3. 1. 2024
Disociace je duševní schopnost, kterou uplatňujeme běžně. Znamená odpoutání se, odtržení od okolního světa. Praktikujeme ji při denním snění, když se jen tak procházíme, přemítáme ve vlastních myšlenkách nebo se věnujeme automatickým činnostem jako uklízení či řízení auta. V podobných případech nám zkrátka jen pomáhá šetřit kapacitu naší pozornosti. Disociaci však zažíváme i ve zcela mimořádných situacích, při stresových či traumatických událostech. A tady už nezůstává bez dalších dopadů na naši psychiku.
Když se člověk v situaci velkého ohrožení či akutního stresu ocitne, nabízí se mu dvě dobře známé možnosti – boj, nebo útěk, v psychické rovině aktivace, nebo disociace. Ve chvíli, kdy by odpor, boj či fyzický útěk mohly vést k ještě větší bolesti či zranění, se podle odborníků náš organismus uchyluje spíše k druhé možnosti, tedy k disociační reakci aneb k mentálnímu úniku.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné