Jakmile ucítím vůni či pach člověka, který mě podvedl nebo mi něco nepříjemného provedl, je mi úzko a dělá se mi nevolno. V určitých chvílích, záleží na intenzitě a blízkosti člověka, vůně či pachu, nemohu dýchat, je mi zle od žaludku a nakonec se dostaví třes a slzy.
Tyto stavy nejsem schopna ovládnout. Otvírám okamžitě okno, nebo jdu na vzduch a zhluboka dýchám, teprve poté se tělo i žaludek zklidní.
Poprvé se mi tento stav přihodil, když jsem zjistila, že mi kolegyně v zaměstnání lhala a zneužila mě pro svůj osobní záměr podvádět. Nemohu být s kolegyní ani v jedné místnosti a cítím ten pach i z oblečení a nábytku, ale i z lidí, kteří s ní přijdou do styku. Existuje způsob, jak tyto projevy lépe zvládat?
Repo, 58 let
Názor odborníka
Vážená paní Repo,
děkuji vám, že jste napsala. Čeština jako psychosomatický jazyk má pro tuto situaci lakonický příměr: „Nemůžu ji ani cítit.“ Význam tohoto slovního spojení je emoční: nesnesu tu osobu ve své blízkosti, tak silně je mi nepříjemné s ní být.
Četla jsem váš příběh a hledala jsem, která tak silná emoce je skrytá za tělesnými projevy – uzavřou se dýchací cesty, žaludek se obrací naruby a tělo se třese a slzí. Vaše tělo vyjadřuje především odpor, jedno velké ne, nechce být s tím člověkem ani ho cítit z jiných lidí.
Řeklo by se, že jste na ni alergická. A určitě, kdybyste zavírala oči před těmi souvislostmi, mohla byste to řešit na alergologii jako alergii na nějakou složku parfému. To ale naštěstí neděláte.
Jaké emoce jste asi prožila, když jste zjistila, že jste byla zneužita kolegyní? Nejspíš to mohl být šok, zklamání, vztek, smutek i bolest, protože aby nás někdo mohl zneužít pro své potřeby, musí se nám nejdřív přiblížit a mít na nás vliv – zrada je zraňující. Často se pak zlobíme i sami na sebe, jak jsme sedli na lep, jak jsme naletěli.
Vaše otázka směřuje ke zvládání tělesných projevů a projevů v chování a domnívám se, že to platí hlavně pro situace, kdy se nemůžete doopravdy vzdálit. O tom, jak funguje čichová paměť, si povíme jindy, v odpovědi se budu zabývat víc řešením pro vás.
První pomoc pro tělo i duši
Nos má naštěstí i naneštěstí rychlé nervové spojení rovnou do mozkové kůry, proto si pachy spojené se silnými emocemi zapamatujeme intenzivně a prakticky navždy. Díky rychlému spojení do mozku je ale možné nos v tomto směru i využít.
Pamatujete na škapulíř, který dala babička Boženy Němcové Viktorce, aby si k němu čichla vždycky, když vzpomene na uhrančivé oči vojáka? Vypadá to jako babské opatření, ovšem s neurovědním podkladem. Jiná vůně totiž rychle, v řádu milisekund, vyvolává jinou emoci. Takže to, co popisujete – jít na vzduch, ven, pryč, otevřít okno, vyvětrat, děláte dobře: přesně to, co tělo potřebuje.
Jako první pomoc pro tělo bych vám k tomu ještě nabídla, abyste u sebe měla lahvičku s esenciálním olejíčkem, doporučují se skořice, růže, citrusy, cedr. Stejně tak byste možná mohla do kanceláře pořídit malou aromalampu nebo elektrický difuzér a pouštět si svou třeba i jinou než běžnou oblíbenou vůni, která vás přeladí.
Na psychologické a společenské úrovni se jedná o téma zpracování šoku z obelhání a zneužití. Tady bych doporučila o tom mluvit, určitě s důvěryhodnými lidmi, nebo využít pomoc psychoterapeuta, nedržet emoce v těle, ale moci je vyjádřit slovy v rozhovoru s chápajícím druhým člověkem.
Přenést se přes zklamání a zranění je proces, který může trvat delší dobu. Během ní byste se měla od té osoby držet dál – pokud je to možné, vyžádat si třeba i přesazení do jiné kanceláře a nestydět se za to.
Určitě se najdou lidé, kteří vám budou říkat, že to máte brát sportovně, nebo se přes to už přenést. Může se stát, že ve vás i dotyčná kolegyně bude vyvolávat pocity viny za to, že je vám s ní nepříjemně. Toto je častý a vadný způsob, jak okolí reaguje. Pro lidi je konflikt obecně nepříjemný a snaží se mu vyhnout, potlačit ho, vyzmizíkovat. Někdy se stane, že oběť je pak chybně označena za viníka nepohody, a já jen doufám, že to není váš případ.
Obvykle potřebujeme projít několik úrovní přijetí situace:
- Přijmout, že se to stalo: kolegyně je manipulativní a obelhala mě.
- Přijmout, že se to stalo právě mně – a možná jsem na tom měl podíl, třeba jsem důvěřoval nesprávné osobě, přehlédl jsem známky manipulace…
- A taky potřebujeme, aby okolí uznalo, že jsme byli zneužiti a že se stala zrada, ideálně aby viník byl potrestán a byla zjednána náprava.
Tak, jak píšete, ale mám neodbytný pocit, že k řešení na společenské úrovni nedošlo a že s kolegyní dál sedíte v jedné kanceláři. Tělu se dá pomoci relativně snadno, ale emoce v tomto případě potřebují péči a pozornost. Přeji vám, abyste ve svém okolí měla dost zdrojů podpory, dost přátel, případně terapeuta.
Alena Večeřová Procházková
