Můj mladší syn (2 roky a 2 měsíce) je poslední dobou agresivní. Na hřišti si vždy vyhlídne slabší (mladší) kus a jde po něm. Zpravidla do dětí nějak blbě strčí. Dítě buď upadne a řve, nebo, jak tomu bylo v dnešním případě, se chlapeček bouchl do týla o skluzavku díky tomu, že ho náš Daniel strčil „prstíkama do očí“… Maminka od chlapečka byla výrazně v rozpacích, bylo vidět, že má „na krajíčku“. Dítě řvalo o 106.
Omluvila jsem se, zkontrolovala jsem, že chlapeček nemá žádné vážnější zranění, a vyhnala své děti směr domov. Bylo mi tak studno, že jsem pak na malého hrozně křičela.
Co pojme dvouleté dítě za doporučení, nedokážu odhadnout, ale opakovaně jsme ho žádali, aby dětem neubližoval, a má to jaksi „na háku“. Každou návštěvu hřiště už prožívám s napětím a jsem mu v patách, protože on prostě velmi často zaútočí.
Nechápu proč? S čistým štítem říkám, že doma máme hezké prostředí, partner i já jsme vcelku pohodáři… Myslíte, že z toho náš agresor vyroste? Jak se mám v takové situaci chovat?
Klára, 31 let
Názor odborníka
Dobrý den,
váš syn je ve věku, kdy se rozkoukává po svém okolí a také po ostatních dětech a zkouší navazovat první sociální kontakty s vrstevníky. Jde na to možná trochu nešikovně, ale rozhodně nepředpokládám, že jeho záměrem by bylo ubližovat ostatním.
Učte ho jemnosti. Pohladit někoho po tváři. Ukazujte rozdíl mezi silou a jemností.
V tomto věku děti teprve objevují svou sílu. Nedokážou zcela odhadnout důsledek svého chování a své síly. Je to ale čas, kdy se to mají učit, a potřebují k tomu jako průvodce své rodiče.
Syn se učí komunikovat
Obrňte se trpělivostí a buďte tím průvodcem. Vysvětlování v tomto věku není příliš efektivní. Pomozte synovi navazovat kontakt s jinými dětmi jinak a dříve, než se na ně „vrhne“. Ukazujte mu jiné způsoby, jak může s druhými dětmi komunikovat. Buďte mu vzorem, aby po vás mohl věci opakovat.
Pokud se stane, že druhému ublíží, učte ho, aby se omluvil, a zkuste zjistit, co vlastně ve skutečnosti váš syn chtěl. Jestli chtěl uvolnit klouzačku nebo říct ahoj. Ukažte, jak to udělat jinak.
Pokud druhému ublíží, byť nechtěně, je důležité, aby vnímal váš nesouhlas. Netrestejte syna tím, že ho plácnete přes zadek nebo přes ruku, to by pouze upevňovalo jeho dojem, že je to také způsob komunikace. Rázně řekněte „dost“, to stačí, a krátce dovysvětlete, že to druhého bolí.
Učte ho jemnosti. Pohladit někoho po tváři. Ukazujte rozdíl mezi silou a jemností. Například vzájemnou hrou: teď mi stiskni ruku silně, co nejvíc dokážeš, a teď jemně.
Využívejte celý web.
PředplatnéPíšete také, že syn má staršího sourozence. Nepíšete nic o tom, jak se k sobě chovají. Mohl by to být ale také jeden ze zdrojů synova chování, pokud se k němu starší sourozenec chová hrubě nebo Daniel k němu a „prochází mu to“. Dbejte tedy také na to, jak se k sobě chovají oni dva. Je to skvělý prostor pro cvičení vzájemného chování.
Možná jste takové chování u staršího potomka nezažila, ale věřte, že mnoho rodičů na hřištích řeší podobné trable. Držím palce, ať se vám podaří naučit syna ovládat svou sílu.
Irena Teichmanová
