Dobrý den.
Rozhodla jsem se napsat sem, protože za nějakým odborníkem nemám odvahu jít a nechci brát nějaké léky. Tak to zkusím tady. Třeba mě někdo vyslechne.
Je mi 28 let, partnera nemám, momentálně jsem si vybudovala vlastní podnikání.
Problém je v tom, že mám dny, kdy dokážu fungovat a dny kdy jsem úplně ztracená, jsem bez života, mám strach, co bude, že jsem vlastně k ničemu, nikdy se mnou nikdo nevydrží a zůstanu sama, práce mi nepůjde.
Nevím, v čem tkví mé chování, už léta se snažím najít důvod. Mám pocit, že budu sama a mám strach ze samoty. Samota mě strašně ubíjí.
V dětství mě můj nevlastní otec, který pořád pil, nesnášel a za zády matky, kterou často bil a vyhrožoval jí smrtí, mi dělal pořád nějaké naschvály, abych pak od něj dostala výprask. Např. když jsem k Vánocům dostala dárek, dostala ho moje sestra a já měla zakázané si s ním hrát, vynadal mojí jediné kamarádce, aby za mnou už nechodila atd. Prostě mě nenáviděl. Mamka tušila, že mě nemá rád, ale nevěděla, co má dělat.
Podle ostatních působím strašně nedostupně, jsem podezíravá, na cizí lidi nepříjemná, partner ode mě odešel, což se mu nedivím. Chci jen, aby mě měl někdo rád, ale když má, tak se chovám nějak divně bezcitně, protože vím, že to stejně skončí.
Do toho se mi přidaly dlouhotrvající zdravotní problémy s následnou operací.
Už nevím, co se životem, cítím se prázdná, bez radosti a říkám si, jak tohle můžu ještě dlouho vydržet. S mamkou se stýkáme, ale vždy se většinou pohádáme, což mě mrzí.
Nikola
Názor odborníka
Milá Nikolo,
děkujeme, že se na nás obracíte, je moc dobře, že jste se rozhodla udělat krok k tomu, abyste se cítila lépe.
Ve vašem příběhu je vidět celá řada souvislostí a úplně chápu, že to, co jste zažívala v dětství, zanechalo následky na vaší otevřenosti, důvěře k lidem a celkovém životním pocitu. Byla jste svědkem i obětí domácího násilí, nevlastní otec vás týral jak psychicky, tak pravděpodobně i fyzicky (pokud dobře chápu z vašeho popisu, že šlo o nepřiměřené fyzické tresty), týral a ponižoval vaši matku. Takové zážitky jen těžko podporují pocit bezpečí a důvěry, obzvlášť pokud nebyl nikdo, kdo by se vás zastal nebo kdo by uměl situaci účinně řešit.
V tomto kontextu hraje velkou roli vaše matka, která v danou chvíli nebyla pro vás oporou a neposkytla vám pocit jistoty a bezpečí. Obvykle je to právě osoba matky, která má největší vliv na základní pocity dítěte ve vztahu k lidem, ke světu i k sobě samému. Pokud matka dítě dlouhodobě neochrání před nebezpečími v okolí, jen těžko si dítě vytvoří kladný vztah ke světu, důvěru v to, že svět je dobrý a že mu nějak rozumí. To se pak samozřejmě podepíše i na vztahu k lidem a k sobě – převládají pak spíš obavy ze selhání, z odmítnutí, z odsouzení, z ohrožení, z oklamání, každá situace může být plná nejistoty, nedůvěry v sebe a ve vlastní schopnosti, negativních očekávání.
Základní pocity důvěry, bezpečí a jistoty pak ovlivňují fungování člověka v dalších rolích – partnerských, pracovních, rodičovských atd. Cíle, které jsou pro jiné lidi běžné a jsou vnímány jako realizovatelná výzva, se pak mohou zdát nedosažitelné, nereálné, nezvládnutelné. Objevuje se strach, že věci špatně dopadnou, že se druzí ke mně zachovají špatně, že pro ně nejsem dost dobrá, že mě nebudou mít rádi apod. Může být také problematické plně přijmout zodpovědnost za svůj vlastní život, což souvisí s nedůvěrou v sebe a ve svět okolo.
