Nový audiobook: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Náročný na údržbu

24. 4. 2018

Mám sedmiletého syna, s jehož otcem jsme se rozvedli. Rozvod trval čtyři roky. Bylo to velmi vyčerpávající, veškeré snahy o dohodu či kompromis otec podmiňoval tím, že mu pošlu peníze, což vždy před soudem popíral. Veškerou předškolní dobu jsem tak strávila strachováním se, jak to dopadne, s čím na mě otec přijde, jak se to celé podepíše na synovi, jak reagovat na nenávistnou kampaň vedenou otcem proti mně.

Syn je od malička „náročný na údržbu“. Co ostatní děti dělají běžně nebo automaticky, on musí vždycky komentovat. To, co nemá rád, není schopen vůbec překousnout. Např. čištění zubů, stříhání nehtů nebo jen obyčejné mytí či koupání. Nerad opouští byt, klidně by vydržel sedět i měsíc zavřený doma. Pokaždé se rozpoutá diskuse – kdy ne, kdy ano, za jak dlouho, co ještě předtím udělá. Debata většinou trvá déle, než by trvala samotná činnost.

Pro mě jsou tyto nekonečné boje extrémně vyčerpávající. Nechce se mi ale na něj tupě zařvat nebo ho nacpat do té vany násilím. K tomu jsem se párkrát uchýlila a výsledek byl ještě horší. Šílený řev a následná přednáška o tom, jak jsem ho ranila a že si nepřeje, abych se tak chovala.

Nechce jíst, nechce chodit do školy ani na kroužky. Aktivity ve třídě komentuje až cynicky, neúčastní se nikdy ničeho, co je dobrovolné. Má rád jen družinu, kde nic nemusí. Nesnáší sport, nejraději si sám staví něco z lega, vyrábí si různé věci nebo hraje docela náročnou počítačovou hru. To jsou momenty, kdy ožívá a má v očích nadšení.

Co jsem dříve považovala za výjimečné, to mě teď neskutečně vyčerpává a otravuje. Jsem často s dětmi sama, a tak zejména večer bývám vyčerpaná tak, že nemůžu ani mluvit. Dcera je jiná a díky ní vidím, že to s dětmi může být i hezké. Se synem jsem obvykle žádnou pohodu nezažila.

Mám také výčitky svědomí, že mám dceru raději, že jsem u syna něco zanedbala a že jsem možná měla přistoupit na tu střídavou péči, kterou jeho otec tak chtěl… Co s ním?

Nela, 40 let

Názor odborníka

Milá Nelo,

z vašeho dopisu je znát velká únava. A také smutek, že ač vydáváte mnoho energie, aby byl syn spokojený, tak není. Jako první mě proto napadá tok vaší energie směrem k synovi umenšit. Příliš o věcech nediskutovat a také mu nechat více času, v němž by si mohl nerušeně hrát. Počítač bych tedy limitovala, ale pokud je šťastný, když něco vyrábí či si hraje s legem – proč mu to neumožnit, někdy třeba i dlouhé hodiny.

Nevím, zda je to případ i vašeho syna, ale mnoho dětí dnes žije v poklusu mezi školou, kroužky a úkoly. Chybí jim volná, nestrukturovaná a nikým neorganizovaná hra. Když je povinností na děti moc, vyvolává to v nich negativní emoce, nechuť se do povinných činností zapojovat.

Svými omezenými prostředky se brání – třeba tak, že odmítají, brblají, uchylují se k pasivní a někdy i aktivní agresi. Když se tlaky zvenčí umenší, agrese pomine a děti rozkvetou. Často se také vyplácí nechat dětem více zodpovědnosti za sebe sama: jsou to jeho zuby, jeho nehty…

Sama si vzpomínám na jedno období, kdy jsem s dětmi dennodenně řešila čištění zubů. Naháněla jsem je, vysvětlovala, čistila či dočišťovala… a ony utíkaly, vymýšlely tisíce výmluv, odmítaly otvírat pusinky. A pak jsem jednou byla tak unavená, že jsem na to prostě neměla sílu. A řekla si, že dneska ty boje nedám. S nikým se dohadovat nebudu a zalezeme do pelíšků klidně tak, jak jsme. A děti, světe div se, začaly plašit, co zoubky, že to přece nejde, a samy mi do ruky cpaly kartáčky, abych jim pomohla, či alespoň chtěly, abych se dívala a říkala jim, jestli to dělají dobře. Neříkám, že to u vás bude stejné, ale možná by se něco v tomto smyslu dalo zkusit.

Ohledně střídavé péče: Jak se k této možnosti staví syn? Jak se cítí u otce? Mohlo by se změnit nenávistné ladění otce směrem k vám? Možná by váš vstřícný krok směrem k jeho návrhu mohl být počátkem smíru mezi vámi.

Ještě píšete, že máte dceru raději. No, ono je svým způsobem přirozené, že milé a bezproblémové dítě ve vás vyvolává víc pozitivních emocí než dítě, které je náročné, vyčerpávající a skoro pořád nespokojené. Ale láska se nedá porovnávat. Navrhuji vám přemýšlet spíše o tom, co se synem děláte ráda, kdy je vám spolu dobře. A snažit se vytvářet prostor pro takové činnosti.

Nelo, přeji vám, abyste se svým synem zažívala více pohody a radosti.

Srdečně

Pavla Koucká

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.