Dobrý den,
je to přes 2 roky co se se mnou rozešla přítelkyně – důvod byl, že každý je jiný a každý chce něco jiného. Od té doby jsem sám. Ze začátku mi to dělalo veliké problémy, ale časem jsem se s tím vyrovnal.
Problémem ale je, že jakmile odešla přítelkyně, zjistil jsem, že nemám skoro žádné kamarády, a to pocit osamění jen prohloubilo. Řekl jsem si, že nechci být troska a život promrhávat u počítačových her a televize. Změnil jsme hromadu svých zlozvyků, přestal jsem hrát, nekoukám na televizi, začal jsem zdravě jíst, sportovat, číst knihy, osobní rozvoj snad na všechny způsoby, snažím se lidem kolem sebe a rodině pomáhat. “Hodně ses změnil” – všichni říkaj.
Jsem šťastnější, ale nejsem spokojený. Nevím, jestli to je od toho rozchodu, ale vím, že ten pocit mě provází dlouho. Přijde mi, že život jen přežívám a neprožívám, jak by každý měl. Pořád myslím na budoucnost, chtěl bych mít dobré povolání, které by mě aspoň trochu naplňovalo, bavilo. Zdravou a krásnou rodinu, chtěl bych být šťastný. Hezké sny a přání… Ve skutečnosti se ale k ničemu takovému nepřibližuji.
Většina mých známých ze základní školy už má rodinu, děti, pracuje a já jsem “jen” student. Nic jsem nedokázal, ve škole patřím k těm horším (i když vím, že mám na mnohem víc) – škola mě vůbec nebaví a stejně jak přežívám život tak přežívám i školu, ubíjí mě to. Na změnu školy je ale už docela pozdě, jsme v posledním ročníku. Studuju perspektivní obor – informatiku, ale ani to mě moc nemotivuje. Vše dělám na poslední chvíli, prokrastinuju, když chodím do školy/brigády tak v ty dny nevím, co dřív, ale když mám volno tak většinu času strávím nesmyslně, promrhám to.
Neustále hledám sám sebe, vždy se pro něco nadchnu a do týdne mě to už nebaví, nevidím v tom moc smysl, a tak je to se vším. Jsem jenom naivní snílek. Život mi přijde smutný, stereotypní a bojím se, že takový, jaký je teď, bude i za několik let a vše bude stejné. Pořád si pokládám otázku: Co je mým smyslem? Chtěl bych najít sám sebe, dostat se na “nějakou” cestu a jít si za něčím. Ne se jen plácat od jedné věci k druhé.
Už nějakou dobu si říkám, že kdybych žil někde v chrámu, pořád meditoval a četl svitky, tak by můj život měl větší smysl. Rád bych věděl, co mám se sebou dělat, rád bych věděl, jak se dostat na nějakou cestu a nejlíp, kdybych našel sám sebe a nesnažil se jít jen tupě se zbytkem “stáda” za něčím, co pro mě ani nemá smysl. Děkuji za váš čas a radu.
Kuba
Názor odborníka
Milý Kubo,
smysl svému životu dáváme my sami. Hledáme cesty, jak život učinit smysluplnější, radostnější a takový, aby nás bavil. Myslím, že tohle máme všichni podobné. I to, že občas smysl nevidíme a jsme pak v situacích, které nás nutí něco pochopit nebo změnit, abychom ho zase objevili.
Z vašich řádků je patrné, že o těchto věcech přemýšlíte a hledáte cesty, jak učinit svůj život smysluplný. Za poslední dva roky jste se hodně změnil a vnímají to i lidé okolo vás. Změnit na sobě za dva roky tolik věcí, to chce silnou vůli a motivaci! Dokážete se za to ocenit?
Píšete, že jste šťastnější, ale nejste spokojený. A že život jen přežíváte a neprožíváte, jak by každý měl. Co je ale to, co by každý měl? Jaké jsou vaše předpoklady o tom, že je člověk spokojený a život prožívá a ne jen přežívá?