V partnerských vztazích se nejisté dětství odráží velmi viditelně, a to především ve vašem postoji a očekáváních. Pokud jste nezažila důvěru v rodině, těžko budete věřit partnerovi, přisuzovat mu dobré úmysly a očekávat od něj jen to dobré. Přijmout a uvěřit tomu, že vás má někdo skutečně rád, myslí to s vámi dobře a záleží mu na vás, může být opravdu těžké.
Zní to asi docela dramaticky, ale jsem přesvědčená, že i takové šrámy na duši se dají velmi účinně řešit, především s pomocí dlouhodobé psychoterapie. Jde o to pochopit a připustit si pocity, které mají hlubší kořeny a naučit se na svět dívat jinak, respektive sebe i svět prožívat v jiném, příjemnějším světle. K tomu je potřeba také pevněji postavit svou vlastní identitu, to, kým jste a kam patříte. Není to proces, který by se dal zvládnout za den, ale rozhodně stojí za to mu věnovat energii.
I přes to, co jste zažila a jak se některé dny cítíte, dokázala jste toho mnoho. Vybudovala jste vlastní podnikání, umíte nahlížet na své pocity a problémy, dokážete být některé dny v pohodě, statečně jste zvládla tu opuštěnost v dětství a došla jste k takové zralosti, že jste se rozhodla svůj problém nějak uchopit a řešit, což se nepodaří každému. A to je základ – víte, že to umíte i jinak, víte, že jsou dny, kdy se vám daří, a zvládáte všechno možné. Z toho je dobré vyjít a hledat, co vám pomáhá cítit se dobře, co předchází dnům, kdy vám jdou věci v pohodě a cítíte se dobře. Když to jde jeden den, musí to jít i druhý, jen je třeba najít ten správný klíč.
Píšete, že se neodvažujete jít za odborníkem. Chápu, že pokud jste nikoho doteď nenavštívila, můžete mít celou řadu obav a negativních představ. Stejně tak můžete cítit určité pochybnosti a nedůvěru. Nicméně dokázala jste svůj příběh napsat a předat odborníkovi, i když zatím anonymně. Z toho vyplývá touha se s někým poradit, získat náhled nezaujaté osoby, slyšet názor a radu odborníka. V osobním kontaktu je sice těžší se svěřit a otevřeně o svých trápeních mluvit, má to ale velkou výhodu právě v tom, že se na vás odborník může víc naladit, lépe pochopit vás i všechny souvislosti vašeho životního příběhu. Jeho pomoc je pak mnohem víc šitá na míru vašim potřebám teď a tady, umožňuje mnohem větší lidské souznění a práci s emocemi. Dovolí vám zažít skutečnou interakci s člověkem, který vás nesoudí a jeho hlavním cílem je váš prospěch. Říká se tomu korektivní zkušenost. To znamená, že vzorce reakcí a chování, které jste si osvojila v dětství, mají možnost být nahrazeny jinými, zdravějšími a bezpečnějšími, že máte možnost zažít přijetí, pochopení, podporu a povzbuzení v jakémkoli kontextu.
Ráda bych vás povzbudila k návštěvě odborníka, protože si myslím, že si zasloužíte, aby se vám někdo věnoval a byl vám oporou a protože mám pocit, že jste na dobré cestě ke změně a právě psychoterapie vám může být nejlepším průvodcem a podporou. Nemusíte se obávat toho, že by vás někdo nutil brát léky (většina terapeutů ani léky psát nemůže, to je v kompetenci psychiatra) nebo mluvit o něčem, o čem mluvit nechcete. Je to samozřejmě na vás, jak se rozhodnete a jak se svou situací naložíte, svůj život máte plně ve svých rukou.
Přeji vám, abyste se rozhodla dělat pro sebe to nejlepší a abyste se pokusila najít alespoň tolik důvěry v úspěch, změnu a v dobré úmysly druhého člověka, kolik je potřeba k jedné nezávazné, třeba i anonymní (bez uvedení celého jména, adresy atd.) návštěvě odborníka. Pak už si obrázek můžete udělat sama – buď se utvrdíte v tom, že to nechcete, nebo naopak získáte chuť do další spolupráce.
Využívejte celý web.
PředplatnéDržím vám palce na každém kroku, máte mou podporu!
Zdraví
Milena Nováková
Pomohl vám článek?
