Naše audiobooky
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Poradna

Nechce k tátovi

Partner odešel, když se syn narodil. Teď mi vyčítá, že u něj syn nechce přespávat.

Pavla Koucká

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

19. 7. 2018

19. 7. 2018

Náš syn byl plánovaný, z dlouholetého vztahu. Partner mi po příchodu z porodnice oznámil, že odchází. Odešel s tím, že synka mu budu „půjčovat“. Syn byl kojený dva roky, od roka navštěvoval jesle, vychovávala jsem ho sama.

Vždy byl spokojený, spinkal, když jsem ho otci předávala v kočárku, a po pár minutách se probudil a plakal. Tento jev se pořád opakoval. Nechtěl k němu do náruče, byl nespokojen. Táhlo se to dalších pět let, kdy k němu vůbec nechtěl. V mé přítomnosti to bylo lepší, ale dlouho s ním nevydržel.

Nyní je synkovi 10 let, už k otci jde, ale nechce u něho přespávat. Mně to nevadí, nevidím v tom problém, otec ano. Syn je citlivá povaha, rozumově pochopí vše. Na otázku, proč nechce přespat u otce, se rozpláče, popisuje pocity jako: jsem tam cizí, necítím se tam dobře, není to můj pokoj, chci spát u sebe v pokoji a doma.

Jeho otec má z dalšího vztahu dvě děti – dceru 10 let a synka 5 let, které má u sebe. S dětmi si synek hraje, ale zpočátku byla velká soutěživost mezi dcerou a naším společným synem. Otec se nikdy nezúčastňoval jeho výjimečných dnů – první školní den, besídky, vernisáže, zápasy v hokeji, kytarový koncert…

Co s tím? Srovná se to samo? Mám na synka tlačit? Pro mě je úspěch, že k otci jde bez dlouhého přemlouvání a vysvětlování, které mě vždy psychicky vyčerpávalo. S otcem jsem si promluvila, ať ho netlačí do spaní, že až sám bude chtít, tak půjde, přijde mi to lidské.

O víkendu jsem odjela na chalupu, když byl synek u otce. Volala jsem synkovi, že tam přespím a on přespí u mé maminky. Přespal u babičky a ráno odešel k našemu domu, aby otec nezjistil, že nespal doma, a čekal pro jistotu 30 minut před domem. Proč to udělal? Chtěl se prý vyhnout otázkám typu – když spíš u babičky, proč nespíš u mě?

Mihu, 34 let

Názor odborníka

Milá Mihu,

děkuji vám za důvěru. Chování a pocity vašeho syna mi přijdou odpovídající situaci, jak ji popisujete, obzvláště když je citlivá povaha. Vztah dítěte k rodiči nevzniká na základě genetického materiálu, ale péčí rodiče a časem, který dítěti věnuje. A synův otec nejen že se vzdal množství času, vzdal se i klíčových okamžiků.

Ze sociálního hlediska tak jde o vztah spíše strýčkovský než otcovský. Neotcovské postavení synova otce navíc vyniká v kontrastu s otcovskou rolí, kterou zastává směrem k dalším svým dětem – tím více, že dcera je stejného věku.

20. – 21. října 2022

Fotoaparát jako nástroj sebepoznání

David Gaberle

Píšete, že syn nechce u „strýčka“ přespávat. Ale proč by měl? A že je mu lépe u babičky než u „strýčka“. Proč ne?

Zvláštní mi nepřijde ani to, že syn chrání otce před tímto zjištěním, ostatně to sám vysvětlil. Ještě by mohlo jít o snahu otce nezranit, ale myslím, že netřeba hledat další vysvětlení, než jaké syn sám nabízí.

Ptáte se, Mihu, zda se to „srovná“. Spíše než odpovědi mě k tomu napadají otázky: Jak by se to mělo srovnat? Že se otec začne více angažovat? Nebo se syn bude najednou u otce cítit dobře? Nebo že nepříjemné pocity překoná a začne přespávat jim navzdory?

Jak se cítíte vy?

Více než chování a prožívání syna je pro mě záhadou prožívání vaše. Proč vás napadá, že byste měla na syna v tomto směru tlačit? Tlačí na vás jeho otec? A jaké k němu vlastně máte city? Na vašem dopise je pozoruhodná citová neutrálnost, s níž popisujete chování synova otce, ačkoli jde o zásadní události (opuštění vás po porodu, neúčast na výjimečných událostech v životě syna).

Možná to v sobě máte zpracované a emoce odžité, možná okolo toho emoce máte a snažíte se je nevyjadřovat. V takovém případě bych se ptala proč.

  • Bojíte se, aby vás přespříliš nezahltil hněv či smutek?
  • Nechcete jimi „zatěžovat“ syna?
  • Anebo vám na bývalém partnerovi stále záleží?
  • Či se ho bojíte? Jste směrem k němu submisivní?

Nevím, jak byste odpověděla, myslím však, že tyto odpovědi mohou být dosti podstatné pro život váš i život syna. Děti někdy zrcadlí i naše nevyjádřené pocity, možná o to více, že my sami je nepřiznáváme. Tím neříkám, že to tak je ve vašem případě, jen nabízím tuto možnost k zamyšlení.

V každém případě, Mihu, stejně jako vy nevidím v chování syna problém. Myslím, že citlivě vnímáte jeho chování a prožívání, a je dobře, když jej do přespávání nenutíte.

Krásné léto,

Pavla Koucká

Líbí se vám Psychologie.cz?

Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu – rovnou nás podpořit a připojit se, nebo jen zdarma dostávat naše newslettery.

Přístup ke všemu:

Koupit předplatné

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.