Dobrý den,
je mi 36 let, jsem svobodná a jsem ekonomicky nezávislá. Měla jsem v životě několik vážných vztahů, ale nikdy jsem nepomyslela na manželství ani na děti. Teď si říkám, že pokud bych někdy v budoucnu děti/manžela/rodinu mít chtěla, musím na tom začít pracovat. Biologicky mi už moc času na založení rodiny nezbývá. Řeším ale dva problémy.
První je, že nevím, jak zvolit partnera. Momentálně žiji půl roku ve vztahu s mužem, který je ideální partner, podporuje mne v životě i v zaměstnání, cítím se s ním velice příjemně a touží po dětech a rodině. Fyzicky a intimně mě ale nějak zvlášť nepřitahuje. Vím, že jsou muži, kteří mne přitahují mnohem více, ale možná by soužití s nimi nebylo tak příjemné a pohodové jako se stávajícím partnerem. Měla bych tedy tuto stránku oželet a založit se současným partnerem rodinu?
Druhý problém je, že se mi do tohoto úkolu moc nechce. Přece jen – děti jsou na celý život a vím, že bych se musela částečně vzdát své svobody, koníčku a nezávislosti. Říkám si, že když mám udělat takové závažné rozhodnutí, měla bych to chtít celým srdcem a být si jista. Jenže to nejsem a na rozhodování a čekání „až si budu jistá“, mi moc času nezbývá.
Co poradíte, měla bych do toho jít nebo počkat i s rizikem, že pak už bude pozdě?
Linda
Názor odborníka
Dobrý den, Lindo,
děkuji vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Když se ale zamýšlím nad otázkou, kterou kladete, říkám si, jestli je ta důvěra opravdu tak velká. Co by se stalo, kdybych vám napsala „jo, jděte do toho!“ nebo naopak „ne, počkejte ještě“?
A vlastně ani nevím, ke které z těch dvou možností bych se přiklonila. Rozumím tomu, že se chcete rozhodnout dobře a že ani jedna možnost není bez rizika. V prvním případě je tu riziko, že budete mít dítě s nesprávným mužem nebo s pocitem, že jste ještě být matkou nechtěla. V druhém případě, že budete mít v pozdějším věku problémy s početím.
Píšete, že řešíte dva problémy: jestli mít děti se současným partnerem a jestli už teď. Nechci vám to komplikovat, ale napadla mne ještě jedna otázka. Dovedete si představit, že byste děti vůbec neměla? Píšete, že jste o tom nikdy nepřemýšlela a obáváte se ztráty věcí, se kterými jste teď spokojená. Co jsou vlastně ty důvody, proč mít děti? Myslím, že každý z nás má odpověď na tuto otázku jinou a je úplně v pořádku, pokud se někdo rozhodne, že děti mít nebude.
V tom případě by ale vyvstala další otázka. Jak žít společně s mužem, který po dětech touží.
No, není to vůbec jednoduché. Na jednu stranu nejsem úplně přesvědčená o tom, že srdce nám vždy dobře poradí a myslím, že je někdy těžké vyznat se v tom, co opravdu celým srdcem chceme. Navíc se to může změnit, což se často s narozením dítěte stává. Na druhou stranu chápu, že představa mateřství se pojí s citem, který když úplně nemám, nejsem si jistá.
Asi jste už v životě řešila více náročných rozhodnutí. Říkám si, jak vy vlastně v životě poznáváte svá přání. Podle čeho jste se rozhodovala doposud? Možná z toho můžete čerpat i v tomto rozhodování.
Jak o tom tak přemýšlím, na vašem místě bych si odpověděla na tyto otázky: Chci dítě? A chci zůstat s tímto partnerem? A když bych na obě odpověděla ano, zřejmě bych rozhodnutí neoddalovala. Ale to je jen názor člověka, který ve vaší situaci není a vlastně neví.
Přeju vám, ať jste v životě spokojená, ať se rozhodnete jakkoli!
