Dobrý den,
ráda bych se zeptala, jak bojovat s prokrastinací mého přítele.
Máme celkem spokojený vztah, ale jeho tendence odkládat nepříjemné úkoly je docela problém. V současné době je už několik měsíců bez práce, ale téměř nevyvíjí aktivitu, aby si novou práci našel.
Neustále hledá výmluvy, proč to nejde, a přitom neposílá skoro žádné životopisy. Odkládá i jiné úkoly, například v domácnosti a chodí zásadně pozdě. Studuje dálkově už čtvrtou vysokou školu, ani jednu předtím nedokončil.
Přítel si problém uvědomuje, trápí ho to, ale nedokáže ho řešit. Já bych mu ráda pomohla, ale také si moc nevím rady, pokud neustále dohlížím a kontroluju, zda plní své úkoly, případám si více jako jeho matka než partnerka a nerada bych náš vztah posunula do pozice matka – syn. Neexistuje nějaký jiný nenápadný způsob, jak přítele motivovat k větší aktivitě v oblastech, kde je to třeba?
Liliana
Názor odborníka
Dobrý den Liliano,
z vašeho dotazu je zřejmé, že vám záleží jak na vašem příteli, tak na vašem vztahu. Dokážu si také představit, že vás trápí způsob, jak váš přítel přistupuje k životu. Bohužel ale jediné co máte pod kontrolou je váš postoj, který k této skutečnosti zaujmete. Pokud vás přítel nepožádal o pomoc, tak riskujete, že vaše nevyžádaná pomoc pro něj bude ponižující a odrazí se to na vašem vztahu. Jestli nemá on sám dostatečné motivy pro to, aby si například našel práci, tak „nenápadná“ motivace z vaší strany bude manipulací, ve které se patrně nebudete cítit dobře.
Změňte úhel pohledu. Nedívejte se na to tak, že potíž má váš partner (dokážu si představit, že on může být skutečně v této situaci spokojený), ale vy sama. Ženy a děti byly statisíce let životně závislé na muži – musel zajistit rodině obživu a ochranu, jinak nepřežila. Minimálně na podvědomé úrovni vás musí znepokojovat, když máte pocit, že jste si našla partnera, který tyto základní funkce pro vaši rodinu není schopný zajistit. Řešení pak můžete úspěšně hledat na vztahové úrovni.
Cítíte‑li nějaké znepokojení, sdělte svému příteli co vás trápí a zároveň deklarujte, že máte zájem na udržení vztahu (který popisujete jako celkem uspokojivý) a že jste připravena se podílet na změně. Důležité je abyste sama uvnitř cítila, že potíž má váš vztah a jste připravena na jejím odstranění pracovat stejně jako váš partner. Z tohoto úhlu pohledu zde není žádný viník a oběť. Oba jste na stejné lodi. Jednejte s přítelem jako dospělý s dospělým. Správně cítíte, že posunout vztah do pozice matka – syn nepřináší řešení. Vaší zodpovědností je přivést děti do funkční rodiny, nikoliv jako sourozence vašeho partnera. Nevyčítejte příteli, co se mu z vašeho pohledu nedaří, ale buďte velmi důsledná v tom jak budete na vašem vztahu pracovat. Pokud se na něčem společně domluvíte (například na návštěvě manželské poradny), tak trvejte na tom, aby se dohoda bezezbytku naplnila.
Každý lidský život je originál a přestože tu odpovídám do poradny, tak jsem přesvědčen, že neexistují jednoduché rady. Máte výhodu, že dokážete zavčas hledat řešení. Nikdo ale neví v této chvíli co tím klíčem k vaší spokojenosti nakonec bude. Ideální by bylo, pokud by vás měl možnost někdo v tomto úseku cesty doprovázet – ať už to bude manželský poradce (pokud se oba rozhodnete pro tento druh terapie), nebo si najdete individuálního terapeuta (v případě, že se váš partner nebude chtít na společném řešení podílet).
Pomohl vám článek?