Každý člověk je individualita se svými vlastními potřebami a touhami a naše představy o spokojenosti se mohou velmi lišit. Co pro vás osobně znamená spokojenost? Píšete, že jste šťastnější, ale spokojený nejste. Tomu moc nerozumím. Jaký je mezi tím pro vás rozdíl?
Možná si myslíte, že spokojený budete, až se vám naplní vaše představa budoucnosti – až budete mít naplňující povolání, zdravou a krásnou rodinu… Mít sny a krásné představy o budoucnosti je fajn, motivuje nás to dělat kroky směrem k tomuto cíli. Můžeme se ptát sami sebe, jak se svým snům můžeme přiblížit a co máme dělat, abychom věděli, že jsme na té správné cestě za svými sny.
Spokojenost však můžeme hledat i v tom, co právě žijeme. Mohou to být jen detaily a malé věci. Rozhlédněte se po svém životě, jaký teď žijete, a hledejte chvíle spokojenosti, které v něm máte. Píšete o tom, že dokážete být šťastný, tak vám to může být vodítkem k tomu, abyste do svého života vkládal více věcí, které vás naplní spokojeností.
Náš pocit spokojenosti souvisí také s tím, jak vnímáme sami sebe. Pokud jsme spokojeni se sebou, jsme spokojenější i v životě. Vy sám sebe měříte kritickým pohledem a možná to souvisí s obdobím, v jakém jste. Děláte poslední ročník vysoké školy a dokážu si představit, že je to náročné. Člověk už je na konci studia unavený a přitom toho musí ještě tolik udělat. Vy navíc chodíte i na brigády. Co vám může pomoci toto období zvládnout? Lépe si vše zorganizovat? Více odpočívat? Co vás může motivovat?
Zmiňujete se o prokrastinaci, o které existuje útlá a zajímavá knížka Zen a hotovo, kterou napsal Leo Babauta a věnuje se v ní tomu, jak si čas a práci zorganizovat a vyhnout se prokrastinaci. Obsahuje velmi jednoduché tipy, jak na to.
Píšete, že neustále hledáte sám sebe a to, co je vaším smyslem. Zkoušíte nové věci, ale za chvíli vás přestanou bavit, nevidíte v nich smysl. Z mého pohledu je prima, že hledáte, co vás baví a co ne a že se dokážete pro mnohé nadchnout. Sbíráte zkušenosti a i zjištění, že tohle není pro vás, je velmi cenné. Touto cestou můžete poznávat, co vám dává smysl a co ne.
Vy docházíte k tomu, že by vám meditace v chrámu dávala větší smysl než to, co teď žijete. Meditace je o zastavení, klidu, naladění na sebe a hledání odpovědí v sobě. To si můžete dopřát i v reáliích, ve kterých žijete teď a tady.
Pokud tedy rád meditujete, ponořte se do meditace a ptejte se: Co mi dává smysl? Kdy se cítím naplněný a spokojený? Kdy se cítím silný? Jak to mohu vnést do svého života? Co pro sebe potřebuji, abych byl spokojený sám se sebou? Jak vidím sám sebe jako člověka, který ví, kdo je? Nechte se meditací vést a vnímejte, jaké odpovědi k vám přicházejí. Vnímejte také své pocity a soustřeďte se na ty, které vás naplňují spokojeností, radostí a cítíte v nich svoji sílu.
Meditace vám může být vodítkem, co chcete mít ve svém životě a co ne. Může vám pomoci najít priority. Kdybyste si s meditací nevěděl rady, tak můžete vyhledat někoho, kdo s ní pracuje a povede vás.
Také by vám mohla pomoci psychoterapie, která má s meditační praxí společné to, že vás povede dovnitř – k vnitřnímu hledání toho, co vám dává smysl, a také zevnitř ven – k tomu, jak to můžete vnést do svého života a realizovat to v něm.
Využívejte celý web.
PředplatnéNa závěr vám chci napsat, abyste byl k sobě laskavý a také k životu, který teď žijete. Věřím, že každé období v našem životě má smysl a my ho někdy zahlédneme a doceníme až později, s odstupem času.
Milý Kubo, přeji vám do života jen to nejlepší.
Karla Steinerová
