Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Můj život nemá smysl, kdo za to může? Začněte žít v přítomnosti!

20. 8. 2013

Dobrý den, je mi 30 let.

Mé problémy začaly již na základní škole. Nepochopení ze strany spolužáků, posměšky, šikana, vystrčení z kolektivu, pocit méněcennosti, osamění. Vytvořil jsem si vlastní svět, kam jsem nikoho nepouštěl.

Myslím si, že na to může mít vliv role otce ve výchově. Otec nás sice finančně zabezpečil, za což jsem mu velmi vděčný, ale na úkor nezájmu o nás jako o děti. Byl neustále v práci a když byl doma, trávil čas před televizí neustálým nahráváním filmů a pořadů. Kromě toho, že mě přivedl k fotbalu, mě nic pořádného nenaučil. Je to samotář a doma se s mamkou často hádal. Během mé puberty navíc opakovaně prodělal rakovinu. Myslím si, že svým nezájmem o mě jako o svého syna má podíl na mých dlouhotrvajících problémech.

Mám vystudované dvě školy, ale ani v jednom oboru žádnou praxi. Nevím, kam se mám v budoucnu ubírat, aby mě to vnitřně naplňovalo. Preferuji práci, která mě bude bavit na úkor lépe placené, pro mě méně zábavné práce.

Jsem také velmi nesmělý, neumím si prosadit svou a velmi těžko a dlouho se vyrovnávám s odmítnutím. Ať už na pracovním pohovoru nebo od ženy.

Se ženami to moc neumím. Otec mě vůči ženám naučil jen, jak na ně být sprostý a vulgární (viz hádky s mamkou).

Měl jsem zatím jen jeden vztah, který trval dva roky. Nyní jsem již 3,5 roku sám. Vím, že jednou chci mít vlastní rodinu. Ženu a děti.

Ale jsem vůbec schopný ženám něco nabídnout, když vlastně nevím, co od života očekávám a od svých 15 let jsem se vlastně nikam pořádně neposunul?

Petr

Názor odborníka


Dobrý den, Petře,

píšete o tom, že jako kluk jste bolestně vnímal nedostatek zájmu otce a tato skutečnost ovlivnila vaše sebepojetí a sebedůvěru. Dá se říct, že ovlivňuje váš život doteď. To, proč váš život stále ovlivňuje, ale nesouvisí ani tak s tím, co se tehdy dělo, jako s tím, že si tento nedostatek nesete stále s sebou. Nedokážete jej pustit a odpustit a je tedy ve vašem životě stále přítomný. 

“Kdyby se o mě můj otec víc zajímal, mohl jsem teď mít jiný život!”, říkáte si. Toto tvrzení je možná pravdivé, ale může vám pomoci posunout se někam dál? Motivuje a aktivizuje vás ke změně? Přibližuje vás cíli?

Domnívám se, že ne. Toto tvrzení  vypovídá o tom, jak byste si věci přál a vaše přání se vztahují k minulosti, kterou již nejde změnit – nemáte na ni žádný vliv. Není tedy divu, že vyvolávají pocit bezmoci. 

Náš život čas od času ovlivňují nepříznivé okolnosti, s tím nic neuděláme. Ale je zcela v naší moci rozhodnout se zda rezignujeme a přijmeme roli oběti, nebo ne. Pustit a odpustit znamená nechat minulost minulostí, vystoupit z této pasti.

Jen přítomnost opravdu určuje náš život. Jedině v přítomnosti máme možnost jednat. Být v přítomnosti, být přítomen plně tady a teď, znamená zaměřit se na skutečnost, tedy na to, jak se věci mají. Dokud se budete zaměřovat na to, jaké by věci měly být, nebudete skutečně v realitě a pocit bezmoci ve vás bude jen sílit. Jsou to totiž právě naše představy o tom, kým bychom měli být a jaký život bychom měli žít, co nám stojí v cestě k tomu, abychom získali moc nad svým životem.

Pojďte zkusit místo hledání toho, co vám minulost odepřela, zapátrat ve své mysli, co vám dala. Co jste se naučil, kam jste se posunul? Pak si položte otázku, co ještě chcete ve svém životě zakusit, poznat, rozvinout a jak k tomu můžete využít to, co už umíte a jděte si za tím. A ještě jedna věc – nebojte se chyb.

Víte jaký je rozdíl mezi lidmi, kteří žijí radostně a naplněně a těmi, kteří svůj život vnímají jako prohru? Budete se divit, ale je velmi malý. Ti první se nebojí dělat chyby. Neberou totiž chybu jako selhání, ale jako nutný vedlejší produkt získávání zkušeností. Neaspirují na dokonalost, protože přijali své lidské limity a svou nedokonalost nevnímají jako slabost, ale jako příležitost.

Správnou cestu objevujeme tak, že eliminujeme ty nesprávné. Bez toho, abychom vkročili do slepých uliček nezjistíme, kudy se dát dál. K poznání, k životní moudrosti, dospíváme metodou pokus – omyl.

Proto jsem si jist, že není zcela pravda, že jste se za 15 let nikam neposunul. Jste zkušenější o každou slepou uličku, kterou jste prošel. A to nejcennější, co se v životě naučíme, jsou často právě neočekávané dary které získáme ve slepých uličkách – tedy v situacích které jsme nepředvídali a nemáme je pod kontrolou. Prožil jste dvouletý vztah, který skončil. Nenaplnil tak sice vaši touhu po stabilním vztahu, manželství a rodině, ale přiblížil vás jí. Díky této zkušenosti máte jasnější představu o tom, co je ve vztahu důležité, co vše ve vztahu dovedete zvládnout  a jaké situace se potřebujete ještě naučit zvládat. To je cenná zkušenost, kterou ale zúročíte jen tehdy, pokud budete mít kuráž riskovat znovu.

Vystudoval jste dvě vysoké školy. Třeba se nikdy nebudete věnovat tomu, co jste vystudoval. Může se to stát, třeba v případě, pokud jste během studia nebo po něm zjistil, že to, co studujete, není obor, se kterým byste chtěl spojit svůj další profesní život. Ale i kdybyste nikdy nezužitkoval vědomosti, které jste získal, určitě jste se naučil minimálně trpělivosti a vytrvalosti a to je velmi cenná životní deviza. Na tom se dá v životě stavět. 

Možná se chyb bojíte, ale chyby jsou to nejcennější, co máme – posouvají nás k vysněnému cíli a učí nás, co bychom se jinak nenaučili. Dělat chyby je nutné a dokonce prospěšné, to jen opakování stejných chyb znovu a znovu je možné a žádoucí se vyhnout. 

Přeji vám proto hodně kuráže pro toto objevitelské dobrodružství.

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.