Žijem v hlavnom meste. Momentálne v spoločnom podnájme s kámoškami, s ktorými je fajn, ale v auguste nám končí nájomná zmluva. Mám psa, ktorý si vyžaduje zeleň a pohyb. Momentálne cítim neskutočnú potrebu kúpiť si byt, prípadne menší dom so záhradou za mestom. Výhody ako i nevýhody oboch prípadov sú každému známe. Cena by vyšla narovnako.
- byt v meste: + socializácia, priatelia, dostupnosť mhd, práca / – vysoká réžia bytu, obmedzená výmera bývania
- dom za mestom: + veľkorysá výmera bývania, záhrada – externý extra priestor (pes cez deň v záhrade) / – dochádzanie do mesta za prácou, vlakom –15 min, príp. autom, nepoznané prostredie
Momentálne viem, že mi v dohľadnej dobe skončí pracovný pomer, som však „bonitný klient“ v banke a nebol by problém vybaviť si hypotéku. Na strane druhej, zatiaľ nemám žiadnu náhradu (prácu), a preto tu vidím riziko financovania. Aj keď vediac o danom probléme, ponechala by som si bokom istú hotovosť na pokrytie nákladov na hypo min. pol roka dopredu. V tom by problém nebol.
Zároveň mám priateľa, s ktorým sa stretávam v meste. Ten svoj byt má, ale zatiaľ to na spoločné bývanie nevyzerá. Ani s tým nerátam. Skôr sa obávam, ako by to ďalej ovplyvnilo naše „randenie“.
Hľadám doslova „naslepo“, obzerám byty aj domy. Byty sa mi zdajú cenovo premrštené, vzhľadom na ich výmeru a komfort bývania, aký poskytujú, a dané domy sa mi zdajú stavebne odfláknuté a tým pádom takisto predražené. Mám pocit, že doslova prešľapujem na mieste a neviem si sama rady. Neviem, čo vlastne chcem, čo je pre mňa podstatné, resp. teraz, v tejto mojej situácii najpodstatnejšie, najprioritnejšie…
Mnohí by povedali, hľadaj si najprv prácu. Ak budeš mať istotu v nej, nájdeš si aj byt/dom. Mám skôr pocit, že mi chýba obyčajné zázemie, pocit, že áno, tu sa cítim dobre a urobím všetko pre to, aby som tu mohla ostať žiť i naďalej. Ale nie je to len čistá utópia? Bez práce nie sú koláče. Bez práce si nebudem môcť dovoliť to, o čom snívam. A za prácou treba aj migrovať, ak treba…
Cítim sa na takej pomyselnej križovatke a neviem, ktorým smerom sa vydať. V prípade práce v zahraničí, mohla by som byt v meste prenajať, tým pádom by sa mi splácal „sám“. Na druhej strane, už ma to von neláka a rada by som sa chcela usadiť a aj keby bola práca v mojom meste nižšie ohodnotená, bola by som asi spokojnejšia. Peniaze nie sú všetko, chcem sa skrátka usadiť… Len kde vlastne? Mrzí ma, že to tak môj priateľ necíti, nevidí… Ale každý máme tie svoje problémy, alebo skôr tento problém si musím vyriešiť sama za seba.
Vopred ďakujem za vašu akúkoľvek odozvu, táto situácia mi už nedáva spávať, neviem sa na nič v práci sústrediť, cítim sa nemožne.
Viola, 37 let
Názor odborníka
Hezký den, Violo,
když čtu Vaše řádky, nemůžu se ubránit dojmu, že Vám rozumím. Obzvláště v té části, kde píšete o zázemí a o psovi (také jednoho mám), který vyžaduje zeleň a pohyb.
Z Vašeho popisu usuzuji, že se tímhle tématem zabýváte už delší dobu. Vidím v něm řadu logických myšlenkových pochodů. Situaci jste si zanalyzovala, dokonce máte i na výběr z několika možností a u některých dokonce už cítíte, zda Vás lákají, či nikoliv.
Když shrnu varianty, o kterých píšete:
- Byt nebo dům – ale ve finále vám svými dispozicemi a cenou nevyhovují.
- Odjet do zahraničí – ale ven už Vás to tolik neláká.
