěku od rodiny nebo uchýlení se k počítači) svědčí. Problém bych zcela určitě nepodceňovala, stav bych nenechávala gradovat. Pravděpodobně nebude ani od věci hovořit s manželem o návštěvě psychologa – psychoterapeuta, který by buď manželovi nebo vám oběma pomohl situaci rozuzlit a nabídl postup řešení.
Mějte na paměti, že je důležité, aby jste pečovala také o sebe, nejen to, aby jste se zabývala pouze situací manžela. Pokud nebude manžel ochotný ke spolupráci, vydejte se za odborníky sama.
Přeji vám úspěšné vyřešení Vašeho problému.
Zdeňka Košatecká
Líbí se vám Psychologie.cz?
Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu – rovnou nás podpořit a připojit se, nebo jen zdarma dostávat naše newslettery.
