Dobrý den,
je mi 31 let, pět let jsem vdaná. S manželem jsme se už na začátku vztahu dohodli, že nechceme děti. Oba jsme vyrůstali v nefunkčních rodinách a ani jeden po dětech netoužíme.
Moje okolí však tenhle postoj naprosto nechápe. Většina mých kamarádek už je na mateřské a pokaždé, když se potkáme, mi popisují, o co přicházím tím, že děti nemám. Každá konverzace s jinými lidmi pak začíná otázkou „A kdy plánujete děti?“ a končí tím, že se nás šokovaně vyptávají a diví se, jak je můžeme nechtít. Každý je přece chce.
Vždycky jsem si byla svým postojem k dětem jistá, teď už ale začínám přemýšlet, jestli by mi přece jen nebylo líp, kdybych je měla. Myslím si, že manžel má ty samé pocity, protože občas něco v tom smyslu prohodí. Asi se na nás tlak okolí začíná podepisovat.
Jak mu odolat? Copak je něco špatného na tom, že nechci mít děti? Jsem proto divná?
Marie
Názor odborníka
Milá Marie,
chápu vaše pocity. Rozhodnutí děti nemít, i to, že si tím nyní nejste jistá.
Chci vás ujistit, že není nic špatného na tom, když se někdo rozhodne děti nemít. A také není nic špatného, pokud své rozhodnutí časem změní. Nebo nezmění.
Znám muže i ženy, kteří se rozhodli pro dobrovolnou bezdětnost a svého rozhodnutí se drží. Jsou rádi, že se mohou realizovat ve svých profesích, dávat svou tvůrčí kapacitu světu/lidstvu/vědě… často volí povolání vědců, pedagogů, kněžích.. a neměnili by.
Znám ovšem i takové (většinou jde o ženy), kteří se rozhodli pro dobrovolnou bezdětnost, a později, když už mít vlastní děti biologicky nemohli, toho litovali. Zjistili, že jejich poslání se nedaří, jak si představovali, že práce je nenaplňuje tak, jak očekávali, a že se cítí sami.
Znám také lidi, kteří se pod tlakem okolí rozhodli vlastní děti mít, a nyní se domnívají, že by bývali udělali lépe, kdyby se podrželi svého původního rozhodnutí.
A znám mnoho těch, kteří své původní rozhodnutí změnili, děti na svět přivedli a jsou s nimi velice šťastni.
Umím si tedy představit, že se podržíte svého původního rozhodnutí, a také to, že je změníte. V každém případě vám však navrhuji, abyste si o tom s manželem znovu promluvili. Je normální, že se vztah k rodičovství spolu se zráním vašich osobností mění. A je důležité o těchto otázkách s partnerem otevřeně hovořit.
Ještě si dovolím několik tipů a nápadů:
-
Skutečnost, že pocházíte ze špatně fungujících rodin, vaši ochotu přivést na svět děti přirozeně oslabila/oslabuje. Chci vás však ujistit, že můžete vychovávat jinak a lépe, než jste sami zažili.
-
Nevím, zda berete hormonální antikoncepci, ale pokud ano, myslím, že byste měla vědět, že tlumí přirozenou ženskou touhu po dětech. Pokud tedy HAK berete a chcete zjistit, jaké je vaše skutečné cítění, navrhuji vám způsob antikoncepce změnit: existují i srovnatelně spolehlivé nehormonální metody.
-
Pro hlubší porozumění sobě, svým pocitům, rozklíčování toho, co je tlak okolí a jaká přání pramení z vašeho nitra, můžete využít i služeb psychologa.
Přeji vám vše dobré,
Pavla Koucká
