Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Matčino zlo mě ničí: Snažte se stát nezávislou na jejím chování.

19. 1. 2015

Dobrý den,

moje matka nebyla vždy taková. Matně vzpomínám na časy, kdy jsem se chlubila, že je to moje „kamarádka“. Byla jsem na základní škole a tam naposled si pamatuji náš dobrý vztah. Podělala to, když jsem se hlásila na střední školu a udělala ze mě naprostého idiota, který má sotva na hotelovou školu.

Po skončení střední školy mi řekla, že na vysokou školu nepůjdu, že „co bych tam dělala, když tam nebyla ani ona. To bych přece nezvládla“. V její kritice mojí neschopnosti ji dokrmoval ještě jeden člen rodiny. A tak si díky nim připadám celý život život jako nula, co nic nedokázala. Když jsem se rozešla s partnerem, nikdy mě nepodpořila. A když jsem se k němu vrátila, řekla, že ho doma nechce nikdy vidět.

Můj vztah k ní je čím dál horší, je negativní, pesimistická, nemá kamarádky, je pořád doma. Často je na mě bezdůvodně zlá, nepříjemná, nepřejícná. Jak já cítím tu její nepřejícnost, když jsem šťastná!

Chodím do práce, mám 4 roky skvělého muže, mám zájmy, studuji. Medituji, abych nabírala pozitivní energii, čtu knihy o moci podvědomí, ale její zlo mě ničí. Je to jako nějaké kouzlo, které proti mě vysílám abych byla nešťastná, protože ona pohled na moje štěstí nesnese.

Nikdo mi to nevěří, protože každý řekne: „Je to tvoje matka“. Ale je matka ta, co vychová dítě a miluje ho, nebo ta, co ho porodí a vzdá se ho? Znamená to snad, když je biologická matka, že ji musím milovat a ona mě? Brzo se z ní zblázním. Mívám o tom už i noční můry. Jsem z ní zoufalá…

Ella

Názor odborníka


Dobrý den, Ello,

ať se vaše matka chová z jakéhokoli důvodu tak, jak popisujete, první pomoc je určitě si uvědomit, že to, jak na vás chování vaší matky působí, je vaše záležitost a můžete to změnit. Nevím, zda vidíte nějaký progres po té četbě a meditacích, pokud ne, najděte jiné způsoby, které mohou pomoci. Osobně klientům ukazuji různé způsoby, jak se stát na chování druhých nezávislými (např. technika skafandru, nemocného člověka či herce na divadle).

Druhá věc je, že si k nám každý dovolí jen to, co mu dovolíme my sami. Stejně tak i vy si můžete s mamkou otevřeně promluvit, popsat jí, co se ve vás děje, jak se váš vztah mění a že ani pořádně nevíte, proč se tak chová. Třeba se otevře a nějak se to posune. Můžete i společně někam zajít situaci probrat před/s někým nezávislým. Zásadní je, aby se necítila pod tlakem, že něco dělá špatně, to se může zablokovat. Chtějte jí opravdu porozumět a pochopit, proč se takto chová.

Pokud toto neuspěje, určitě máte právo na omezení či ukončení kontaktu s ní. Může to znít tvrdě a v naší společnosti ne příliš populárně, ale fakticky vzato rodiče ani děti nemají navzájem k sobě žádné povinnosti po uplynutí těch vyživovacích ze zákona a rozhodnout se, s kým a jak budeme náš čas trávit, je čistě naše věc. Samozřejmě se většinou všichni snažíme dát vztahy do pořádku, ale když tato snaha selže a nezafunguje, není důvod se cítit provinile a setrvávat v něčem, co nás nenaplňuje.

Ať se vám to podaří.

Lukáš Dastlík

Diskuse 0

Lukáš Dastlík

Psycholog, terapeut, pedagog, kouč, supervizor

www.elio.cz

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.