Dobrý den.
Otvírám vaše stránky, abych vás poprosila o radu. Moje dcera (25) je mimoděložně těhotná. Vím to z laboratorních výsledků, které jsem sama dělala i z výsledků, které mi ukázala. Jsem zdravotník.
Jak ji psychicky připravit na takovou zprávu? Nechat to na lékaři, ale být u toho s ní a mít možnost ji obejmout? Její manžel je služebně na pár dnů mimo republiku. Je to její první těhotenství a velmi si ho oba už asi rok přáli.
Jak ji podpořit před a po operaci? Jak jí ulehčit takovou ztrátu? Jak najít slova útěchy a spíš neuškodit?
Marie
Názor odborníka
Prožíváte jako matka těžkou situaci. Ráda byste ušetřila svoji dceru bolesti a zklamání, bohužel to však není ve vaší moci.
Skutečnost je taková, jaká je a nezbývá nic jiného, než ji přijmout – a přijmout a prožít i bolest, která ji provází. Pak teprve může dojít ke smíření a postupnému znovunalezení vnitřní rovnováhy. Jiná cesta podle mé zkušenosti není.
Když se pocity, které k takové ztrátě patří, potlačí, projeví se zcela určitě později byť třeba v jiné formě.
Pro vaši dceru je velkou podporou to, že má někoho, kdo s ní její ztrátu sdílí. Má vedle sebe milující matku, která je připravena ji obejmout, podpořit, být s ní v těžké chvíli. Jistě bude pro ni důležité, když pocítí, že v tom není sama.
Někdy v takových chvílích nepřicházejí slova a možná ani nebudou zapotřebí, když budete spolu srdcem. Možná jí řeknete: „Mám tě ráda a vím, jak ti je.“
Na otázku, kdo jí tuto skutečnost má sdělit, není jednoznačná odpověď. Vy znáte svoji dceru nejlépe. Jednejte podle svého citu.
Každopádně bude pro ni jistě dobré, když u toho budete a ona z vás bude cítit sílu nést všechny pocity, které přijdou.
Zkuste sama sobě důvěřovat, že když jednáte v souladu s tím, co cítíte, nemůžete uškodit. Zkuste důvěřovat tomu, že to vaše dcera s vaší pomocí i s pomocí svého manžela zvládne.
