Chtěla bych se na vás obrátit se svým problémem.
Je mi 22 let a studuji italskou filologii, obor v němž určitě nevynikám a se kterým je malá šance na uplatnění. Začátkem každého semestru trpím. Letos se to vyhrotilo (nekontrolovatelné výbuchy pláče, nemožnost spát a neústálý pocit úzkosti). Moje škola není náročná, ale nic mi také nedává.
Bojím se, že skončím v životě s prací, která mne nebude uspokojovat. Každý rok si vymýšlím nové a nové školy, kam bych se mohla hlásit, ale jsem v tom velmi přelétavá (začala jsem takto studovat ekonomku, ale nechala jsem toho). Nedokážu se na nic soustředit delší čas, nevím, co mne baví a v čem bych byla dobrá, navíc je tady ten materialistický tlak žít si dobře. Všichni kolem mne studují prestižní obory jako jsou práva, medicína, architektura, nebo si studují cokoliv, ale nic také neřeší (jak jim závidím).
Za své stavy se zároveň začínám nesnášet. Přijdu si jako neuveřitelný slaboch, bez nadání, sebevědomí, prostě zbytečný člověk, co studuje jen pro titul a nikde se díky své přelétavosti, která je (věřte mi) zcela nezvladatelná, neuchytí. Chtěla bych, aby mým heslem bylo „život je příliš krátký na to, aby člověk dělal věci, co nechce“, ale já nevím, co chci, a nemůžu na to přijít.
Tento rok jsem si třeba zase vymyslela novou školu, ale nevím, jestli to nechci dělat jen proto, abych dělala něco „prestižnějšího“. Ztrácím předem vůli k učení, protože si to zase rozmyslím.
Jsem z toho už psychicky unavená a vyždímaná.
Bára
Názor odborníka
Vážená Báro,
nedivím se, že se cítíte „vyždímaná“, taková nezakotvenost může být unavující. Navíc emoční labilita, poruchy spánku, soustředění a sebepřijetí, prožitky úzkosti a zmatku, které popisujete, jsou docela významnými příznaky psychické nerovnováhy. Myslím, že by mělo smysl vyhledat ve vašem okolí psychoterapeuta a spolu s ním v rámci individuální psychoterapie prozkoumat její příčiny a hlubší souvislosti.
Také by vám mohlo pomoci pedagogicko‑psychologické vyšetření, zaměřené na vaše talenty a nadání (případně překážky a zdroje). Zpravidla raději děláme to, co nám jde snáze a na co máme schopnosti. V rámci podpory životního ukotvení je též užitečné nacházet si opory v blízkých vztazích – s rodiči, přáteli, partnerem.
Možná pro vás není úplně snadné připustit si třeba jinou životní variantu, než právě studium VŠ. Pracovat, odjet do ciziny, hlídat děti apod. Ke studiu se lze kdykoli později vrátit, máme‑li za sebou určitou životní a pracovní zkušenost a větší povědomí o tom, kam nás to táhne.
Přeji vám, ať v sobě objevíte místo, kde se budete cítit důležitá a „jako doma“.
S úctou váš Zbyšek Mohaupt
