Někdy mám ze svého příběhu pocit, že to vlastně ani žádný problém není, přesto mi zasahuje do života víc, než je únosné.
Je mi 18 let, ale podle ostatních jsem i přes svůj nízký věk velmi úspěšná. Dělám vrcholově sport s velmi dobrými výsledky, píšu články pro noviny, mám výborně placenou práci, za kterou by se nemusel stydět leckterý absolvent, k tomu studuji s poměrně dobrými výsledky osmileté gymnázium a jsem členkou Mensy.
Když jsem byla malá (a velmi často se to děje doteď), tak mě moji rodiče sráželi a říkali mi, že nejsem pro nic dost dobrá, že jsem hloupá, ošklivá, atd. A přesto, že nemám nějaký závažnější problém se sebevědomím, jejich výčitky a úrážky mě velmi často hlodají.
Dnes s rodiči skoro nekomunikujeme, a když už ano, tak často jen v urážkách. Všichni ostatní můj život považují za skvělý a dokonalý, ale já přesto nejsem šťastná. Z každého úspěchu, kterého dosáhnu, bych se měla radovat, ale jako bych na to neměla ani právo. Jako by se to stalo někomu jinému a já to jen z povzdálí sledovala. A ať udělám a dosáhnu cokoliv, není to lepší.
Je nějaká šance na zlepšení? Moc děkuji za vaše názory.
xxx
Názor odborníka
Dobrý den, milá xxx,
chtěla bych ocenit vaši odvahu svěřit se se svým trápením a pokusit se hledat pomoc, to je dovednost ne zcela samozřejmá.
Při čtení vašeho dopisu mě napadá spousta otázek, které jsou pochopitelně limitovány místem našeho pomáhajícho setkání. Jako důležité vnímám tyto. Píšete, že jste úspěšná ve vrcholovém sportu, daří se vám dobře psát a máte velmi dobře placenou práci, ale ze svých úspěchů se neradujete. Zažíváte je, jako by se to dělo někomu jinému a vy sama jste kdesi opodál, na takový úspěch snad ani nemáte právo. Zažila jste někdy pocity radosti, štěstí, flow (specifického plynutí času při vrcholných výsledcích, a to v jakékoli oblasti)? Od kdy znáte ty pocity, že vlastně u svých dosažených cílů „nejste“? Od dětství? Od dospívání? Vzpomínáte si na nějakou situaci v minulosti, kdy tomu tak nebylo? Kde se nachází vaše já v tu chvíli, kdy zažíváte nějaký úspěch? A co chce? Co v tu chvílí cítí, myslí, říká? Je možné se třeba dostat do vnitřního dialogu poté, co jste se ocitla třeba doma a můžete se k situaci v klidu vrátit? Co by vaše já chtělo a jak by to chtělo? Kdy jste nejvíce „u sebe“, v jakých situacích?
Píšete, že máte úspěšný život, máte ho s kým sdílet? Máte nějaké přátele nebo partnera, kteří jsou vám nablízku a můžete se na ně spolehnout a ukázat jim i tu tvář, kterou běžně neukazujete (křehkou, zranitelnou, citlivou, tu, která někdy prohraje)? Pokud ano, skvělé. Pokud ne, je možné je někde najít? Možná jsou takoví lidé vedle vás a ani si toho člověk nevšimne. Jsou otevření a pozitivně naladění k nám a možná i taky někdy něco můžou potřebovat a my jim to můžeme poskytnout.
Další otázky bych měla k vašemu směřování, k budoucnosti. Jaké máte plány v životě, jak bude váš život vypadat za pět let, dovedete si to již teď představit, jaké budou vaše cíle a priority, kteří lidé se v tom životě budou objevovat?
Píšete také o problematickém vztahu s rodiči. Bylo to tak vždycky, že vás nepodporovali? Objevují se občas situace, kdy vás mají rádi, kdy se zdá, že jsou rádi, že máte takové úspěchy? Co od vás v životě chtěli oni? Nejsou tak kritičtí třeba proto, že vás tak chtějí popohnat k ještě větším úspěchům? Povedlo se někdy vaše vzájemné porozumění? Byť je jasné, že vy v tuto chvíli potřebujete a očekáváte především podporu – dokážete jim tuto svou potřebu bezpečně sdělit?
Ukazuje se, že největšího úspěchu v životě nemusí dosáhnout nejnadanější lidé, ale lidé, kteří kolem sebe mají a sami ho dovedou vytvářet, dobré zázemí (nespecifikuji formu). Máte takové zázemí nebo je chcete mít?
Pokud budete mít potřebu si o těchto a jiných věcech s někým popovídat, určitě se můžete obrátit na nějakého odborníka, psychologa, psychoteraputa, který vám může pomoci jak zpracovat témata plného prožívání života, dosahování vrcholných sportovních i životních cílů, vztahů s rodiči, a opory v životě, tak vám může být průvodcem a „bezpečným místem“ při jejich hledání.
Přeji dobrý, spokojený a úspěšný život,
Stanislava Ševčíková
Pomohl vám článek?
