Mám dvadsaťštyri rokov a nezaspím, keď je ticho. Prvé rádio som dostal, keď som mal asi desať. Odvtedy som ho mal pri posteli. Keď si ho nastavím na vypnutie, zobudím sa na to ticho a bez hudby to zase nejde. Zvuky v okolí mi totiž pripadajú veľmi rušivé (tam prejde auto, tu niekto chrápe vedľa v izbe…) a aj obyčajný budík mi narušuje „rytmus“. Štuple do uší nepripadajú do úvahy, pretože by ma nezobudil budík. Ticho je liek a relax, ale neznesiem ho dlho. Čím to je? Trápi ma moja kvalita spánku a tiež účet za elektrinu.
noth1ng
Názor odborníka
Vážený pane,
podle vašeho líčení soudím, že jste se dostal do pozice Pavlovova psa. Máte jen štěstí, že Ivan Petrovič už nezvoní, protože to byste ještě slintal. Vytvořil jste si totiž rituál na bázi podmíněných reflexů. Hned vysvětlím, jak to funguje a pak, co byste s tím třeba mohl dělat. Účtem za elektřinu mě nedojmete. Rádio jí tolik nesežere, to byste tam musel mít techno aparaturu.
Podmíněný reflex vznikne tak, že k jakémukoliv fyziologickému (lidé mají ve zvyku říkat „normálnímu“) ději přidáte nějaký další podnět, který s ním budete opakovaně spojovat tak dlouho, až se i v nervovém systému vytvoří jakési funkční spojení. Moje znalost počtů mi říká, že vy USÍNÁNÍ spojujete s RÁDIEM už čtrnáct let, což je dost dlouho na to, aby tohle specifické spojení bylo také dost pevné.
I. P. Pavlov, co má v Praze náměstí i stanici metra, měl v Petrohradě velký psinec, kde ta ubohá zvířata drezíroval. Při tom zjistil, že když nese maso, začne pes slintat. To je reflex nepodmíněný. Máme ho všichni. Pavlov ale udělal další krok. Když nesl maso, zvonil u toho na zvonek. A když to prováděl dost dlouho, stačilo, aby zazněl zvonek a pes slintal taky. I bez masa. To je reflex podmíněný: podnět, který normálně do potravového chování nepatří, vyvolá jednu z reakcí trávícího systému. Když se zvonilo moc dlouho, ale maso nebylo, přestalo psa bavit slintat jen tak pro nic za nic a jeho podmíněný reflex vyhasnul.
Vy máte tedy spojené usínání a zvuk rádia. Můžete spojení nechat vyhasnout tak, že rádio prostě vyhodíte. A vydržíte to tak dlouho, dokud si nezvyknete spát bez něj. Zvykl jste si na jeho zvuky, zvyknete si i na ticho. Můžete to posílit tzv. „ortelovou terapií“ – tedy poručit si, abyste nespal, když to rádio nehraje. Zalézt do postele a opakovat dokola: „A just dneska neusnu!“ Čím víc totiž člověk chce usnout, tím víc se paradoxně aktivuje a neusíná. A pak se vzteká a to už vůbec usnout nemůže.
Druhá cesta je přes spánkovou deprivaci po jednu noc. Je bezpečně zjištěno, že když člověk vydrží bez spánku (pozor! i bez mikrospánků) od jednoho rána do druhého večera (36 h.), naskočí mu fyziologický ultradiánní rytmus. Tedy, spánkové cykly se dostanou do ideálního rozložení a časování. V těchto podmínkách byste se měl během krátké doby ponořit do nejhlubšího spánku (stadium IV.), v němž je člověk probuditelný až na bolestivý podnět. Provozovat maximálně jednou týdně.
Všude mimo naši vlast dostanete koupit – určitě na letištích, protože se jím řeší jet‑lag – jako potravinový doplněk „hormon tmy“: melatonin (u nás je na lékařský předpis). To je fyziologický produkt epifýzy, jehož sekrece začíná skutečně až s nástupem tmy a končí s ranním světlem. Je to něžný strážce spánku a taky scavenger, neboli zametač těch špatných radikálů. Přidáte‑li ke svému vlastnímu ještě 2–3 mg toho syntetického, měl byste spát jako nemluvně. Na internetu najdete dost informací. Čaj z meduňky, chmele, dobromyslu nebo kozlíku (ten ale dost smrdí) může pomoci také.
Psycholog či jiný psychoterapeut vás může naučit autogenní trénink a já, když dávám instrukce, upozorňuji, že se má trénovat vsedě, protože když to člověku jde dobře, tak vleže usne jak špalek do několika minut. Doporučeníhodná je i laskavá partnerka, která na vlnách svých vlasů umí ukolébat lépe než vlny rozhlasové. Jen nesmí vřískat jako ta zpěvačka: „Jak mám spáááát?“, protože to pak neusne nikdo.
Jedna počítačová firma se prosadila na trhu také díky originální reklamě. Ke každému PC bylo přibaleno kladívko s nápisem IF EVERYTHING FAILS, TRY VIOLENCE. Kdyby tedy vše selhalo, ještě než přistoupíte k tomuto řešení, nechte se poslat do spánkové laboratoře, kde by vám mohli sestavit recept na míru.
Dobrou noc a dejte vědět, co zabralo.
Radkin Honzák
Pomohl vám článek?
