Jsme s přítelem rok a půl, postupně nám začala vztah narušovat jeho neopodstatněná žárlivost.
O problému jsme již mnohokrát mluvili, přítel pokaždé uznal chybu a konstatoval, že si nevěří. Důvodem nízké sebedůvěry je prý to, že je rozvedený, má z předchozího manželství dvě děti a materiálně mi nemůže nabídnout tolik, co by mohl „někdo svobodný“.
Dalším důvodem je mé vyšší vzdělání a to, že jsem podle něho hezká a bude o mne vždy zájem. Přítelovu minulost jsem naprosto přijala se všemi negativy i pozitivy, které z ní vyplývají, zabezpečeni jsme a hlavně budeme dobře. Vzděláním, rozhledem i schopnostmi mi přítel naprosto vyhovuje.
I když je mi 25 let, mám o svém životě naprosto jasnou představu a stejně pevně sestavený žebříček hodnot. Nikdy bych svého přitele nepodvedla ani mu nedala záminku k pochybnostem. Fungující rodina je pro mne základ, který bych si nikdy nezničila vlastní chybou. Přesto si přítel poměrně často nachází situace, kdy se prý na někoho dívám, někdo mne zaujal atd. Problémem jsou témě jakékoli situace, kdy se mohu dostat do styku s jinými muži (jízda tramvají, brigáda, budoucí nová práce…). Ve sto procentech se mýlí. Taktně vedená rozmluva s rozborem situace, důvodů, pochybností a vysvětlení nejasností většinou zafunguje, ale téměř pokaždé je to celodenní vyčerpávající boj.
Dnes mi řekl, že mi v tomto nevěří.
Mne jeho nedůvěra velmi zraňuje a už nevím, co víc mohu kromě příkladného chování, megadávky trpělivosti a tolerance udělat, aby se situace změnila.
Martina
Názor odborníka
Milá Martino,
hned ze startu pro vás mám dobré zprávy. Ta první se týká vaší komunikace s partnerem. Je velice pozitivní, že spolu o problému hovoříte, že to je váš partner ochoten rozebírat. Věřte nebo ne, není to zcela obvyklé. Komunikace je základ a z mého pohledu také nosný pilíř, na kterém se dá stavět a hledat cesta nejlepšího možného řešení vaší situace. Z tohoto prvního pozitiva vyplývá i druhá dobrá zpráva. Vypadá to, že váš přítel, i přesto, že žárlí nepřiměřeně, není ještě patologickým žárlivcem. Ti totiž nejsou schopni přijímat logické argumenty, které by vyvracely, že je partnerka nevěrná, nebo že při každé příležitosti flirtuje s cizími muži.
Žárlivost je součástí přirozené lidské povahy, její intenzita se však různí a na pomyslné ose se pohybuje od zdravé a žádoucí po nebezpečnou a patologickou. Váš partner se dle mého názoru blíží k oné hranici nebezpečnosti a ve velké míře bude záležet na něm, zda se situace obrátí k lepšímu.
Přesně jak píšete, žárlivost většinou pramení z vnitřní nejistoty a malého sebevědomí. Vy však už nižší vzdělání mít nebudete, hezkou tvář vám také zřejmě nikdo nevezme, stejně jako váš partner nezmění to, že je rozvedený a má dvě děti. To jsou fakta, se kterými jste do vztahu šli, jak vy, tak on.
Ptáte se, co byste měla dělat. Podle toho, co jsem si přečetla, děláte maximum, ale stále to nevede ke kýženému výsledku. Je tedy zřejmě třeba něco udělat jinak. Jak jsem již psala, budoucnost vašeho vztahu má teď v rukou spíše váš partner, který by měl zapracovat na svém sebevědomí a rozvinout svou nezávislost. Hlavně by vám však měl začít více důvěřovat nebo se o to alespoň pomalu pokoušet. Vy můžete udělat to, že ho nepřestanete utvrzovat v tom, že jej máte ráda za to, jaký je, že jste si vybrala právě jeho a nikoho jiného, a že, jak sama píšete, vzděláním, rozhledem i schopnostmi vám naprosto vyhovuje. Pokud vám na příteli a vztahu záleží, a mě se zdá, že velmi, připomínejte mu to. Nejen přehnaně žárliví muži potřebují utvrzovat v tom, že jsou pro vás ti jediní.
Martino, zkuste si s přítelem promluvit o hledání jeho sebevědomí a sebedůvěry nebo mu doporučte návštěvu odborníka, možná by to od něj přijal lépe. Pokud by se jeho žárlivost stále pohybovala nad hranicí únosnosti, s návštěvou psychologa bych neotálela.
Přeji hodně sil a lepší zítřky.
Dominika
