Dobrý den,
hned po uzavření sňatku manžel stavěl své potřeby nad potřeby rodiny a na rodinu už mu žádný čas nezbýval. Se dvěma dětmi jsem žila v podstatě sama. Manžel se chodil domů jen vyspat a najíst. Do práce jsem se už nevrátila, manžel si to nepřál.
Během 10 let jsem od něho slyšela spoustu nadávek, např. na mateřské, že žeru za jeho peníze, že nic nedělám. Všechno ohledně domácnosti a dětí jsem přitom zastala úplně sama. Manžel dodnes doma neudělá vůbec nic. Když už jsem se dostala do společnosti, zesměšňoval mě, třeba že mám hnusný pysk a podobně.
Kamarád, se kterým to táhl, již zemřel a zůstala jsem mu jen já. Začal se ke mně chovat slušně, jezdíme na výlety. Rodinu vždycky finančně zajistil. Máme se dobře.
Jenže já nemohu dál, nesu to v sobě. Všechno, o co jsem tolik let usilovala – společnou rodinu – kazím. Když se ho ptám, ať mi vysvětlí, proč se mnou tak mluvil, neodpovídá, ignoruje mě. V podstatě od počátku nekomunikuje, nic se neřeší, je naprosto lhostejný.
Děti (17 a 19 let) jsou v pohodě, i když samozřejmě náš neuspokojený vztah vnímají. Navenek se chováme jako šťastný pár a všichni to o nás tvrdí. Jenže já jsem ho začala nenávidět za jeho lhostejnost.
Pořád mu říkám, že bez komunikace nevydrží žádný vztah, že musíme řešit, co bylo i co bude, že potřebuji mluvit. Neslyší. A já ten povrchní vztah už neunesu a rozvádět se nechci – jsme spolu už 20 let. Společné téma je jen práce (on podniká a vzal mě k sobě jako pomocníka), o rodinných záležitostech se nemluví nikdy. Co s tím? Děkuji.
Marcela
Názor odborníka
Dobrý den, Marcelo,
z vašeho dopisu je cítit velká nespokojenost s vaším manželstvím a s chováním vašeho manžela vůči vám. Píšete, že manžel po léta ignoroval vaše potřeby, ponižoval vás a připadala jste si osaměle. Po smrti manželova kamaráda se manžel začal více starat o rodinu a chovat se vůči vám slušně, ale vám i nadále chybí komunikace o problémech, se kterými se váš vztah potýká. Zdá se mi tedy, že se cítíte ve vztahu s manželem i nadále velmi nespokojeně a osaměle.
Manželství je vztah dvou lidí, který aby fungoval, musí sytit potřeby obou partnerů. Váš manžel vaše potřeby dlouhodobě neplní – se dvěma dětmi jste žila v podstatě sama, manžel vám s domácností nepomáhal, urážel vás, nekomunikuje s vámi, na vaše opakované výzvy o rozhovor nereaguje a ignoruje vaše otázky. Váš manžel na mne působí jako člověk, který si dlouhodobě žije svůj život podle sebe a nehledí na vás. Zdá se mi proto nereálné očekávat, že by se chování vašeho manžela po takové době najednou změnilo.
Zároveň píšete, že se po dvaceti letech vztahu rozvádět nechcete. Existují tedy zřejmě důvody, které vás ve vztahu k manželovi drží, o kterých však nepíšete. Jaké důvody to jsou? Co vás ve vašem manželství naplňuje a na čem můžete dál stavět? To jsou důležité otázky, na které byste si měla odpovědět.
Bude pak třeba dát na misku vah důvody, které vás ve vztahu drží, s vědomím, že váš manžel asi už nebude jiný. Pokud se rozhodnete ve vztahu setrvat, pak bude dobré se zbavit vašich nereálných očekávání vůči manželovi a soustředit se spíše na pozitiva, která plynou z toho, že jste se rozhodla ve vztahu zůstat. Pokud je vaše nespokojenost silnější než důvody pro setrvání, je možná i varianta rozchodu, nebo jiná forma soužití, která vám bude vyhovovat více než ta současná.
Přeji vám hodně sil,
David Vaněk
