Dobrý den,
Nedokážu navázat vztah. Zdálo by se zřejmé, že mé vztahové problémy pramení ze vztahu k otci. Ale v mém případě je náš vztah nulový. Otec zemřel v mých dvou letech, kdy spáchal sebevraždu. Jako malé dítě jsem to nevnímala a matka mi dokonce tajila pravý důvod jeho odchodu. Až kolem desátého roku svého života jsem se dopátrala ke zjištění pravé příčiny úmrtí.
Tady jsem ještě žádný problém neviděla a asi ani neměla. Začala jsem si toho všímat, když jsem za sebou měla asi čtvrtý „vztah“ s mužem. Skončil po dvou měsících – rozchodem ze strany partnera. Ani v jednom ze vztahů (nevím, jak bych to lépe nazvala) nebyly před rozchodem problémy. Žádné hádky, žádné rozepře. Přišlo to pokaždé zčista jasna.
Nyní jsem poznala muže, na kterém mi velmi záleží. Mám však strach, že to skončí obdobně jako s muži předtím a on můj strach cítí. Dokonce se domnívám, že má ze vztahu ještě větší strach, než já sama.
Mám se domnívat, že můj problém je zakořeněn v dětství? Chybí mi ve vztazích k mužům otcovský vzor? Nebo je můj problém jinde?
Markéta
Názor odborníka
Dobrý den, Markéto,
upřímně řečeno si netroufnu takhle na dálku odhadnout, v čem vězí váš problém s muži. Souvislost s chybějící otcovskou postavou je možná, ale variant je tu asi více. To co vám teď napíšu, berte prosím jen jako jakési „výstřely naslepo“. K těm několika informacím, které jste o sobě poskytla, mám vlastně jen takové letmé nápady.
Zaujalo mě vaše konstatování: „Ani v jednom ze vztahů nebyly před rozchodem problémy… žádné hádky, žádné rozepře… přišlo to pokaždé zčista jasna…“. Napadlo mě, že je zvláštní, že mezi vámi a vašimi partnery nedocházelo k žádným názorovým rozepřím (protože mám za to, že až na výjimečné případy hlubokého souznění, se většina párů neobejde bez občasného vyjasňování, vyjednávání, diskutování, nepochopení apod.).
Je otázkou, nakolik jste se v těchto krátkých vztazích projevila jako svébytná osobnost s vlastními názory. Možná jste se tak snažila, aby to vyšlo, že jste se podvědomě partnerům přizpůsobovala. Možná si nejste jistá, co od vás vlastně muži ve vztahu očekávají (což by v tomto případě mohlo souviset s chybějící zkušeností z kontaktu s otcem) a tak se raději příliš neprojevujete. To je ale bohužel vše, co si troufnu takhle naslepo nadhodit k zamyšlení. Pokud budete mít pocit, že je to mimo, tak si s tím prosím hlavu nelamte.
Pokud máte strach, že to v současném vztahu nevyjde, tak vám doporučuji najít si psychologa s psychoterapeutickým vzděláním a o svých problémech si s ním promluvit. Je to poměrně častá zakázka žen, se kterou přichází do mé terapeutické praxe. Obvykle říkají něco v tomto smyslu – že se jim opakovaně rozpadá vztah a chtějí zjistit, čím je to způsobené. Společně se pak snažíme hledat nějaký opakující se vzorec chování nebo interakce, který obvykle vede i k porozumění příčinám. Někdy se ukáže jako problematické to, jaké typy partnerů si ženy vybírají, jindy se ukáže problém třeba v komunikaci, nebo ve schopnosti říci si ve vztahu o své potřeby, anebo jde o nějaký problém v minulosti klienta, který se promítá do jeho současného vztahu. Těch možností je opravdu mnoho.
Přeji vám hodně odvahy na cestě při hledání odpovědí na vaše otázky.
Ondřej Novák
Pomohl vám článek?
