Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Neurotické projevy dítěte: Léky jsou opravdu poslední možnost.

2. 2. 2011

Všimla jsem si u našeho šestiletého dítěte občasných neurotických projevů: valivé pohyby očima, protažení obličeje.

V září začal syn chodit do školy. Školu má rád, učení ho baví a má i velmi dobré výsledky. Doma se připravuje rád a čas je vždy přiměřený, rozhodně jej nepřetěžujeme. Je pravda, že v naší širší rodině došlo počátkem října ke stresové situaci (onemocnění dědy a následná nutnost zastat práci na jeho hospodářství na úkor času ve vlastní rodině – bohužel časté hádky mezi námi, rodiči zmiňovaného syna.)

Byli jsme jako rodiče velmi nervózní a na dítě jsme dost často křičeli. Je nám to moc líto.

Syn je dost citlivý a jsme si vědomi, že jsme mu zřejmě ublížili. Zajímalo by mě, zda jeho neurotické projevy časem vymizí samy, nebo je nutná léčba medikamenty. Snažíme se rodinnou situaci řešit poklidněji, snad se nám to bude dařit i nadále.

Pamatuji si, že když jsem byla v první třídě, měla jsem tik – časté a výrazné mrkání… Tehdy jsem byla léčena medikamenty (pamatuji si, že se rozpustila růžová tabletka ve vodě a nápoj jsem pila) a tik vymizel.

Velmi prosím o odpověď. Děkuji.

Mourek325

Názor odborníka


Dobrý den,

děkuji vám za důvěru, se kterou se na poradnu obracíte. Čtu ve vašem dotazu zájem a starost o syna. Popisujete zvláštní projevy v mimice syna, kterých jste si všimla. Ptáte se, zda je nutná léčba medikamenty nebo zda mohou projevy samy vymizet.

Dovedu si představit, že se jako matka cítíte znepokojená a chápu, že vás mrzí, že syn tyto potíže má. Snažíte se hledat příčiny, uznáváte svůj možný podíl na vzniku příznaků. To je od vás velmi zodpovědné a statečné. Myslím, že může být užitečné přemýšlet o situaci v rodině, která mohla mít souvislost se vznikem synových potíží.

Na druhou stranu v otázce těchto potíží nikdy nemůžeme přesně určit příčiny a následky. Věřím, že jste se jako rodiče snažili zvládnout náročnou situaci nejlépe, jak jste mohli a vidím, že i teď se pro syna snažíte najít nejlepší pomoc.

Asi bych také uvažovala o tom, jestli je nutné dávat dítěti léky. Ani vy ani já to však nemůžeme zodpovědně posoudit a rozhodnout. Píšete, že sama máte s tiky zkušenost, synova situace může být ale jiná. Potíže mohou samy vymizet, pokud k nim došlo následkem zvýšené zátěže ve vaší rodině a je skvělé, že se situaci teď snažíte zvládat ve větším klidu.

Mohou být ale i jiné příčiny – zejména bych radila promluvit si s učitelkou (či učitelem) ve škole, zda se tam neděje něco divného a promluvila bych určitě také se synem. Ptala bych se ho obecně, jak se cítí, jak ve škole, jak doma? Možná bych se vrátila k náročnému období a okomentovala jej tak, jak jste to psala do dotazu. S tím, že vás mrzí, že jste na něj občas křičeli. Zdůraznila bych, že za těžkosti a rozmrzelost nemohl on.

Další možností může být somatická příčina. Pokud nezjistíte ve škole ani od syna žádné možné psychologické vysvětlení, doporučuji vám pro jistotu situaci zkonzultovat s dětským lékařem, případně žádat neurologické vyšetření.   

O tom, jestli vaše dítě potřebuje léky, musí rozhodnout lékař.

Přeju, ať je brzy vše v pořádku!

Jana Brzkovská

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.