Dobrý den,
ráda bych se zeptala, po jak dlouhé době docházení na psychologické sezení je možné vidět určité pokroky.
Na psychoterapii docházím cca čtyři měsíce. Vím, že je to dlouhá cesta, ale zatím asi nevidím sebemenší posun. Často mám naopak pocit, že se cítím snad ještě hůř, než když jsem s psychoterapií začala.
Důvodem docházení na terapie jsou úzkosti a deprese, strach chodit mezi lidi, vlastně strach z čehokoliv. Zároveň mám problém s jídlem, v podstatě se „plácám“ různě mezi hladověním, zvracením a přejídáním se, ale na mé postavě není vidět žádný úbytek, proto o tom nikdo neví.
O tomto tématu se stydím se svou psycholožkou mluvit, jen tato anonymita mi zatím dovoluje to někomu přiznat. Připadám si jako v bludném kruhu, cítím se špatně. Kde je ta hranice vyhledání jiné pomoci, a jaké? A může mi někdo vůbec uvěřit, že mám poruchu příjmu potravy, když je moje váha stále víceméně stejná?
Děkuji za odpověď.
Štěpánka
Názor odborníka
Dobrý den, Štěpánko,
a předem děkuji za zajímavý dotaz.
Rád bych vám poskytnul jisté vodítko v tom smyslu, kdy můžete očekávat nějaký efekt od psychoterapie, ale pravda je taková, že je to hrozně obtížné odhadnout. Je třeba vzít v úvahu všechny faktory, které na to mají vliv.
Vliv má to, jak závažné jsou obtíže, se kterými do terapie klient přichází. Vliv má i to, jak dlouho trvají a jaký je věk klienta. Vliv má frekvence docházky a metoda, kterou psycholog pracuje (např. psychoanalýza 3× týdně 50 minut je zcela odlišný způsob práce než kognitivně behaviorální terapie 1× za měsíc).
Vliv má to, jak moc je klient motivovaný na sobě pracovat, jak je otevřený a schopný introspekce, jaký čas potřebuje k tomu, aby si vytvořil dostatečnou důvěru v terapeuta. Vliv má to, jak si klient s terapeutem navzájem „sednou“, přičemž není nic neobvyklého, že jsou klienti, kteří vystřídají 2–3 terapeuty, než najdou někoho, s kým to „dobře funguje“. A samozřejmě má vliv i zkušenost a dovednost terapeuta. A to jsem jistě nezmínil všechny možné „vlivy“.
Z toho mála, co jste o sobě napsala mohu odhadnout, že vaše potíže zřejmě nejsou situační (čili trvají již delší dobu), zasahují různé oblasti vašeho života (zmiňujete oblasti jako prožívání, kontakt s lidmi, jídlo) a tudíž se dá předpokládat, že bude třeba, abyste prošla procesem hlubšího sebepoznání. Od takovéto psychoterapie se dá očekávat efekt spíše v řádu několika let než v řádu několika měsíců, a to při frekvenci docházky nejméně 1× týdně (samozřejmě s ohledem na metodu práce). Já osobně klientům s podobnými potížemi říkám, že první změny mohou být vidět nejdříve po roce práce, trvalejší změny nejdříve po dvou letech.
Evidentní je, Štěpánko, že pro vás není snadné se vaší terapeutce svěřovat, je možné, že bojujete s jakousi základní důvěrou v druhé lidi. Není ale reálné, abyste se posunula v oblastech, o kterých jste ještě na sezeních ani nemluvila. Vaše ochota zariskovat a tato důležitá témata v terapii otevřít vidím jako váš první velký úkol, který by vás mohl posunout o velký kus dopředu.
Dovolím si ještě krátce okomentovat vaše potíže s jídlem. To, co popisujete, je jednoznačně porucha příjmu potravy a žádný terapeut, který má dostatečné vzdělání, by tuto skutečnost neměl zpochybnit. Váha je to nejméně podstatné kritérium v tom, abychom o někom řekli, jestli má nebo nemá tyto potíže. Střídání hladovění a přejídání je z mé zkušenosti především osobnostní problém a vypovídá často o potížích s přijetím sebe samotného.
Doufám, že jsem vás těmito řádky neodradil. Jsem přesvědčený, že právě pro vás je psychoterapie nejvhodnější způsob léčby a pokud na sobě vydržíte pracovat, může vám přinést nový pohled na sebe samotnou. Výzkumy potvrzují, že změny, ke kterým v průběhu psychoterapie dochází, jsou trvalé ‑ na rozdíl od jiných, byť rychlejších a časově méně náročných způsobů léčby.
Držím vám palce.
Ondřej Novák
