Dobrý den,
jsem máma tří dětí a už dlouhou dobu nevím jak dál. Mám opravdu moc hodného manžela i děti, máme kde bydlet a i finanční stránka je celkem dobrá. Přesto mě život netěší. Musím si neustále ubližovat, protože bez bolesti žít nedokážu. Navíc se různě „mučím“. Musím lhát a podvádět, což si pak hrozně vyčítám.
Měla jsem škaredé dětství a docházela jsem i nějakou dobu k psychologovi – jako dítě a v pubertě. Pak se můj život zlepšil a vše bylo fajn. Až tak před dvěma lety to začalo. Stále se mi nedaří nad tím vyhrávat a už mě to dost vyčerpává. Nejhorší je, že mě všichni berou jako pohodovou holku, ženu, která vše zvládá a je v pohodě. Tahle maska mě stojí mnoho sil.
Ale přesto, že jsem permanenzně unavená, nemohu spát. Usínám nad ránem, kdy zase velmi těžce vstávám.
Co s tím? Myslíte, že to samo odezní?
Míša
Názor odborníka
Dobrý den, Míšo.
Děkuji za vaši důvěru. První co mě napadlo při čtení vašeho dotazu bylo, že potřebujete pomoc. To, co popisujete, neodezní. Vaše sebepoškozování trvá už dva roky. Navíc se už cítíte vyčerpaná, unavená a netěší vás život.
Z mých zkušeností s klienty vím, že sebepoškozování jim poskytne rychlou úlevu od vnitřního napětí, stresu, úzkosti či jiných nepříjemných stavů. Cítí po něm uvolnění, zklidnění. Fyzická bolest odvede pozornost od tíživých psychických stavů, při poranění dochází k úlevě. Ale právě mechanismus úlevy patří mezi posilující faktory – úleva je krátkodobá a následují pocity zklamání, zahanbení a viny vedou k tomu, že se opět zvýší napětí, nepříjemné pocity.
Sebepoškozování se tak stane způsobem řešení, po kterém člověk sahá opakovaně. Dá se říct, že se na něm stane závislý. Vstoupí takhle do pomyslného kruhu, ze kterého je těžké vystoupit. Zdá se, že se tohle děje vám. Abyste z tohoto kruhu mohla vystoupit, potřebujete v této chvíli pomocnou ruku. A to může být psycholog nebo psychoterapeut. K vašemu rozhodnutí také pomůže když získáte více informací k vašemu problému, např. zde: sebeposkozovani.ath.cx/index.php.
Prvním krokem, jak z toho ven, je přiznat sama sobě, že situaci už nezvládáte. Zbavit se tohoto problému od vás bude vyžadovat velké odhodlání. Přestat se sebepoškozováním bez pomoci profesionála (psychologa či psychoterapeuta) není jednoduché. Čím déle jste zvyklá hledat úlevu v bolesti, tím těžší bude naučit se novým způsobům zvládání stresu. Pokud si najdete odbornou pomoc, měl by to být člověk s odpovídajícím vzděláním, kterému budete zároveň schopna důvěřovat a cítit se s ním bezpečně. Terapeut vám pomůže se v celé situaci lépe vyznat, zmapovat spouštěče, bude vám naslouchat a spolu s vámi hledat jiné způsoby, jak vyjádřit vaše emoce.
Pokud zatím nemáte odvahu s někým o své situaci mluvit, navrhnu vám alespoň několik otázek, které byste měla sama sobě položit.
Co se změnilo ve vašem životě před dvěma roky, když jste se začala poškozovat? Zkuste si sama pro sebe zmapovat, které pocity vedou k sebepoškozování. Co bývá nejčastějším spouštěčem? Jaká emoce je v té chvíli nejvíce přítomná? Je to hněv? Smutek? Osamělost? Potřeba něco cítit? Nebo jsou to pocity související s vinou, s potřebou trestat se? Co vám naopak pomáhá cítit se dobře? Co pomáhá k tomu, abyste se cítila uvolněná, spokojená? Co nebo kdo vás podporuje? Je ve vašem okolí někdo, komu důvěřujete, kdo by vás dokázal vyslechnout?
Milá Míšo, cesta to bude dlouhá, ale stojí za to. První krok musíte udělat vy sama a já vám moc přeji, aby se vám to povedlo.
Pomohl vám článek?
