Dobrý den,
doufám že vás svým dotazem nebudu moc zatěžovat, ale už od puberty mám jeden velký problém. Jednoduše nesnáším sebe samou. Svou postavu, svůj obličej, sebe celou. Navíc neustále přemýšlím nad tím, jak jsem k ničemu, člověk bez poslání, zkrátka se považuji za někoho, kdo světu nemá co přivést. Jsem jen ošklivá, tlustá troska. Aspoň tak se tedy už pár let vidím.
V pubertě jsem si neustále přede všemi na sebe stěžovala. Na veškeré mé chyby jsem se snažila co nejvíce poukázat, protože jsem snad doufala, že mi někdo dá nějakou adekvátní radu, kterou mi pomůže mé nedostatky či problémy překonat. Většinou jsem se však dočkala jen mávnutí rukou a slov typu „Ty přece nepotřebuješ hubnout, jsi strašně krásná. Pořád si stěžuješ a to určitě jen proto, že ti dělá dobře chvála ostatních.“ Tato slova ovšem nikdy nebyla pravdou. Já nikdy nechtěla slyšet to, že jsem krásná a i když jsem to slýchala téměř pořád, měla jsem a stále mám pocit, že mi lidé jen lžou, protože jim je ve skutečnosti líto říct mi pravdu o tom, jaká doopravdy jsem.
Doslova nenávidím svou postavu. Pokaždé, když se podívám do zrcadla, chce se mi doslova zvracet. Opravdu se nesnáším a při pohledech do zrcadla mne mnohdy popadají i záchvaty hysterie, přijdu si jednoduše jako tak odporné stvoření. Mám pocit, že vše, co dělám je jednoduše špatně. Také mne neustále přepadá myšlenka na všechny ty hezké ženy kolem, hubené, chytré i úspěšné. Tolik se od nich liším. Nenávidím se. Co si počít?
Markéta
Názor odborníka
Milá Markéto,
to, jak vnímáte samu sebe, je pouze váš pohled a vaše pravda, se kterými něco není úplně v pořádku. Jak jste mohla postřehnout, tak chvála nebo ujištění, které od okolí přichází, vás o vaší kráse a možná i lásce okolí vůči vám presvědčit nedokáže. Trváte prostě na svém, že jste ošklivá a k ničemu. A máte tendenci je podezřívat, že to s vámi nemyslí upřímně. Stejně tak by změna toho, co na sobě nemáte ráda, nevedla ke spokojenosti se sebou.
Ono jde o ten pocit, který v sobě máte, nenávist. Pokud nenávidíme, tak nás tento pocit ovládne natolik, že nedokážeme vůbec vnímat pozitiva toho, koho nenávidíme. Je jedno, jestli jsme to my nebo někdo jiný. Jsme tak pohlceni tímto pocitem, že nedokážeme vnímat dobro v něm. A to se děje i vám. Pravděpodobně nenávidíte samu sebe natolik, že nevnímáte svá pozitiva a jste přesvědčena o tom, že žádná nemáte. Jenže nikdo z nás není jen dobrý nebo špatný, ošklivý či krásny. Svět není černobílý. I vy jste krásná a máte na tomhle světě svoji důležitost. Jenomže je zbytečné vám to takhle říkat, protože tomu nejste schopná uvěřit.
Ona totiž spokojenost se sebou nepřichází z venku, ale zevnitř. Můžete to vidět na příkladech žen, které neustále podstupují plastické operace, až se změní k nepoznání. Prostě jim nikdy nic není dost. Pořád najdou ještě nějakou další chybičku, kterou je potřeba vylepšit. A to proto, že vnitřně nejsou se sebou spokojené. A možná čím více zákroků podstoupí, o to větší nespokojenost přichází.
To stejné u vás. Pravděpodobně i kdybyste zhubla a změnila všechno to, co se vám na vás nelíbí, tak byste spokojená nebyla. Tím nechci nikoho odrazovat od toho, aby o sebe pečoval. To určite ne. Ale mít se rád s podmínkami není láska vůči sobě. Buď se rádi máme takoví, jací jsme, nebo ne. Mít rád je naší schopností, která není závislá od toho, jak perfektní jsme nebo jsou druzí. Jde o to přijmout i chyby, ne očekávat dokonalost. Čím více dokážeme přijmout sami sebe, tím více dokážeme přijmout i druhé. Vnímat i své klady, ne jenom negativa.
Proto bych vám doporučovala začít pracovat na vnímání vás samotné. Vzhledem k tomu, co píšete, budete potřebovat pomoc druhé osoby. Je potřeba pracovat na vašich přesvědčeních o sobě. A vzhledem k tomu, že je to něco, co je pro vás naprosto samozřejmé a nepochybujete o tom, tak je k tomu potřeba někoho dalšího, kdo vám s tím pomůže. Abyste viděla i to hezké, co ve vás a na vás je. Momentálně je vaše pozornost zaměřená pouze na negativa. Také je třeba pracovat s pocitem nenávisti, který vůči sobě cítíte, a který toto vnímání hodně zkresluje.
Srovnávaním se s druhými si pouze potvrzujete to, čemu věříte. Srovnáváte nesrovnatelné. Každý z nás je jedinečný a nesrovnatelný s někým jiným. Každý z nás má své poslání, je přínosem pro druhé. A to, co se líbí jednomu, se nemusí líbit někomu jinému. Neexistuje žádny ideál. Srovnáváním a napodobováním někoho jiného ztrácíme sami sebe a svou jedinečnost.
Držím vám pěsti. Vězte, že to všechno je možné změnit, pokud opravdu chcete.
Eva Belešová