- Neřešit zatím koupi, ale najít si nejprve práci – tady nemám úplně jasno, jaký je Váš postoj k tomuto řešení.
- Bydlení s přítelem – tady píšete (dle mého) jen velmi sporadicky o povaze vašeho vztahu a o tom, že „to tak Váš přítel necítí, nevidí“. Znamená to, že jste o možnosti společného bydlení hovořili a on se jasně vyjádřil, že o to nestojí?
Varianta, která mě napadá a kterou nezmiňujete, je prodloužení nájemní smlouvy? Případně nalezení dočasného nájmu, než budete jasně vědět, co bude Vaším dalším krokem? Nezmiňujete se bohužel ani o tom, proč ze své současné práce odcházíte a jestli ji chcete vykonávat někde jinde, nebo jestli chcete úplně změnit obor.
Co doopravdy chcete?
Pokud se na to podívám znovu, zdá se mi, jako by všechny tyto varianty či řešení skrývaly něco jiného. Něco hlubšího, co na povrchu vypadá, že si neumíte ujasnit priority. Můj dojem je spíš takový, že své priority znáte a víte, co chcete, ale z nějakého důvodu (strach ze ztráty partnera, strach z nejisté budoucnosti apod. – jen hádám) je nenásledujete a snažíte se něčemu či někomu přizpůsobit.
A tak bych Vám poradila podívat se hlouběji do sebe a zjistit, jak se cítíte uvnitř a jak se cítit toužíte.
Emoce Vám totiž mohou být nedocenitelným rádcem a ukazatelem v hledání řešení. Z Vašeho dotazu se o nich mohu bohužel jen domnívat, ale zkusím Vám naznačit alespoň směr, jak s nimi začít pracovat.
Violo, píšete, že máte neskutečnou potřebu si koupit byt. Zkuste se zeptat sama sebe, co je za ní? Jakou potřebu Vám má koupě bytu nasytit? Je to to zázemí, o kterém píšete?
Zkuste si sepsat, jak by to Vaše zázemí mělo vypadat. Co do něj patří? A jak se v něm cítíte? Co podle Vás budete prožívat, když budete cítit zázemí? Jistotu? Bezpečí? Klid? Zkuste si na zapisování pocitů dát třeba 10 minut a pište vše, co Vás napadne. A druhý den to zopakujte. Pište opravdu pocity, ne myšlenky. Například namísto cítím, že můj pes potřebuje zahradu se zeptejte sama sebe co cítím, když se mnou pes žije v bytě? Pokuste se být v pojmenování přesná.
Stejně bych Vám doporučila postupovat i v dalších otázkách:
- Co chci prožívat ve své práci? A jak se cítím v aktuální situaci?
- Co chci prožívat ve vztahu? A jak se cítím v současném vztahu?
Takto můžete projít všechny oblasti života, které Vás jen napadnou.
Znovu nabádám k tomu, abyste šla nejprve jen po pocitech/prožitcích: Co chci? vs. Jak je to teď?
Pokud se budete držet jen hmatatelných aspektů chci byt/dům vs. žádný mi nevyhovuje, může se stát, že podstatu toho, co doopravdy chcete, přehlédnete. Až si ujasníte pocity, mnohem snáz k nim budete hledat konkrétní naplňující kroky (koupě bytu/domu, hledání práce/nehledání práce atd…)
Využívejte celý web.
PředplatnéJá osobně věřím, že každý člověk v hloubi duše ví, co je pro něj to nejlepší. Zmatek nastává v okamžiku, kdy si přestane naslouchat a začne se přizpůsobovat názorům ostatních nebo se odevzdá takovým těm „všeobecně platným tvrzením nebo principům“ jako je zrovna: Za prací je třeba cestovat. Pro někoho to platí, pro někoho ne.
Violo, chápu Vás a představuji si, kolik otázek Vám musí vířit hlavou. Pokud budete řešení hledat sama, zkuste si to v začátku co nejvíce zjednodušit a sledujte své pocity bez snahy najít ihned řešení. Ale určitě Vám doporučuji i zajít za terapeutem či koučem, který Vám může pomoci si mnohem rychleji sesumírovat a utřídit myšlenky.
Držím palce!
