Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Negativistická matka: Nezapomínejte při tom na svou vlastní ochranu.

7. 5. 2012

Dobrý den,

zajímalo by mne, jak mohu pomoci své matce (62), která přibližně od padesáti pěti let postupně rezignuje na život. Spolu s o sedm let starší sestrou jsme vyrůstaly v modelu rodiny – otec pracuje, matka se stará o děti a domácnost. Zhruba v padesáti sedmi letech odešla do důchodu, předtím byla v domácnosti, občas v zaměstnání.

Matka nikdy nepěstovala koníčky, sport, nepamatuji se ani na žádný výrazný kontakt s kamarádkami. Se sestrou jsme samostatné, žijeme s partnery. Snažíme se rodiče navštěvovat, pomáhat jim nebo je zkusit zabavit. V poslední době pozoruji, že se zvyšuje matčina pasivita, nezájem o okolí a negativismus. Došlo to tak daleko, že ji nezajímá ani chystaná svatba, plánování dětí, studijní či pracovní výsledky. Úspěchy jí musíme sdělovat obvzlášť opatrně, protože nám je často vyčítá. Podle ní je nemorální, kolik vyděláváme, ačkoli opravdu nemáme nadprůměrné platy.

Sama vede hovory výhradně o jejích drobných zdravotních problémech a nedostatku peněz, ačkoli jsou hmotně zajištěni. Příliv hotovosti zajišťuje otec, matka každou nabídkou přivýdělku pohrdá. Napadlo mě, že to souvisí se syndromem prázdného hnízda, ale na nás na dětech nikdy výrazně nelpěla. Se sestrou dokonce v dospělosti na několik let rodiče přerušili kontakt. Smířili se až na popud sestry. Rodiče ji v tomto období zcela vymazali ze života.

Jak jí podat pomocnou ruku? Obávám se, že na žádnou terapii nepůjde. Ona sama nemá pocit, že je s ní něco v nepořádku.

Velmi děkuji za radu.

Martina

Názor odborníka


Dobrý den, Martino,

píšete o své matce rezignující na život. Popisujete, že neměla nikdy výrazné zájmy či koníčky a v současnosti se soustředí spíš na své drobné zdravotní potíže než na důležité události v rodině, případně děti, vlastně její vnoučata.

Když čtu váš dotaz, tak mě to vede především k zamýšlení se nad tím, jaké to asi pro vás je, když matka nejeví zájem o takové události jako svatba (nevím, jestli přímo vaše), úspěchy jejích dětí, to jak se vám daří. Jak se s tím vyrovnáváte vy?

Vy se nicméně ptáte na pomoc pro vaši matku. Obecně je velmi obtížné měnit chování či prožívání někoho, kdo o to sám nejeví zájem. A z toho, co píšete, to tak vyznívá. Vaše matka svůj život nějakým způsobem prožila, nějakým způsobem se s ním sama vyrovnává, má svoje hodnoty, svou historii, své zkušenosti. Možná pro ni existují důvody, proč reaguje právě takto, stažením se, rezignací, nezájmem. Jak vy sama rozumíte příčinám tohoto jejího chování a vztahování se? Ptám se proto, že vaše pochopení jí samotné může být užitečné pro obě strany. Vám může přinést kousek pochopení a přijetí situace, jaká je. To může mít dopad na to, jak budete k matce přistupovat.

Pro lidi, kteří se ke svému okolí nechovají vstřícně a se zájmem, je pomocí už to, že o ně jeví zájem ostatní. Mám na mysli prosté bytí s matkou, vaše přítomnost, trpělivost. Na druhou stranu jsem toho názoru, že bychom v kontaktu s lidmi, kteří nám nějak ubližují svým přístupem, dotýkají se nás bolestivým způsobem, měli myslet i sami na sebe. Taková ohleduplnost k sobě se může projevit třeba tím, že pokud dojde k nějakému nepříjemnému chování od matky k vám, tak se rozloučíte a odejdete. Nebo převedete řeč jinam.

Jste dospělá a nemáte povinnost se nechat nijak napadat, nechat si vyčítat to, co se vám daří nebo o tom diskutovat. I matce může prospět pochopení, že když vám bude vyčítat úspěchy, tak přijde o vaši přítomnost. Někdy je toto cesta ke změně chování u našeho okolí. A když ne ke změně okolí, tak alespoň ochráníme sebe. Můžete matce i přímo říct, za jakých okolností jste ochotna s ní svůj čas trávit. Pokud to tak cítíte.

Konfliktním tématům je možné se vědomě vyhýbat. Tedy pokud pro vás nejsou nějak zásadní a necítíte potřebu je s matkou probrat. Třeba vámi zmiňovaná výše příjmu se dá jistě elegantně zahrát „do outu“.

Pokud se u matky setkáte naopak s nějakým pozitivním přístupem nebo chováním k vám, tak to můžete ocenit, říct, že z toho máte radost (pokud ji opravdu máte). Je něco, na co matka reaguje pozitivně? Můžete zkusit mluvit i o tom, že vás mrzí to, jak je negativistická. Ne s nárokem na její změnu, ale jako vyjádření toho, co vy cítíte, prožíváte.

Přidávám jednu moudrost, která je i pro mě velkou inspirací a výzvou:

„Ať dokážu s klidem přijímat věci, které změnit nemohu, ať mám odvahu měnit věci, které mohu, a ať mám moudrost, abych je uměl od sebe rozlišit.“

Myslím, že může být určitým vodítkem i pro vaši situaci. A to vám i přeji za seb
e!  

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.