Dobrý den,
chtěl bych vás poprosit o radu. Poslední dva měsíce se mi hlavou honí velmi nepříjemné myšlenky. Přicházejí náhle, ale předvídatelně. Myslím si, že si je sám vyvolávám úmyslně, abych se v něčem ujistil či potrestal. Obsah myšlenek je takový, že bych měl někomu ublížit, a to až smrtelně. Přitom vím, že bych nikdy nic takového udělat nechtěl. Také jsem si všiml, že čím je mi osoba bližší a čím k ní mám větší citový vztah, tím jsou moje myšlenky horší a nutkavější. Mám z nich strach – co když se neudržím a ublížím někomu?
Snažil jsem se také hledat příčiny stresu, ve kterém jsem již velmi dlouho (nemám mnoho přátel, nedaří se). Jelikož mám cukrovku, párkrát se stalo, že jsem téměř upadl do hypoglykemického kómatu. V tomto stavu jsem byl nepříčetný a velmi agresivní. Vždy to bylo ráno, kdy jsem se nechtěl probudit a ostatní mě k tomu nutili. Věděli, že mám hypoglykémii a chtěli mi pomoct. Vše se mi zdálo jako ve snu a nechtěně jsem použil větší míru násilí na někoho, koho mám rád. Nemohl jsem se ovládat. Od té doby se bojím spát, bojím se sám sebe, zdali někomu neublížím.
Když se agresivní myšlenky objevily před dvěma měsíci poprvé, nechápal jsem je, ale přešel jsem je a po čase skoro zmizely, hlavně komunikací s ostatními a celkovou pohodou. Jakmile jsem ale někde a vidím např. nůž, představím si, jak někomu, kdo stojí vedle mě, ubližuji a přemýšlím, jestli bych to opravdu udělal. Navíc jako by můj vnitřní hlas řikal: zkus to! Poslední dny jsem prakticky zkolaboval, nevím si už rady. Velmi děkuji za pomoc.
Tomáš
Názor odborníka
Vážený a milý Tomáši,
děkuji za důvěru a odpovídám na váš dotaz, který má v podstatě dvě roviny.
Tou první je nedobře kompenzovaný diabetes, s čímž by měla (ještě včera!) něco udělat vaše diabetologická poradna. Stavy hypoglykemie s sebou nesou jistou míru dezorientace spojené s nechtěnou agresivitou (pro organismus je hlad signálem k lovu a tak se probouzí predátorská agrese). Porada s diabetologem, úprava dávek a dodržování režimu by tento problém měly odstranit.
Popis vašich nutkavých myšlenek odpovídá dost přesně rozvoji obsedantní (nutkavé) symptomatologie, která se vyznačuje především vnucujícími se myšlenkami a „nápady“, které jsou v naprostém rozporu se systémem hodnot, které jedinec vyznává (rouhavé nápady u věřících, nápad vyhodit dítě z okna u milující matky, myšlenky na ublížení blízkým u laskavých a mírumilovných jedinců, náhlá obava z mikrobů u lidí, kteří nikdy nebyli hypochondričtí, atd.). Někdy již na samém počátku, jindy v průběhu se může vytvořit systém magických rituálů, které mají zabránit rozvíjení takovýchto úvah.
Jejich průběh popisujete natolik přesvědčivě, že také moje odpověď může být dost jednoznačná. Když se vám podaří je bagatelizovat a nevěnovat se jim, bude to lepší, než když se je budete snažit odhánět nebo potlačovat.
Nicméně ve vašem případě bych neváhal a obrátil bych se na odborníka: psychologa nebo psychiatra. Léčebnou metodou je buď psychoterapie, nejčastěji kognitivně behaviorální (KBT), kdy se naučíte „podbíhat a obcházet“ (neberte to úplně doslova, je to jen příměr) nutkavé myšlenky, z psychofarmak pomáhají nejvíce antidepresiva, která regulují především serotoninový systém. Protože serotonin je „král veškeré mozkové chemie“, když jej vyladíte, dá si už ostatní pochody do pořádku sám. Vím, jak jsou vaše obtíže nepříjemné, sice ne nebezpečné, protože člověk nutkavým myšlenkám nepodlehne, ale trápí se, a tak píšu: najděte si pomoc co nejdřív.
