Dobrý den,
mám třináctiletou dceru. Zhruba od jejích sedmi let jsme spolu řešili drobné krádeže peněz, za které si kupovala sladkosti (buď pro sebe nebo i pro nás či kamarády).
Když k něčemu takovému došlo, mluvili jsme s ní o tom, vysvětlovali jsme jí, jak nás toto jednání mrzí. Dostávala každý týden kapesné a peníze navíc si mohla vydělat jednoduchou prací, o kterou si sama řekla.
Pokaždé to nějakou dobu fungovalo, dokonce si i dokázala na něco dražšího našetřit s tím, že mi přinesla pokladničku s přáním, abych jí peníze vydala jen na tu určitou věc a ne na jinou, i kdyby prosila sebevíc. Dobře o sobě ví, že neudrží korunu.
Kolem jedenácti let začala ze školy nosit od kamarádů věci, že je dostala (oblečení, šperky), a také peníze. Nyní má o dost let starší kamarádku, která již pracuje a dceři dává peníze v řádech stokorun – i několikrát týdně. Zatím si za ně nekupuje nic závadného, ale myslím, že je to jen otázka času.
S její kamarádkou o tom není řeč, penězi si dceru udržuje u sebe, je za její kamarádství vděčná. S dcerou o tom mluvíme, ale ona si trvá na svém, že je to její věc. Ale ví, že s tím ani já, ani táta nesouhlasíme.
Výslovně zakázat jí to nechci, protože pak by si peníze brala tajně a už bychom o tom spolu nemohly mluvit. Má to klad v tom, že přestala krást, na druhou stranu již nešetří, ke koupeným věcem se chová špatně. Ví, že si koupí nové.
Mám strach, že se takhle naučí přiživovat se na úkor někoho. Ale nevím, co s tím.
Děkuji.
Jitka
Názor odborníka
Vážená paní Jitko,
úvahy o vašem dotazu bych si dovolil rozvinout za horizont vztahu vaší dcery k penězům, na který se v popisu jejího problematického chování zaměřujete.
V první řadě by bylo dobře popřemýšlet nad smyslem chování vaší dcery. Pochopit, proč kradla. Co jí chybělo a nejspíš stále chybí? Zdá se, že peníze samy o sobě, ani dárky, ke kterým se následně „chová špatně“, to nebudou.
Může být chování vaší dcery vyjádřením vzdoru, útokem na vaše (rodičovské) hodnoty, snahou vzbudit váš zájem? A pokud ano, jaký důvod by vaše dcera pro takové jednání mohla mít? Je v nějakém ohledu vědomě nebo nevědomě zklamaná, nespokojená s vaší péčí?
Postrádá snad ve vztahu k vám něco důležitého, co se pokouší nahrazovat krádežemi, snaží kupovat sladkostmi nebo dárky v podobě rozumných nápadů (spoření „vydělaných“ peněz), kterými vám v minulosti dělala radost?
K takové hypotéze mě dovedla i zmínka o „o dost let starší kamarádce“, která vaší dceři zjevně poskytuje nejen peníze, ale také pocit jisté výjimečnosti a důležitosti. Dost možná, že porozumění tomuto vztahu může být jedním ze zdrojů inspirace pro hledání kýženého řešení.
Každopádně bych chování vaší dcery vnímal skrze její vztahy, především ten váš vzájemný, a řešení hledal v jejich pečlivé analýze. Když se vám podaří nahlédnout za roušku zjevného (krádeže, peníze), možná objevíte něco, co bude ve vašich rozhovorech s dcerou užitečnější než vysvětlování.
P.S.: Připojím také obvyklé doporučení, totiž vyhledat služby psychologa/psychoterapeuta, který bude mít na vaše starosti více času a může s vámi detailněji probrat vše, co se do vašeho dotazu a mé odpovědi nevešlo.
Petr Sakař
