Dobrý den,
ráda bych znala názor odborníka na věc, do které mi sice nic není, ale která mě začíná znepokojovat, možná neoprávněně.
Dvanáctiletý syn mého přítele, kterého má s bývalou ženou ve střídavé péči po týdnu, má u přítele vlastní pokoj, kde spí, hraje si, učí se. U své matky vlastní pokoj nemá, jeho starší bratr ano. Tento mladší užívá jen společnou hernu bez postele, každou noc spí u své matky v ložnici. Podle toho, co jsem pochopila, usíná u televize či počítačových her, které s matkou hrají.
Je na ní dost fixovaný, i ona na něj, nemá od rozvodu přítele. Situace jim vyhovuje a nikdo ji neřeší. Můj názor je, že v tomto věku už by měl mít dávno svůj pokoj (zvlášť když v domě není problém s prostorem) a spát samostatně, mít zázemí pro učení i jiné aktivity, které už si myslím patří opravdu do soukromí. Podporovat jeho samostatnost a přirozený vývoj v tomto citlivém období.
Příteli se situace také nelíbí, nicméně neví, jakým způsobem synovu matku přimět ke změně. Vycházejí spolu dobře, ale bojí se konfliktu.
Prosím o názor a radu.
Děkuji
Kéka
Názor odborníka
Dobrý den, Kéko,
děkuji za váš dotaz a důvěru, s kterou se na naší poradnu obracíte. V dotazu popisujete své obavy, které máte vůči chování exmanželky vašeho přítele. Znepokojuje vás velká blízkost mezi matkou a synem a také nedostatek osobního prostoru, který má syn k dispozici.
První, co mě na vašem dotazu zaujalo, je vaše tvrzení, že i když vás tato situace znepokojuje, máte pocit, že by vám do toho nemělo nic být. Vzhledem k tomu, že se kvůli této situaci obracíte na poradu a zajímá vás názor někoho nestranného či odborníka, dovolila bych si uvažovat nad tím, že se vás tato situace týká víc, než si sama myslíte nebo dokážete připustit.
Pokud nějaká věc přitáhne naší pozornost, je to protože je pro nás osobně něčím důležitá nebo že se nás osobně dotýká. Pokud byste na tento názor přistoupila, co by bylo důvodem, proč se touto situací zabýváte, Kéko? V dotazu se také zmiňujete o tom, že „všem tato situace vyhovuje“, dále však píšete, že vám a příteli ne. Kdo jsou tedy ti všichni?
Také mě napadá myšlenka, že byste si možná přála slyšet, že popis chování matky k synovi není z řady důvodu (společného spaní, nedostatek soukromí ) zcela v pořádku. Pokud bych měla pravdu, zajímalo by mě, co by za touto vaší tendencí stálo? Kdybychom se osobně potkávaly, určitě by mě také zajímalo, jaké jsou z vašeho pohledu vaše společné vztahy všemi zúčastněnými – tedy s vaším přítelem, jeho syny a exmanželkou.
Píšete také, že váš přítel o této situaci ví, není s ní spokojen, ale neví, co má udělat, aby došlo ke změně. Ráda bych se teď zaměřila na vás a na to, zda váš přítel také ví, že i pro vás je tato situace náročná a že nad ní uvažujete? Máte možnost s přítelem diskutovat o tom, co si o dané situací myslíte vy osobně (zda váš přítel ví, že podle vašeho názoru není vhodné, aby syn v tomto věku spal s matkou nebo, že už by měl mít dávno svůj pokoj), případně jak byste si přála, aby se situace s rodinou přítele vyvinula?
Pro mě osobně je z mojí pozice nyní náročné vyjadřovat se k tomu, zda je chování matky vhodné nebo nevhodné (k tomu bych potřebovala hovořit se všemi zúčastněnými stranami), přesto vnímám, že pro vás je tato situace citlivá a důležitá.
Domnívám se proto, že by mohlo být přínosné svoje pocity probrat s vaším přítelem či s někým z vašeho okolí, komu důvěřujete. Ve společné diskuzi je pak možné hledat to, co byste pro sebe osobně potřebovala – ať už je to dopověď na to, zda jde o vodné či nevhodné chování nebo čím je pro vás tato situace tak důležitá.
S pozdravem,
M.Kovářová
