Dobrý den,
měla bych několik dotazů kolem psychoterapeutické (případně sociální) práce. Může terapeut sám navštěvovat terapii? Nebo je to spíše známka jeho nezralosti, že terapii ještě sám potřebuje?
Měl by takovou skutečnost před klienty tajit nebo spíše otevřeně hovořit o tom, že sám není dokonalý a neustále tak pracuje na svém osobnostním vývoji?
Také mě zajímá, jestli když je terapeut sám v terapii u kolegy, může jeho služby využít ke své supervizi? Nebo je to „dvojí vztah“, v takové situaci nežádoucí, a je potřeba pro supervizi vyhledat někoho jiného?
Děkuji, Stáňa.
Stáňa
Názor odborníka
Dobrý den, Stáňo,
děkuji za váš dotaz, je pro mě příležitostí, abych se nad tématem, které přinášíte, také sama (opět) zamyslela. Odpověď, kterou vám předkládám, tedy nastiňuje, jak o věci přemýšlím já – konkrétní člověk s konkrétním zázemím (vzdělání, psychoterapeutický výcvik). Je možné, že jiní terapeuti či sociální pracovníci se na věc dívají (trochu nebo zcela) jinak.
První věc, o které přemýšlím, je následující: ptáte se, jestli terapeut může navštěvovat terapii, jestli by měl takovou skutečnost tajit před klienty, jestli může využít služby terapeuta i k supervizi. Říkám si, jak si představujete tu autoritu, která by vám na podobné otázky měla odpovědět? Jaký je váš názor, jak si na ně odpovídáte vy sama? Teké přemýšlím, jak jste k těmto otázkám vlastně dospěla? Jestli stojíte před nějakým rozhodnutím, ke kterému by vám mohla odpověď pomoci, nebo se zajímáte z jiného důvodu? Odpovědi na tyto otázky se můžu jen domýšlet, i když bych je moc ráda znala.
Když jsem uvažovala, kdo by měl být autoritou odpovídající na tyto otázky „zhora“, řekla jsem si, že asi profesní sdružení psychoterapeutů. V etické směrnici Evropské asociace pro psychoterapii (The Statement of Ethical Principles of the EAP – k přečtení např. zde http://www.europsyche.org/contents/13134/statement‑of‑ethical‑principles) není zmínka o tom, jestli by terapeut měl nebo neměl navštěvovat psychoterapii. Jde zde pouze uvedeno, že musí projít odpovídajícím výcvikem (který často obsahuje sebezkušenostní část – tedy vlastně terapii – dodávám já). A měl by se dále vzdělávat a pečovat o svůj osobní růst (bez specifikace, co se tím myslí – já si pod pojmem „péče o osobní růst“ představím na prvním místě asi právě terapii). A dále, že terapeut musí umět rozpoznat, kdy jeho osobní problémy negativně zasahují do výkonu profese, a vyhledat odbornou pomoc s cílem přijít na to, jestli je vhodné pokračovat v danné činnosti, do které jeho problémy zasahují. Tolik tedy etické principy.
Nyní přemýšlím o nezralosti a o tom, co to znamená „ještě potřebovat terapii“. Ať už si pod pojmem představím cokoliv, říkám si, jestli je možné být zralý jednou provždy? Je to tak, že člověk, který jednou „uzraje“, už je pak zralý bez ohledu na to, čím v životě prochází? Já jsem spíše toho názoru, že to možné není. Ještě lépe je to asi vidět na slově „do‑konalost“. Dokonalé je něco, co je již ukončené. Ale člověk se stále vyvíjí, a tak v jeho životě mohou přijít chvíle, kdy bude odbornou pomoc potřebovat (aby ho k té dokonalosti třeba zase o kousek posunula). Umění připustit si to a vyhledat pomoc považuji ne za známku slabosti, ale naopak síly. U každého člověka, nejen u terapeuta. U terapeuta se ještě přidává nutnost umět (snažit se) rozlišit, jestli jeho osobní problémy již (příliš) zasahují do výkonu profese (viz etické standardy).
Jestli o tom, že chodím do terapie, mluvit s klienty (nebo ne) je myslím již na každém terapeutovi. Já osobně nemám problém o tom mluvit, klidně to i zmíním, pokud mi to v danné příležitosti připadá vhodné. Ne tedy každému klientovi, ne v rámci prvního sezení při představování – spíše pokud to nějak vyplyne v průběhu rozhovoru.
A jestli je možné přijmout supervizi od člověka, u kterého jsem v terapii? Podle EAP se jedná o dvojí vztah, kterého by se terapeuti měli snažit vyvarovat. Můj názor není takto striktní, už proto, že se domnívám, že hranice mezi supervizí a terapií je často velmi tenká. Kdybych chtěla, aby mi můj terapeut poskytl supervizi, řekla bych mu to a odpověď, jestli je to vhodné nebo ne, bychom hledali společně.
